Zatmívačka zlatého věku Hollywoodu a žánru noir aneb skvělý komiksový opus

Píše se rok 1948. Nad Los Angeles stále ještě ční nápis Hollywoodland, země se vzpamatovává z válečných hrůz, ale už si hledá nového vnitřního nepřítele. Zatímco vrcholí první fáze honu na komunisty, jedno z méně významných studií se snaží pohnout s natáčením noirového kusu Stín údolí. Slavný režisér německého původu Franz Schmitt trvá na přetáčkách. Scenárista Charlie Parish místo toho chlastá první ligu a jeho život je jedna velká zatmívačka. A hlavní ženskou hvězdu Val Sommersovou někdo zaškrtil – zatímco Charlie vyspával ve vedlejším pokoji opici. Skandál je třeba stůj co stůj ututlat a film dotočit. Tedy mimo jiné najít náhradní blondýnu, protože bez blonďaté feme fatale prostě noir nemáte. Na scénu vstupuje studijní čistič problémů Phil Brodsky, z Val Sommersové se oficiálně stává slabošská sebevražedkyně a život jde zdánlivě dál…

Jenže nad Los Angeles se stále vznáší fantomová letadla Japonců, která zrodila davová hysterie, a Charlie už toho má všeho dost – stejně jako jeho dobrý přítel Gil, toho času na černé listině pro své komunistické názory. Společně se rozhodnou, že tentokrát to studiu neprojde a vrah bude potrestán.

Noir má v krvi

Americký scenárista Ed Brubaker (*1966) se dlouhodobě specializuje na kriminální a noirové příběhy. Postupně se od menších nakladatelů dostal k hlavním hráčům na americkém trhu s komiksem – tedy k Marvelu a DC. U nás známe z tohoto jeho období jednak Captaina Americu, kterého pojal ve stylu politických thrillerů sedmdesátých let, nebo procedurální sérii Gotham Central. V té se zaměřil na to, jaké dopady má střet Batmana s vyšinutými superpadouchy na řadové policisty a jejich každodenní práci. Pro Marvel, respektive pro jeho imprint Icon, Brubaker vytvořil ve spolupráci s britským kreslířem Seanem Phillipsem (*1965) minisérii Criminal, jejíž první díl vyhrál cenu Willa Eisnera. Poté se se zmíněným Phillipsem přesunul do nakladatelství Image, kde rozjeli řadu Fatale a od roku 2014 právě Zatmívačku. Byl to první projekt v rámci exkluzivního pětiletého kontraktu, který dal Brubakerovi volnost dělat komiksy přesně podle svého. O správnosti tohoto rozhodnutí svědčí i další cena Willa Eisnera pro nejlepší novou sérii roku za rok 2015, přičemž o rok později si vítězství se Zatmívačkou tvůrci zopakovali v kategorii nejlepší minisérie. V současnosti Brubaker prorazil i jako scenárista televizních seriálů. Spolupracoval například s Nicolasem Windingem Refnem na Too Old to Die Young a na seriálu HBO Westworld.

Ukázka z úvodních partií Zatmívačky, repro: BB/art

Prostředí klasického Hollywoodu si Brubaker s Phillipsem osahali už ve Fatale. Ovšem v Zatmívačce šli mnohem dál než jen k motivům tajných pornografických seancí, dekadentních večírků a krásných lidí zoufale toužících po úspěchu v herecké branži. Pro Brubakera je přitom toto téma a období i osobní záležitostí – jeho strýcem byl John Paxton, známý scenárista podepsaný například pod adaptací slavného Chandlerova románu Sbohem buď, lásko má nebo pod snímkem Divoch s Marlonem Brandem. Brubaker má tedy noir a Hollywood doslova v krvi.

V Zatmívačce se s Phillipsem rozhodli pro důkladnou dekonstrukci celého tehdejšího systému, v němž majitelé studií měli absolutní kontrolu nad hvězdami i režiséry, s nimiž mohli zacházet jako novodobí otrokáři. Pod pozlátkem továrny na sny se hroutily životy a charaktery, specialisté na zahlazování problémů dělali vše, co bylo potřeba, a tisková oddělení vytvářela k filmům i hvězdám jeden lživý příběh za druhým. Moderní říše studiových magnátů se ovšem na sklonku čtyřicátých let dostala do křížku se státem jednak kvůli své vertikální integraci (studia tenkrát filmy nejen vyráběla, ale vlastnila i sítě kin), jednak v otázce McCarthyho honu na čarodějnice (v komiksu se mimochodem mihne ve vedlejší, avšak v zásadní roličce spisovatel Dashiel Hammett, jedno z nejslavnějších jmen postižených oním honem). Brubaker situaci glosuje tak, že v době, kdy byl žánr noiru na vrcholu, si svůj vlastní noirový příběh žil celý Hollywood, kde náhle nebylo komu věřit a každý měl svá temná tajemství.

