Komentář: Dokumenty o koronavirové krizi v Česku jsou sotva v půli cesty. Jako my všichni…
Hned první lednový den měl na programu ČT2 premiéru snímek Národ sobě 2.0, který rozšířil paletu koronavirových dokumentů, jimiž tento kanál reagoval na hlavní událost loňského roku. Stojí za to, učinit průběžnou inventuru oněch snímků. Tím spíš, že zájemce si všechny může pustit v iVysílání ČT.
„Národ sobě 2.0 je dokumentem o vnitřní síle mnohých z nás a o naději, kterou to dává nám ostatním,“ řekla ke svému dokumentu režisérka Markéta Oddfish Nešlehová (*1969). Obecně je to pravda. Jenže jinak by její slova zněla v polovině loňského roku, a jinak znějí na počátku roku letošního. Národ sobě 2.0 se do programu bohužel dostavil s křížkem po funuse a jeho přidaná hodnota je vůči koronavirovým dokumentům, které kanál ČT2 odvysílal vloni v červnu, minimální. Pustit si v lednu 2021 dokument o tom, jak se s koronakrizí vypořádávala tato země na jaře 2020, je totiž téměř antikvární zážitek, jde o setkání s materiálem bezmála již historickým. Ano, tak rychle se situace mění.
Výrobci masek pro zdravotníky. Záběr z filmu Markéty Oddfish Nešlehové Národ sobě 2.0, foto: archiv ČT Aby to bylo jasnější. 8. června 2020 uvedla ČT2 šestadvacetiminutový dokument Markéty Ekrt Válkové (*1973) Živnostníci v karanténě aneb holé zadky? Režisérka nahlédla jarní situaci bratrů Kabátových, kteří provozují pražskou pekařskou firmu stejného jména, majitelky pedikérského a manikérského salónu v Prachaticích Miluše Urmannové a jejího manžela, který si vydělává coby elektrikář v německém Pasově, spolumajitele strakonické restaurace Sůl & Řepa Pavla Drdela a herce na volné noze Ondřeje Nosálka, jehož domovskou scénou je pražské Divadlo Minor. Je to filmařsky zručné a publicisticky vcelku naléhavé dílčí nahlédnutí do toho, jak se dotyční potýkají s nastalou pandemickou situací, kdy nemohou pracovat, anebo mohou pracovat pouze okleštěně. Když byli Živnostníci v karanténě aneb holé zadky? odvysíláni v červnu, bylo to v pořádku v tom smyslu, že to odpovídalo aktuální, relativně optimistické situaci, jakkoliv ta se později ukázala být iluzorní. Viděno z ledna 2021: snímek Živnostníci v karanténě aneb holé zadky? si vyloženě říká o pokračování. Nevím, zda Ekrt Válková se v září či v říjnu vydala za danou čtveřicí a osudy na jaře oslovených podnikatelů sledovala také v podzimní a zimní pandemické vlně, delší a drsnější. Ale pokud by tomu tak bylo, získaly by tím její jarní pasáže tím spíš na ceně.
Spolumajitel strakonické restaurace Sůl & Řepa Pavel Drdel vykládá, jak museli propustit půlku personálu. Záběr z dokumentu Markéty Ekrt Válkové Živnostníci v karanténě aneb holé zadky?, foto: archiv ČT O týden později, konkrétně 16. června 2020, nasadila ČT2 devětašedesátiminutový snímek Adolfa Ziky (*1972) Jaro v nouzi. Zika je někdejší komerčně velmi úspěšný fotograf estétských aktů, který ovšem se sympatickou sebekritičností přiznal, že než byl jen opakoval dosažené, tak se s touto dráhou se rozloučí. Transformoval se v producenta a režiséra. Jaro v nouzi je jedním z plodů této autorovy proměny. Smysl pro efektní obraz však Zikovi bytostně zůstal: je erbovním znamením Jara v nouzi – dokument zduřele využívá záběrů z dronů, fotografie animuje do 3D a vůbec prvoplánová fotogeničnost, patos v hudbě a pseudofilozofování v komentáři zde mnohdy pouze sugerují obsah. Manýrismus hned na několikerý způsob! V řádu toho pak je, když se k pandemii i z epidemického hlediska vyjadřuje psychiatr Cyril Höschl; hovoří-li o psychických dopadech pandemické izolace, je to pochopitelné a korektní, avšak v jiných pasážích se i tento profesor zařadil do množiny expertů vyjadřujících se k něčemu, v čem experty prostě nejsou.
