Kreslená hrdinka Hilda učí lidi soužití s pohádkovými bytostmi
Skromná, ale zvídavá a energická dívka jménem Hilda ze zapadlého, ale vlastně dost zázračného městečka Trollberg, se v posledních letech stala celebritou nejen pro dětské čtenáře a diváky. A to i v České republice.
Hvězda neokázalého britského nakladatelství Nobrow Press to dotáhla na animovanou sérii od Netflixu a její komiksová dobrodružství byla přeložena do řady jazyků. Loňský podzim v českém překladu vyšla zatím nejčerstvější dávka dívčiných dobrodružství, Hilda a král hory, takže pražská Paseka srovnala krok s londýnským nakladatelem originálu.
Komiksová série Brita Luka Pearsona (*1987) o Hildě spadá do současného boomu nápaditých komiksů a animací pro děti a mládež, s tím, že obě média jsou osobnostně silně propojená (na prestižních animovaných seriálech Cartoon Networku či Netflixu se podílejí autoři výrazných komiksů). Oproti křiklavě výstředním seriálům jako Čas na dobrodružství je Hilda v lecčems obyčejnější a tradičnější. Možná právě to hraje v její prospěch.
Trailer seriálu Hilda společnosti Netflix, repro: Netflix Hilda žije se svou matkou nejprve uprostřed divočiny, pak se přestěhují do městečka Trollberg. Hilda si tam najde nové kamarády a vstoupí do skautského oddílu. Kromě lidí se ovšem v Trollbergu a jeho okolí vyskytuje spousta pohádkových bytostí – trollové, malí neviditelní elfové, skřítci ve skrytých prostorách lidských příbytků nebo létající psovité hlavy s ocasy. Hilda se s nimi přátelí a nejednou vystupuje v roli prostředníka mezi jejich uzavřenými komunitami, mnohdy podezřívavými ke všemu cizímu a neznámému. Právě vzájemné porozumění mezi odlišnými bytostmi je ústředním tématem tohoto komiksu. Mezi obyvateli Hildina kraje totiž panuje spousta předsudků, jimž dnes už nikdo tak docela nerozumí, nicméně automaticky je přebírá.
Tak například lidé chtějí bojovat s trolly, protože se jich prostě bojí, ale trollové mají úplně stejný vztah k lidem. Malí elfové zaútočí na Hildu a její matku, protože jejich domek stojí uprostřed elfí vesnice; elfové neberou v potaz fakt, že obě ty ženy o vesnici nevědí, neboť je pro ně neviditelná. Všichni pak svorně mají strach z tajemných stvoření objevujících se na okraji jejich životního prostoru. A na strachu z neznámého je nejhorší to, že se rychle mění v pocit ohrožení a potřebu zneškodnit domnělého nepřítele.
Lidé nemají ve světě Hildy výsadní postavení: jsou zkrátka jedním ze společenství. Většinu času jsou stejně zabednění a sebestřední jako ostatní pohádkové postavy. Luke Pearson zásadně nestraní ani jedné straně konfliktů. Nikdy zde nejde o boj dobra a zla, nýbrž o střetnutí různých, vesměs obdobně zaslepených náhledů na danou věc. To platí i pro konflikty mezi jednotlivými postavami, obvykle mezi Hildou a její matkou. Když se Hilda s matkou pohádá třeba proto, že tráví hodně času v divočině různými nebezpečnými výpravami, o nichž přitom matce nic nesděluje, vyprávění postupně ukáže, že jak Hilda, tak matka jsou každá svým způsobem v právu.
Takové „rozložení sil“ platí i pro nejeden jiný současný komiks či animovaný příběh. Pearson ovšem mimořádně dobře balancuje mezi tím, co je obyčejné, a co exotické a podivné. Tvůrci si mnohdy libují v nonsensovém míchání žánrů a absurdních nápadů, kdežto Pearson se poměrně striktně drží skandinávských lidových pohádek a mýtů. Zmíněný Čas na dobrodružství nebo Gumballův úžasný svět se snaží stůj co stůj předat dětský pocit z novosti a neokoukanosti světa – všechno tím pádem musí být divné a nepochopitelné, i když třeba jen určitými detaily. Svět Hildy daleko víc připomíná domov. Pohádkových postav a ras tu není tolik a častěji se opakují. Hilda je postupně stále lépe poznává a rozumí jim tím víc, jak se ve svém prostředí zabydluje. Tenhle svět není cizí, nýbrž sousedský. I pro dospělejší čtenáře jsou zdejší nadpřirození obyvatelé méně exotičtí právě proto, že všichni pocházejí ze známých severoevropských legend. Neznamená to však, že svět Trollbergu je pochopitelný skrz naskrz. Některé bytosti a události, většinou ty pohybující se na periferii Hildina světa, zůstávají tajemné a snad i nepoznatelné – a je to tak dobře. Celkově však Pearson stvořil miniuniverzum, v němž lze zdomácnět.
Důležitou součástí poetiky Pearsonovy Hildy je komiksové médium. Jednotlivé knihy vycházejí ve formátu A4 a tvůrce výborně využívá prostor dvoustránek ke střídání titěrných políček s obrovskými výjevy. Domácky působí i rozvolněná linka Pearsonovy kresby a užívání pastelových barev. O tuhle část poetiky komiksové Hildy přišli diváci animovaného seriálu z produkce Netflixu; jinak se ovšem stěhování Pearsonova světa do animace v zásadě povedlo. Výtvarná stránka je přímo převzatá z autorovy kresby, která se do animované podoby dá převést relativně snadno; Pearson se ostatně na přípravě seriálu podílel. Ze třinácti epizod jich několik přímo vychází z původních komiksů. V prostřední části seriálu se vyskytuje několik nových příběhů, které původnímu komiksu rozhodně nedělají ostudu. Některé z nich, třeba ten o dvou tlupách elfů znepřátelených kvůli formálním nedostatkům podpisu jedné smlouvy, jsou vyloženě povedené.
Hilda zkrátka zdomácňuje i v globálním mediálním prostředí. A je to dobře, protože v dnešním nekompromisně dravém prostředí kreslených příběhů pro děti přichází s neokázalou a smířlivou alternativou.
Hilda v nakladatelství Paseka:
Luke Pearson: Hilda – Hilda a troll + Hilda a půlnoční obr
Luke Pearson: Hilda se vrací – Hilda a Ptačí slavnost, Hilda a černý pes
Luke Pearson: Hilda a kamenný les
Luke Pearson: Hilda a král hory
Vedle toho ještě vyšly dva svazky označené jako román; v nich příběhy nemají vysloveně komiksovou podobu:
Stephen Davies: Hilda a pidilidi
Stephen Davies – Luke Pearson – Seaerra Millerová: Hilda a parádní slavnost
Všechny svazky přeložila Martina Knápková, doporučená cena každého jednotlivého svazku je 299 korun.
