Komiksy, které děsí, dojmou a hrají na nejtemnější struny

Načmáranec začíná jedné deštivé noci v Paříži. Nakladatelská redaktorka unavená životem a pravidelnými záchvaty, po nichž nemůže mluvit, se vrací domů. Na těchto několika tiskových stranách dosahuje francouzský komiks svého vrcholu. Výborná černobílá kresba pojímá velkoměsto na Seině coby lokalitu pokrytou mazlavým filtrem fatálnosti a chmurných předtuch, kde se může stát cokoliv. Jako kdyby se tvůrci nechali inspirovat vizuálním znázorněním démonické posedlosti z japonského filmu Mononoke Hime.

Dvě za sebou následující stránky z komiksu Sergeho Lehmana a Frederika Peeterse: Načmáranec, repro: Argo

Rovněž zápletka o třech generacích žen, které začne pronásledovat tajemný Načmáranec, jakási moderní obdoba golema s kořeny v padělatelské historii protinacistického odboje, je zajímavá. Bohužel kdesi za polovinou udělá scénář krok stranou a začne se věnovat jedné dávné venkovské legendě, přihodí výzkumníky paranormálních jevů a svého originálního démona nechá hrát druhé housle. A to je škoda, neboť bizarnějšího a odpornějšího netvora (mučí i kočku!) široko daleko nenajdete. A rozklíženost pokračuje: motiv nemluvnosti vyšumí do ztracena, babička je pro jistotu uklizena do nemocnice a pozornost se postupně přesouvá na nejmladší hrdinku. Z temného hororu se stává smířlivě dobrodružná, folkloristicky laděná fantasy.

Naštěstí zde zůstává fascinující kresba, která dokáže na minimálním prostoru vybudovat působivou atmosféru, a jednotlivé scény, které fungují perfektně. A to nejen ty hororové, ale i třeba pobavené glosování redaktorské praxe. Plus se dozvíte něco málo o svaté Otýlii, jež má vazbu i na našeho Karla IV.

Serge Lehman, Frederik Peeters: Načmáranec. Překlad Richard Podaný. Argo, Praha 2020, 336 stran, doporučená cena 498 korun.

Muži pro ni udělají cokoliv

Američan Ed Brubaker (*1966) si získal pověst současného největšího komiksového odborníka na noir. Výborně si ovšem poradil i s některým tradičními superhrdiny – v Česku známe například jeho thrillerově laděného Captaina Americu – a střihl si také spolupráci s režisérem Nicolasem Windingem Refnem na extrémně, až halucinačně pomalém seriálu Too Old to Die Young (k vidění na službě Amazon Prime). Cyklus Fatale, vznikající ve spolupráci s jeho starým britským parťákem a vrstevníkem Seanem Phillipsem (kreslil už Brubakerův opus magnum Criminal), kombinuje esenci z amerických noirových filmů čtyřicátých a padesátých let s lovecraftovským hororem (celý druhý svazek je kromě jiného variací na slavný Sunset Boulevard a původní drsnou školu ve stylu Raymonda Chandlera).

Zápletka Fatale 4 – Modlitba za déšť se točí kolem tajemné nestárnoucí ženy, pro niž muži udělají cokoliv a po níž prahne děsivý démon neštítící se lidských obětí ani vzývání nejtemnějších bohů. Trochu historie nabídl třetí svazek série (několik povídek pokrývajících ve svém celkovém záběru období od středověku přes Divoký západ po druhou světovou válku), ve čtvrtém se děj vrací částečně do současnosti a částečně do doby, kdy pomalu umírala hudební vlna grunge, tedy do devadesátých let.

