Přesná pozorovatelka pokroucených vazeb mezi lidmi
Češi milují houbaření, ale už jim tak dobře nejde milovat jeden druhého. Bylo jen otázkou času, kdy text o lesní náruživosti a trouchnivějících, červivých vztazích někdo napíše.
V knize Houbařka Viktorie Hanišové (* 1980) to není jediná asymetrie. Nerovnováha panuje ve vztahu mezi submisivní matkou a dominantním otcem, mezi houbařkou, podivínskou Sisi, a jejími dvěma protřelými bratry, mezi světem kompetence, uznání a peněz a mezi outsidery. Osou příběhu, osou, která se pomalu ohýbá a láme, je právě postava otce, živitele, opatrovatele a houbařského zasvětitele.
„Na rozdíl od táty byl Vobořil amatér a poznal jen základní druhy. Jednou si za otcem přišel pro radu. Vytáhl z košíku šupinatou houbu, lošáka, a chtěl vědět, co s ní. Táta mu dal strukturovanou přednášku – třída, podtřída, řád, čeleď, znaky, výskyt, záměna, trvalo to celé několik minut, při nichž Vobořil zmateně kýval hlavou a snažil se vpadnout tátovi do řeči – o to mu přece vůbec nešlo, on chtěl prostě jen vědět, jestli má houbu přihodit do smaženice, zapéct s masem, nebo ji mrsknout do příkopu.“
Viktorie Hanišová, autorka knihy Houbařka
Podobně jako labilní sběračka léčivých rostlin, tedy hrdinka románu Do tmy od Anny Bolavé, se hlavní postava Houbařky cítí daleko jistěji než s lidmi na babkové stráni, na liškovém fleku či uprostřed sameťáčkového mechu – bezpečněji než mezi vlastními, včetně svých nejbližších. Zatímco však u Bolavé sledujeme, jak se křehká a labilní žena pomalu připodobňuje bylinám sušícím se na půdě, pro literární postavu Viktorie Hanišové je svět hub rájem, z něhož byla vykázána, a přece v životě nedokáže nic než se do něj vracet. Jsou toposem, který je vyvrženci známým místem, domovem. Václavky, šťavnatky, májovky, špičky nebo kačenky a opeňky málokdo dokáže tak spolehlivě roztřídit a zařadit jako podivínská Sisi. Jenomže její rodina překonává v toxicitě a nebezpečnosti nejjedovatější výtvor přírody, muchomůrku zelenou.
Obal knihy Anežka, kterou Viktorie Hanišová v roce 2015 debutovala, a novinky Houbařka.
Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat. Dokáže se vžít do břitkého úsudku děvčete, které si pro sebe, obhlížejíc zbytnělé tělo své kdysi bez přestání dokonale upravené a štíhlé matky, poznamená: „Jako by portrét renesanční krasavice přemaloval opilý barokní malíř.“
Anna Bolavá a nyní i Viktorie Hanišová přicházejí v tuzemské próze s pochmurným pozorováním reality: vztahy ve společnosti zdrogované důrazem na rychloobrátkový profit se brutálností vymykají přirovnání ke zvířeckosti; člověk už není jen člověku vlkem. Vytěsněnou bolest, pomalost, nejistotu a vratkost snesou leda lípy, divizny a přesličky schnoucí na půdě. Anebo ty magické bytosti – ani rostlina, ani zvíře: totiž houby…
Viktorie Hanišová, Houbařka, Brno: Host, 2018.
(309 stran, doporučená cena 299 Kč)
