Chcete někomu dobře a nenásilně ukázat, jak vzniká u dětí stres? Předložte jim komiks Nervy
Američanka Raina Telgemeierová patří k hvězdám současného civilního komiksu hlavně proto, že se jí podařilo propojit současný trend autobiograficky laděných děl s tvorbou pro děti. Její nová kniha Nervy, oceněná prestižní cenou Willa Eisnera, je toho vrcholným dokladem.
Kvalita komiksů Rainy Telgemeierové (*1977) se dobře ukazuje i na tom, že při hodnocení nezapadají snadno ani do škatulky nezávislých komiksů, ani mezi dětskou tvorbu. Oproti jiné nedávno česky vydané komiksové knize o dospívání, Jedno obyčejný léto od sester Tamakiových, jsou Nervy daleko jednodušší a idyličtější. Sestry Tamakiovy, Američanky japonského původu, evokují pocit osamělých nejistých, objevitelských toulek mladých hrdinek po světě dospělých. Vztahy mezi rodiči a dětmi ukazují jako komplikované a v něčem nepřekonatelně narušené. Naproti tomu svět Telgemeierové je v jádru vždy bezpečný a podporující. I když v rodině hlavní postavy může být cítit nesoulad a někdy i hrozba vážného rozkolu, nakonec právě rodina působí jako útočiště, v němž se hrdinka může nadechnout a nabrat sílu k řešení svého problému.
Knihy Telgemeierové by se dokonce snadno daly brát coby obdoba nezávislých feel good dramedií z amerického předměstí, v nichž se konflikty většinou uhladí do hodně smířlivého, ale často nepříliš uvěřitelného konce; tvůrci nám vždy nabídnou alespoň jakous takous katarzi a pocit, že se věci pohnuly a postavy k sobě mají o něco blíž než na začátku.
Mnoho znamének se ovšem otočí, když začneme komiksy Telgemeierové vnímat jako díla určená dětem. Dětskou tvorbu máme totiž tendenci chápat buď jako eskapistickou, anebo jako výchovnou. Nervy a další komiksy této autorky nejsou ani jedním z toho. Není to ani cartoonová zábava nebo fantastické vyprávění z mýtického světa; nejsou to však ani příběhy, jejichž smyslem je něco se dozvědět nebo se poučit o tom, jak to na světě chodí.
Telgemeierová komunikuje s dětskými publikem v principu stejně jako tvůrci autobiografických komiksů pro dospělé. Vypráví příběhy o lidech, kteří překonávají určité obtíže, ale zároveň žijí každodenní životy, při nichž se dostávají do řady situací a vztahů, které s hlavním tématem nemusí přímo souviset. Není rovněž samozřejmé, že hrdinky nastalé překážky jednoduše překonají. Teglemeierová neposkytuje jednoduché návody a nešíří rádoby hluboké pravdy. Sdílí se čtenáři určité zkušenosti v jejich složitosti, časovosti a propojenosti s jinými událostmi. Při bližším pohledu se navíc ukáže, že typická pro ni není ani tak smířlivost, která by konflikty uhlazovala nebo přímo zahlazovala, ale spíše určitá vlídnost a optimismus, což zdaleka není totéž.
Z autorčiných komiksů jsou formálně i dějově nejvyzrálejší (rovněž letos česky publikované) Ségry, příběh o sourozeneckých vztazích zarámovaný dalekou cestou autem za prarodiči. Telgemeierová tu dokázala skvěle rozehrát vztahy mezi postavami na základě malicherných třenic, na jejichž pozadí prosvítá daleko závažnější rozkol mezi rodiči obou sester. Kromě toho se tu nápaditě prolínají časové roviny a Telgemeierová, která si osvojila jednoduchou cartoonovou kresbu, předvádí plejádu pozoruhodných nápadů, jak oživit komiksový jazyk – od žlutě podbarvených flashbacků přes chytré využití vizualizovaných zvuků až po rytmizaci děje do kapitol uvozených obrazy různých (zdánlivě banálních) předmětů.
Obdobně je tomu s Nervy. Jejich téma se přesně nese ve stylu Telgemeierové – příběh o velkých dramatech vyrůstajících z malých příčin, nad nimiž by mnoho lidí mohlo mávnout rukou; autorka ukazuje, jak důležité a obtížné ve skutečnosti jsou. Hrdinka Raina začíná trpět psychosomatickými problémy s jídlem, které, jak se vyjeví, souvisejí se stresem spojeným s množstvím drobných potíží, s nimiž se každodenně potýká. Tvůrkyně přitom nesklouzává do polohy příběhu o „ztracené generaci“, o teenagerech topících se v depresích. Dává si velmi záležet na tom, aby ukázala, že situace hlavní hrdinky není patologická a že nežije v prostředí, které by takový stav vyvolávalo.
Nervy jsou příběhem, který ukazuje stres jako něco, co se plíživě a skoro zákonitě objevuje ve zlomových fázích života a co může souviset s těmi nejobyčejnějšími věcmi. Jedním z hlavních důvodů, proč Nervy dostaly Cenu Willa Eisnera, je nápaditý, i když nenápadný katalog způsobů, jimiž Telgemeierová stres vizuálně ztvárňuje. Využívá pestrou paletu komiksových postupů – nerealistické barvy, expresivní koláže, emotikony a tak dále. Pokud chcete ukázat dítěti (nebo komukoli jinému), co všechno lze komiksem originálně vyjádřit, pak Nervy jsou výtečným příkladem.
Raina Telgemeierová: Nervy. Přeložila Michala Marková. Paseka, Praha 2020, 224 stran, doporučená cena 349 korun.
