Příběhy lidu, které k nám hovoří z formaldehydu

Metal už dávno není žánr vyžadující překotný stylový vývoj. Na metalových okrajích se sice občas zjeví překvapivé fúze, ale hlavní proud si jede v konzervativismu, který je pro jistotu maskován za ortodoxii. Když se blackmetalová, v roce 1987 založená a roku 1995 skončivší legenda Master’s Hammer vracela roku 2009 po čtrnáctileté pauze, bylo to vlastně, jako kdyby ani nikdy neodešla. Black metal se sice poslední čtvrtstoletí nenápadně proměňoval, avšak jeho základní aspekty – záhrobní chrčák, zběsilé bicí, kytary zrychlené až na hranici sonické šmouhy či tísnivá atmosféra – pevně zůstávají na svém místě.

Comebacková produkce Master’s Hammer, která počtem desek již překonala tu z devadesátých let (v tehdejší dekádě jim vyšla tři alba), skvěle zapadla do poptávky po osobitém metalovém extremismu. Zároveň ke staré legendě skupina přidala něco nového. Tím jsou výjimečné texty hlavní postavy kapely Františka Štorma, v nichž kouzelnou knižní češtinou vypráví dekadentní a nihilistické příběhy, jež sžíravě – byť trochu oklikou – komentují naši dobu. „Líbí se mi příběhy lidu / které k nám hovoří z formaldehydu,“ zpívá Štorm ve skladbě Estetika ďábla na nové desce Fascinator. Osmé studiové album Master’s Hammer nicméně dokazuje také to, že staří pánové umí dělat i pořádný hluk.

Obal nejnovějšího alba Fascinator, repro: www.mastershammer.com

Když Master’s Hammer debutovali roku 1991 albem Ritual, okouzlili nejen českou metalovou scénu schopností vytěžit z minimálních studiových prostředků (a instrumentálních schopností) uhrančivou záhrobní atmosféru. Inspirovali tím severskou blackmetalovou vlnu v čele s Mayhem nebo Darkthrone. Desky z nového tisíciletí už stály spíše na rafinovanější produkci a hlavně na Štormových textech. Přesto si kapela udržela svůj kultovní status v metalovém světě: fanoušci na internetu jejich texty svépomocí překládají a luští v nich odkazy na Lovecraftovy horrory, prokleté básníky, okultistické spisy či blackmetalovou historii. Alba jako Vagus Vetus (2014) nebo Formulæ (2016) byla vlastně trochu jako Štormovy básnické sbírky chrlené do nepříliš invenčních podkladů.

Přes obrovskou popularitu v metalové komunitě zůstávali Master’s Hammer dlouhé roky tvrdošíjně studiovým projektem. Špatné vzpomínky na pár nepovedených koncertů v devadesátých letech jako kdyby nešly vymazat. Ovšem byl v tom i určitý elitářský postoj, jenž k extrémnímu metalu patří. Štorm & spol. se po letech přemlouvání nakonec rozhodli svoji nechuť k živému hraní překonat. Vloni proběhlo několik vystoupení, na něž letos navážou účastí na zahraničních festivalech. Ať už bylo za návratem cokoliv, Master’s Hammer nakonec koncertní zkušenost přivedla k desce, která se syrovou energií téměř vyrovná nyní již klasickému Ritualu. Snad za to může návrat kytaristy Petra Blackieho Hoška do sestavy.

Obal debutu Ritual z roku 1991, repro: www.mastershammer.com

V textech se jako tradičně zjevuje postava vypravěče – mizantropa sledujícího ze své výsostné pozice pachtění ostatních lidí. Štorm, jinak známý typograf, grafik, tvůrce písem a jeden čas pedagog na pražské UMPRUM, zpívá sice květnatým jazykem básníků české moderny, ale vlastně mluví o naší současnosti. Důvěra lidí v masovou komunikaci je mu k smíchu (Psychoparazit), stejně jako společností normalizované myšlení (Odliv mozků). Při pohledu na přelidněnou planetu si bere na pomoc radikálního finského ekologa Penttiho Linkolu, který ve skladbě Linkola volá po anihilaci lidstva. Titulní skladba skládá poctu básníkům, kteří jsou fascinováni podivnostmi přírody a jsou za to právem oslavováni davem. Jenže existence ve skutečnosti není vertikála, spíše kruh, a i největší duchové nakonec skončí v nesmlouvavém (ale spravedlivém) koloběhu přírody. „Očištění trávicím traktem / pro nesmrtelnou duši nezbytným aktem,“ zpívá Štorm ve skladbě Ve věži ticha.

Master’s Hammer na Fascinatoru nevykračují ze zaběhnutých žánrových klišé (tak jako to v roce 1995 udělali na desce Šlágry), spíše se v nich rochní a blaženě převalují. Stejně jako Štormův elitářský hrdina, i metal existuje mimo aktuální dějiny, zavřený ve své slonovinové věži, kam nedoléhají ozvěny trendů. Dává mu to jistou svobodu i eleganci. A jednou z předností Master’s Hammer je také to, že se nemusí brát vůbec vážně. Aneb jak se zpívá na novince Fascinator: „Jak protějšek astrální smýšlí o mé inkarnaci?/ Jsi upachtěná banální figurína fackovací!“