Stanu se kočkou a ty mě budeš chtít. Podivnost a podmanivost ve filmu O chloupek
Animovaný film O chloupek pojednává o holčičce, která se kvůli klukovi změní v kočku. Snaží se získat jeho lásku a skrze to objevuje, kým ona sama je, a co je pro ni vážně důležité. Japonská imaginace + skvělý smysl pro humor = výtečný snímek nejen pro děti.
Stojí za ním scenárista a režisér Džun’iči Sató (*1960) z japonského studia Colorido, založeného roku 2011. Popularita této značky setrvale stoupá. Předloni byl na brněnském Animefestu z dílny Colorida uveden titul Penguin Highway. Film O chloupek, dostupný na Netlflixu, je klasicky roztomilé anime, ovšem se spoustou originálních nápadů a pracující s imaginativní estetikou nikoliv nepodobnou té z věhlasného studia Ghibli.
Kent a jeho kočka. Podívejte se na trailer filmu O chloupek, repro: Netflix O chloupek je primárně určen dětem, ovšem dospělí si při jeho sledování mohou intenzivně zavzpomínat, jaké to je dívat se na svět dětskýma očima a za vším vidět dobrodružství. Jestli se tomu filmu něco bez debat daří, je to právě sugestivní přenesení do dětského vnímání, v němž se realita a představivost nedělitelně mísí. Je radost sledovat putování hlavní hrdinky, obdařené značnou fantazií, světem zaplněným podivnými výjevy a záhadnými postavami.
Dívka Miyo je až po uši zamilovaná do spolužáka Kenta. Není to však zamlklá dívka toužící po jeho objetí, jak jsme zvyklí z děl o neopětovaných školních láskách. Miyo dává city najevo velmi otevřeně – nejen před objektem svého zájmu, ale i před celou školou. Lásku projeví kupříkladu takzvaným útokem sunrise spočívajícím v tom, že svým zadkem drkne do Kentova zadku. Miyo je sama sebou za každých okolností. Kento lásku neopětuje a je mu trapně ze vší té pozornosti, kterou na něj Miyo sesílá.
Za dívčiným extrovertním vystupováním se nachází citlivost a křehkost. Miyou kdysi opustila její máma, která se nyní, po letech, nešikovně snaží navrátit do dceřina života. Vzpomínky na šikanu, kterou kvůli odchodu matky zažila, školačku nutí nepouštět si nikoho k tělu. Doma má tátu a jeho novou manželku, která je příliš mladá a s nabytým rodičovstvím si moc neví rady. Věci pro Miyo zkrátka nejsou jednoduché. Má dojem, že jedině Kento a jeho láska ji mohou spasit. Jenže on ji nechce. Takže do hry vstoupí vyšší moc. Záhadný Prodavač masek dívce nabídne takovou, která ji po nasazení proměňuje v kočku. Miyo se stane někým, koho Kento může mít rád. A tak s ním začne trávit čas ve své kočičí formě.
Díky tomu poznáváme Kenta a jeho problémy. Máma chce, aby brzo začal zaopatřovat rodinu. Ekonomické potíže je nutí, aby zavřeli dědečkovu keramickou dílnu, pro niž dědeček i vnuk žijí. Kento tak již není pouhý netečný objekt touhy, nýbrž pochopitelná lidská bytost. Scény při tvoření keramiky a celková klidná atmosféra v jejich rodinném domě náleží k nejsilnějším momentům filmu. Nic zvláštního se při nich neděje, za okny padá tichý déšť, ale mají mimořádnou atmosféru.
Byť se tu animace občas nevyhne kýči, dýchá životem a některé scenérie berou dech, obzvláště ty noční. Estetika snímku nejvíce vyniká při delších scénách, kdy se Miyo jako kočka prochází prázdnými ulicemi. Geometrické budovy, tiché uličky a později také rozsáhlé přírodní scenérie na kraji města tvoří sugestivní mikrokosmos. Pozvolnost vyprávění kromě jiného umožňuje všímat si propracovanosti animace. Právě ve chvíli, kdy dochází šťáva civilní zápletce, ghibliovské kočičí město v oblacích nabírá na podmanivosti. Nechybí také rušné uličky, tržiště, bary s popíjejícími kočkami, chrámy, zářící větve stromů. Dostane se i na několik vedlejších dějů, kde se dozvídáme o osudech lidí, kteří se proměnili v kočky a už jimi zůstali.
Idyla soužití kočky a člověka je zde natolik podmanivá, až si divák možná neuvědomí jednu podivnost: Miyo se ve své kočičí proměně vlastně dopouští stalkingu a v tomto „převlečení“ se objímá s klukem, který by se jí jinak nechtěl dotýkat. Miyo vykazuje známky patologické obsese, kdy donekonečna vnucuje svou lásku a tím se vlastně vystavuje ponížení. Snad v tomto ohledu neposlouží dětským divákům za inspiraci – aby nenabyli dojmu, že je v pořádku takhle se chovat. Ale třeba dodat, že O chloupek je natolik chytře napsaný, že postupně přistoupíme na to, že Miyo je prostě poblázněná holka a celé je to nevinné. A dá se nakonec věřit i tomu, že Kento je šťastný, když se dozví, že jeho kočka byla po celou dobu Miyo.
Ze snímku O chloupek se nejspíš nestane kultovní záležitost, jakou je třeba Můj soused Totoro. Ale je to určitě velmi dobrý animovaný film otevírající zajímavá témata.
V kočičím světě. Z filmu O chloupek, repro: Netflix
O chloupek (Japonsko, 2020, stopáž 104 minut)
Režie: Džun’iči Sató, scénář: Mari Okada. Hrají: Mirai Šida, Nacuki Hanae, Wataru Komada a další.
