Vítězný snímek letošního Anifilmu má opravdu „správnej sound“
Anifilm, mezinárodní festival animovaného filmu, se letos přesunul z Třeboně do Liberce a navzdory covidovým komplikacím proběhl v náhradním termínu počátkem října. Za vítěze v kategorii celovečerních snímků pro dospělé diváky porota vyhlásila japonský Správnej sound. Měla šťastnou ruku.
Říkají si Tři mušketýři. Středoškoláci Kendži, Asakura a Oto z přímořského městečka Sakamoto jsou vyhlášení rváči a vedou jakousi soukromou válku s gangem pankáčů z průmyslovky Marutaki. Ale až tak jim na té válce zase nezáleží. Jejich konání se totiž řídí Kendžim, který s výrazem fatální apatie opakovaně ztrácí zájem o cokoliv a o kohokoliv (pokud tedy nepočítáme spolužačku Ayu). A tak Kendži, Asakura a Oto bloumají městem, do zblbnutí hrají retro videohry a jakýmsi nedopatřením jsou postrachem okolí. Vše se změní ve chvíli, kdy se Kendžimu náhodou dostane do rukou elektrická kytara. Rozhodne se s kamarády založit skupinu…
Vibrace nezávislého filmu
Správnej sound vychází z mangy On-gaku to manga, kterou její autor Hirojuki Óhaši vydal roku 2005 vlastním nákladem. Óhaši se pak také podílel, částečně i jako producent, na anime adaptaci v režii Kendžiho Iwaisawy. Ten na filmu strávil bezmála osm let. Proč tak dlouho? Bez jakýchkoliv zkušeností s animací se Iwaisawa rozhodl pro nezávislou produkci mimo zavedená animační studia. Většina problémů se řešila za chodu – včetně skutečnosti, že nebyly peníze na animátory, kteří se tudíž sháněli, kde se jen dalo a bez toho, že by podmínkou byla zkušenost s kresleným filmem. Peníze Iwaisawa získával jednak díky kampani na internetu, jednak od přátel, z vlastních úspor nebo prodejem triček. I díky tomu Správnej sound vyzařuje příjemně punkovou energii. Odměnou za to jsou ocenění na mezinárodních festivalech; například ve francouzském Annecy za hudbu. To až tak nepřekvapí – pro Správnej sound je hudba stěžejní.
Podívejte se na trailer filmu Správnej sound, repro: TMBD Původní knižní předloha i loňský film vypráví o těch nejlepších skupinách na světě. Takových, které partička přátel založí v garáži nebo v pokojíku jednoho z nich, a ještě před písemkou z matematiky zažijí druhý den ráno galaktickou slávu, rozpad i reunion. Tři mušketýři nemají žádné zkušenosti s hraním na kytaru, basu a bicí. „K čemu jsou takový ty věci na hlavě kytary?“ „Nevím, ale dělají boiing… půjdu zdokonalovat svoji boiing techniku,“ zazní v jednom dialogu, který vyjadřuje naivitu i nadšení aktérů, ale také odkazuje na nejrůznější bojové filmy asijské provenience, v nichž jsou správné „techniky“ alfou i omegou věci. Ostatně, nově zrozená skupina si začne říkat Kobudžicu aneb „starodávná bojová umění“.
Tvůrci si ze svých hrdinů nedělají legraci. Přistupují k nim a jejich hudbě podobně jako Terry Pratchett v kultovním románu Těžké melodično. Hudba má svou sílu a duši a Kobudžicu jsou odhodláni následovat ji až na kraj světa. Což je v tomto případě lokální rockový festival, kam je přihlásí spolužák Morita, jenž má, mimochodem, svoji vlastní skupinu, folkové Kobidžicu, což znamená „starodávná umění“. Tyhle dvě partičky se setkaly a k překvapení té folkové to neskončilo brutální nakládačkou, nýbrž vzájemným poslechem a pochvalou. Protože co hudba dělá? – Spojuje!
Bezprostřední energie + sto a jeden odkaz
Stejně jako zmíněné Pratchettově knize Těžké melodično, tak i film Správnej sound obsahuje parodické prvky, sklouzává do ryzí komedie, zároveň však v sobě nese pořádnou dávku melancholie, aniž by přestal být zábavný. Interakce Tří mušketýrů s okolím je bizarně překvapivá a pankáči z Marutaki se stávají aktéry gagů jak ze starých grotesek.
K uvolněné atmosféře snímku přispívá i prolínání statických záběrů, kdy není pro tvůrce problém zabírat několik vteřin nehybný detail obličeje, s extravagantním, psychedelickým ztvárněním ponoření se hrdinů do hudby a osvobozením svého vnitřního já. Folkový Morita tak v sobě objeví extravagantního rockera a trio Kobudžicu nechává posluchače pocítit „animální primitivní sílu rocku“.
To vše doplněno řadou viditelných i skrytých odkazů, poct a oborových vtípků. Hned několikrát jsou připomenuti The Beatles (ikonická fotografie z Abbey Road, koncert na střeše), závěrečné vystoupení, na němž Kibudžicu a Kobudžicu spojí síly, cituje Led Zeppelin i Jethro Tull; Moritův přerod je inspirovaný „japonským Frankem Zappou“ Keidžim Hainoem. A Kendžiho monotónní hlas patří legendě japonského alternativního rocku, jakou je Šintaró Sakamoto.
Snímek skutečně našel „správnej sound“, navzdory tomu, že sám režisér nikdy na žádný nástroj nehrál a původní manga hudbu obsahovala samozřejmě pouze přeneseně. Podobně film našel i svůj vizuální výraz. Zachoval si styl předlohy, kdy tváře postav jsou v podstatě pouze naznačené (oči jsou propojené výseče, místo vousu stačí vlnovka etc.) a pozadí připomíná spíše než tradiční japonská anime francouzské impresionisty. Zároveň si režisér Kendži Iwaisawa vypomáhá animační technickou zvanou rotoskopie, díky níž především koncertní scény získávají výtečný náboj.
Správnej sound / Ongaku (Japonsko, 2019, stopáž 71 minut)
Režie, scénář a střih: Kendži Iwaisawa. Hrají (hlasy): Ren Komai, Tomoja Maeno, Tateto Serizawa, Kami Hiraiwa, Naoto Takenaka a další.