Jaro v nouzi Adolf Zika formálně rozdělil do kapitol nazvaných například Co se vlastně stalo?, Hodnota informace, Život v izolaci nebo S humorem to zvládnem, přičemž dělení je to víceméně formální, jak se nejvíc obnaží v kapitole o humoru během karantény, která čerpá hlavně z praštěných homevideíček, která v tu dobu natáčel zpěvák Matěj Ruppert – kapitola je totiž nesmyslně zakončena tvrdě realistickou replikou redaktora ČT Daniela Stacha, že na pandemie nejsme připraveni a že nás podobná krize jako je ta koronavirová téměř jistě znovu čeká. Z veřejně známých mluvících hlav, které byly pro Jaro v nouzi režisérem Zikou osloveny, nejzajímavěji hovoří Zdeněk Kalvach, předseda správní rady neziskové organizace Cesta domů, provozující hospic. MUDr. Kalvach hovoří o tom, že Covid-19 udeřil na pospolitost a karanténa žádá rozbití generací a táže se, zda je biologické zdraví tak absolutní prioritou, jak ji akcentují protikoronová opatření. Na Zikově filmu je dále cenná paleta mediálně ne tolik profláknutých nebo i zcela bezejmenných lidí, kteří se svěřují, co jim covid-19 vzal či dal, jak stávající situaci nahlíží.
Dokument Národ sobě 2.0 filmařsky neexhibuje tak jako Jaro v nouzi, je empatičtější a dává hlas pouze lidem, kteří se rozhodli ve vypjatém jaru 2020 druhým pomáhat, prostě osobně se nasadit. Pro režisérku Markétu Oddfish Nešlehovou to byli mimo jiné tvůrci sofistikovaných ochranných masek vyráběných na ČVUT pro zdravotníky v nemocnicích, herečky a zaměstnankyně pražského Švandova divadla šijící roušky, vězni z Vinařic vedení vychovatelem a psychoterapeutem Josefem Hrubým, rovněž šijící roušky a pomáhající na lince 1212, dále filantrop a sportovec Tomáš Slavata hmotně podporující dětské domovy, nouzovým stavem odstavený pilot dopravující lékařskou pomoc, obchodní zástupkyně, která spojila bývalé zdravotní sestry, jíž ona sama také bývala, v iniciativě Sestry v záloze k pomoci v první linii.
Markéta Oddfish Nešlehová však více než půl roku po odvysílání výše zmíněných dvou dokumentů nepřináší nic nového, nereflektuje tuzemský poprázdninový malér. Režisérka má svůj balíček dobra prováděného zdola, politikům navzdory, úhledně svázán mašlí. Jenže mezitím dramaticky vyvstaly nové otázky. Například: Jak loňský jarní čas, která se mylně zdál být vrcholem mizérie, vnímají oni aktivní lidé o půl roku později? Kromě toho Oddfish Nešlehová používá týž vyprávěcí postup jako Adolf Zika: ve zvuku znějí veřejná prohlášení politických činitelů (zejména Babiš, Hamáček, Prymula i další), kteří ujišťují o tom, že to zvládneme nebo děkují Číně, a v obraze jsou ukazováni občané ponechaní napospas sami sobě. Nemluvě o tom, že v obou filmech je s jistou poťouchlostí a také prvoplánovostí snímána táž pražská Kramářova vila, na níž premiér nechal zavěsit transparent Zvládneme to!
Režisérka a kamarád, který ji na motorce provezl městem, aby mohla natáčet. Záběr z dokumentu Terezy Nvotové New York v čase korony, foto: archiv ČT Shrnuto: výpovědně nejsilnějším z tuzemských pandemických dokumentů uváděných na ČT2 nadále zůstává snímek, o němž tu dosud nebyla řeč: šestadvacetiminutový velmi osobní pohled Terezy Nvotové (*1988) New York v čase korony (uvedený stejně jako Živnostníci v karanténě 8. června 2020). Autorka sama, bez štábu, jen fotoaparátem či sportovní kamerou, nasnímala svoji osobní situaci ve městě, které v tu dobu bylo světovým epicentrem pandemie a prakticky ochrnulo. Nvotová oslovovala otřesené zdravotní sestry, natáčela sebe sama v bytě, v němž byla uzavřená… Její film jedinečně končí: sňatkem, který režisérka uzavřela na newyorské ulici se svým americkým přítelem. Vzhledem k tomu, jaká je pandemická situace v USA i v Česku v lednu 2021, je New York v čase korony i teď up to date.