Zatmívačka a zatmění

Alkoholický scenárista Charlie Parish má takových tajemství hned několik. Kdysi skoro vyhrál Oscara, ovšem stál proti němu Občan Kane. A později narukoval do armády a spolu s Clarkem Gablem podporoval americké válečné úsilí; vrátil se jako vyhořelá troska s tvůrčím blokem. Zároveň ho lidé v okolí mají za zrádce a zbabělce, protože FBI udal svého bývalého mentora a přítele Gila Masona. Jen hrstka osob ví, že se jednalo o domluvenou hru: Masonova oběť zachrání Charlieho kariéru a ten pak bude Masonovy scénáře krýt svým jménem. Ovšem jejich vzájemné pouto je mnohem hlubší i temnější, takže ve chvíli, kdy se Charlie svěří Gilovi s okolnostmi Valiny smrti, začínají na povrchu vyplouvat jejich frustrace a nenávist k sobě samým a k celému Hollywoodu.

Ed Brubaker glosuje své hrdiny coby notorické alkoholiky, kteří si jsou své závislosti dobře vědomi a neváhají ji dlouze a filozoficky rozebírat. Charlie vidí jedinou výhodu alkoholu v tom, že přináší zapomnění – a skutečně: celý příběh je v podstatě sledem Charlieho alkoholických oken a postupného rozvzpomínání se a sbírání střípků vzpomínek. Gil naopak bere alkohol jako spouštěč odvahy mluvit pravdu a chovat se čestně. Ve výsledku je to jedno – pro oba dva jde především o cestu do pekel.

Brubaker s Phillipsem příběh Charlieho a Gila vyprávějí zdánlivě konzervativně: tři řádky většinou rozdělené do tří sloupců, přičemž občas může být v řádku obrázek pouze jeden. Komiksová magie se tentokrát skrývá spíše v barvách a kompozicích scén uvnitř obrázků než v kouzlech celostránkových a extravagantních kompozic. Oba tvůrci se snažili o co největší věrnost, takže naprostá většina míst, obleků, vybavení a podniků je založená na dobových fotografiích. A postavy buď odpovídají svým předobrazům, nebo jsou v případě fiktivních postav často založeny na několika reálně existujících osobnostech.

Zároveň se tu ironicky využívá princip zatmívačky. Ve chvílích, kdy vede Charlie dialog s mrtvou Val, s níž měl velmi zvláštní vztah (stejně jako později s její náhradnicí), se obraz rozděluje tak, aby v jedné části vše hýřilo barvami, zatímco v té druhé jako by se do komiksu prolomil černobílý filmový materiál. Charlie tímto způsobem rozmlouvá s duchem žijícím v matérii celuloidu a hollywoodského snu.

Součástí českého souborného vydání je galerie obálek a dalších materiálů, v nichž Brubaker s Phillipsem svou vizi Hollywoodu a tehdejší kinematografie dále rozvádějí – od fiktivních plakátů přes úryvky recenzí až po eseje věnované danému období (pravda, najdeme tu pouze dva takové texty – o smrti Peg Entwistleové a válečném angažmá Jimmyho Stewarta, esejů však celkem vzniklo dvanáct). O spoustě drobných vtípků a detailů skrytých na stránkách komiksu nemluvě; za všechny jmenujme využití motivu Neviditelného muže.

Velký podíl na fascinující Zatmívačce má americká komiksová výtvarnice Elizabeth Breitweiserová, která se chopila dobarvování Phillipsovy kresby. Zvolila opulentní technicolorové barvy, ovšem ve verzi nočních večírků a záblesků fotoaparátů na nejrůznějších premiérách a tiskových akcích. Případně pracuje s barvami vyšisovanými kalifornským sluncem. Podařilo se vytvořit příběh bravurně lavírující mezi noční můrou, halucinací a zoufalou únavou jen výjimečně střízlivých postav, z nichž každá nese svůj kříž – včetně záporáků jako je Brodsky, který v jednu chvíli Charliemu říká, že je jedním z těch, kteří si jako děcka přečetli dona Quijota a nepochopili, že snažení důmyslného rytíře bylo k smíchu už před těmi stovkami let…

Obálka české edice Zatmívačky, repro: BB/art

Ve výsledku je Zatmívačka dílem, které fascinuje nejen svou vizualitou, ale především temným příběhem, v němž po vzoru nejlepších filmů noir nikdo není bez viny a hříchu. Čtenářům se zarývá pod kůži. K jeho působivosti přispívá i to, že finální odhalení je důsledně prezentované coby možnost – Charlie moc dobře ví, že pravdu se nikdy nedozví a o některých věcech, jako kupříkladu o jistém rtěnkou zvěčněném polibku na zrcadle, si nemůže dovolit přemýšlet. Prostě noir, jak má být.

Ed Brubaker – Sean Phillips – Elizabeth Breitweiserová: Zatmívačka. Překlad Štěpán Kopřiva. BB/art, Praha 2020, 400 stran, doporučená cena 990 korun.