Robert Sedláček: Nechci umřít jako šváb zalezlý někde v baráku
Následující dvacetiminutovka s filmovým režisérem Robertem Sedláčkem je prvním ze zamýšleného volného cyklu rozhovorů s tvůrci o vnímání jejich osobní, ale širší společenské situace v tomto nebývalém čase.
Nejen filmy Roberta Sedláčka vzbuzují velmi různé reakce, nýbrž i jeho osobnost. Už asi napořád se s ním potáhne jeho návštěva Pražského hradu 28. října 2014, kdy od prezidenta republiky Miloše Zemana převzal ve fleecové mikině státní vyznamenání – medaili Za zásluhy I. stupně. Ale to je pouze jedna část jeho osobnosti, navíc časy se mění a Sedláček s nimi; dnes by, zdá se mi, na hradní pozvání možná reagoval jinak…
V interview samotném Sedláček hovoří o mediální masáži, jíž je podle něho obyvatelstvo vystaveno, či o tom, že mocní tohoto světa zavírají občany do karantén, ale sami nařízení nedodržují, nebo o tom, že smrt má mnoho podob a až současný stav skončí, možná se budeme divit, kolik lidí zemřelo na žal. Sedláček také mluví o své práci: o natáčení filmu Promlčeno, jež proběhlo vloni v létě, nebo o snímku, který by měl točit v létě letošním.
Interview s Robertem Sedláčkem bylo natočeno ve dvoraně Rudolfina, foto: web ČT art / Ondřej Mazura
Připomeňme, že Robert Sedláček se narodil roku 1973 ve Zlíně, respektive tehdy Gottwaldově. Absolvoval průmyslovku, živil se coby námezdní dělník či mistr výroby pracovních koleček. Nastoupil jako redaktor a moderátor první soukromé televize v Československu Zlín TV. Potom byl krajským zpravodajem České televize. Opakovaně se hlásil na FAMU. Nakonec byl úspěšný – vystudoval katedru dokumentární tvorby.
Jako dokumentarista také začal svoji filmovou dráhu, připomeňme třeba snímky František Čuba: slušovický zázrak (1999) či trilogii o okolnostech listopadového převratu a rozpadu Československa Tenkrát (1999–2002) nebo portrét filozofa Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá (2004). V roce 2006 debutoval na poli celovečerní hrané tvorby snímkem Pravidla lži. Získal za něj několik cen a hraná tvorba začala v jeho filmografii postupně převažovat. Z filmů pro kina získaly asi největší ohlas a uznání tituly Rodina je základ státu (2011) a Jan Palach (2018), nejdiskutovanější však byly jeho televizní seriály (pro ČT) České století (2013–2014) a Bohéma (2017).
Kamera, střih a produkce přítomného rozhovoru: Ondřej Mazura