Největší z femme fatale, jménem Josephina, narazí na kapelu jednoho hitu, jejíž členové se pomalu začínají nenávidět, případně z nudy i nouze vylupují banky. Josephina zrovna trpí ztrátou paměti, ale své schopnosti postupně a pracně znovuobjevuje. Tím jednak nechtěně přilévá do ohně konfliktů v kapele, jednak k sobě láká pozornost svých nepřátel. Propojení rockového příběhu o honbě za slávou a rozpadu původně kamarádských vztahů s historkou o sériových vrazích a vyšinutých kultistech zvládají Brubaker & Phillips na jedničku. Vlastně až tady naplno ukazují, jaký potenciál Fatale má a jak komplexní a variabilní v podstatě jednoduchá zápletka může být.

Dvě za sebou následující stránky z komiksu Eda Brubakera & Seana Phillipse Fatale 4 – Modlitba za déšť, repro: BB art

Ed Brubaker, Sean Phillips: Fatale 4 – Modlitba za déšť. Překlad Richard Klíčník. BB art, Praha 2020, 144 stran, doporučená cena 399 korun.

Ze života nás, zvířat

Bestie burdenské jsou jedním z nejpříjemnějších komiksových překvapení za hodně dlouhou dobu. V podstatě se jedná o hravé variace na tradiční hororové historky, kde tentokrát hlavní roli hrají psi a kočky. Takže místo prokletého domu je tu bouda, v níž straší. V lese povstávají zombie psi, čtvrtí se toulají kočky sloužící čarodějnicím a v podzemí cosi temného ovládá krysy… Proti zlu stojí partička psů všech ras a jeden odvážný kocour.

Za scénářem stojí Američan Evan Dorkin (*1965), který se u nás kdysi prostřednictvím magazínu Crew uvedl příběhy „zkažených mléčných výrobků“ Mlíko a Sejra, jejichž hláška „Já jsem Mlíko, on je Sejra, zblejem tě jak netopejra“ byla pro celou jednu generaci komiksových fanoušků stejně zásadní jako Lobovo „Krční páteř rupne, když se na ni dupne.“ Takže i Bestie burdenské jsou „pouhopouhá“ zábava? Ne!

Dorkin jako kdyby zapomněl, co obvykle píše (u nás známe například i jeho práci na komiksovém Predátorovi), a Bestie burdenské jsou geniální. Protože Dorkin se důsledně zamyslel, proč vlastně může být psí bouda prokletá, co se děje se ztracenými štěňaty a proč někteří psi nebo kočky prostě přestanou dávat pozor při přecházení ulice. A ze zábavných báchorek se najednou stává něco víc. Zdůrazňuje, jak jsou zvířata závislá na lidech, jak jsou bezbranná, ale také nevinná a jak snadné je tuto bezbrannost využít a nevinnost zničit.

Dvě za sebou následující stránky z komiksu Evana Dorkina & Jill Thompsonové Bestie burdenské – Historky z psíšeří, repro: Comics Centrum

Samozřejmě, že Dorkin pracuje i s jednoduchými stereotypy – jedna z nejpůsobivějších povídek v knize je vystavěná na psí věrnosti a otázce, co by pes bez věrnosti byl. Případně využívá toulavé kočky coby odvážné gangstery zvířecí říše, jak o nich psával už Stephen King ve Hřbitově zvířátek. A pochopitelně se postupně od jednoduchých hororových variací (jak úspěch komiksu rostl) postupuje k epickému příběhu o zlu, které ohrožuje celou čtvrť… Přičemž tato postupně sílící vyprávěcí linie prohlubuje mytologii světa Bestií burdenských. Přesto je komiks nejsilnější právě ve chvílích, kdy je nejjednodušší, neboť kdo nedokáže soucítit se zvířaty, nemá právo tvrdit o sobě, že soucítí s lidmi. Na první pohled zábavný kus se tak nakonec stává dost znepokojivým.

Evan Dorkin, Jill Thompsonová: Bestie burdenské – Historky z psíšeří. Překlad Alexandra Niklíčková. Comics Centrum, Praha 2020, 192 stran, doporučená cena 699 korun.