Zmoudření pana Jaromíra. Portrét hudebníka, výtvarníka a tak trochu i horala Švejdíka

jaromír jede na kole po cestě na kraji louky
Jaromír Švejdík ve své krajině. Titulní záběr z dokumentu Jaromír 99 – tam odkud jsem, repro: ČT

Není na co čekat, čas běží, Jaromír Švejdík (*1963) bude zakrátko v důchodovém věku, jak ostatně ve filmu poznamenává, když hovoří o tom, proč skončila třicetiletá existence skupiny Priessnitz. Deset let jim trvala příprava posledního alba (Beztíže, 2016) a představa, že se budou nad další deskou dohadovat ještě v důchodovém věku, ho upřímně děsila. Tvůrce je to tedy na zevrubnější portrét ideálně zralý, než se z něho stane pán, který bude na hudbu možná už jen vzpomínat. Dnes ještě hudbě dává část své energie v jiných uskupeních, nicméně z portrétu, ale především z výsledků, které jsou vidět takzvaně na trhu, je zřejmé, že Švejdík alias Jaromír 99 je činný především jako výtvarník, vyhledávaný komiksový kreslíř.

Jaromír sedí na mezi se psem Jaromír Švejdík ve své krajině; tady je doma, to je jeho lůno, jak říká ve filmu. Záběr z dokumentu Jaromír 99 – tam odkud jsem, repro: ČT

Režisérka Petra Všelichová podnikla za Švejdíkem, žijícím střídavě na pražské Letné a na chalupě v Rychlebských horách, řadu výprav na různá místa, do rozličných prostředí, přičemž akcentovala onu horskou krajinu nacházející se v Javornickém výběžku, severozápadně od města Jeseníku, Švejdíkově rodišti. Důvodem pro tuto režisérčinu volbu je skutečnost, že z této poloopuštěné a polozapomenuté severomoravské krajiny bral Švejdík inspiraci pro své písně, ale i pro kresby (viz komiks Nebel) a sem nyní utíká ke klidu a tvorbě. Protagonistovy procházky onou drsnou krajinou jsou leitmotivem snímku, přičemž jejich počet se nachází na hraně únosnosti, respektive toho, aby se staly monotónní, ale Švejdíkova osobnost „výskyt“ v krajině unese, neboť je s ní autenticky srostlá. Kromě toho „krajinné“ přijatelnosti napomáhají animace Bora Držiaka, kdy se záběry tamních míst několikrát divákovi před očima promění ve Švejdíkem provedené kresby – povedená interpunkce ve vyprávění. Obdobně podařené je nasazování hudby (a zejména písní skupiny Priessnitz) do záběrů; velmi dobře dokreslují atmosféru.

Portrét nazvaný Jaromír 99 – tam odkud jsem je veskrze přátelský, žádné ledví zde nemá místo. Když Švejdík hovoří o svém manželství, o tom, jak se s příští ženou seznámili, že oba zrovna byli čerstvě rozvedení, a obdobná situace přispěla k jejich sblížení, je to upřímné – a jejich dcera, přítomná ve filmu opravdu velmi letmo, je plodem té lásky. Avšak nepadne ani slovo o Švejdíkově nyní již dospělém synovi z předchozího manželství, přičemž ten (ne)kontakt s ním by mohl a měl být další fazetou portrétu. Zajímavý, dá-li se to tak říct, rovněž je fakt, že dva (hudební) spolupracovníci mluví o Švejdíkově tahu na branku a tvrdohlavosti, ale on sám se k tomu nijak nevyjádří. Vychází z dokumentu coby melancholik na procházkách a izolacionista a introvert dlouhé hodiny dřepící nad grafickým/kresebným monitorem.

Zcela mimo všeho stojí politika, přestože Švejdíkovo přilnutí k hudbě mělo v osmdesátých letech výrazně politické konotace. Hrát punk v takovém městě, jakým tenkrát byl Jeseník, nutně znamenalo stát „mimo“ a „proti“. Režisérka Všelichová vytáhla z archívů výstižné sekvence ukazující Švejdíka a jeho spoluhráče v divokých devadesátkách, ovšem společenský kontext explicitně není ve film téměř vůbec reflektován. Lyrika a poetika jsou tady prakticky vším. Optika a atmosféra se nacházejí v područí chlapa před šedesátkou, který hrany v pohledu na věci minulé obrousil… A na časy, kdy byl schopen pařit dva týdny v kuse, Švejdík vzpomíná s jistým pousmáním. Prostě portrét zklidněného pána v letech.

Jaromír na terase ukazuje plakát s Václavem Havlem Jaromír Švejdík & Havel. Záběr z dokumentu Jaromír 99 – tam odkud jsem, repro: ČT

Navzdory výše naznačeným otazníkům je pro mne osobně snímek Jaromír 99 – tam odkud jsem více než akceptovatelný. Jistě, svůj díl na tom má skutečnost, že jsem hudbu Priessnitz či Umakartu nebo Kafka Bandu roky soustavně sledoval a měl (a nadále mám) rád. Ale to by nemuselo stačit, možná právě naopak. Podstatnější je, že vznikl neokázalý portrét jednoho neokázalého tvůrce; bez ohledu na to, zda je ten člověk zrovna „trendy“, zda má takzvané významné „životní jubileum a podobně“. Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 je (chce se říct: vzácně) normální. A dokument Petry Všelichové tuto normálnost dokázal divákovi zprostředkovat. V éře různých vyšinutostí se mi to nezdá být až tak málo.

Jaromír 99 – tam odkud jsem (Česko, 2021, 52 minut)
Scénář: Monika Bobková a Petra Všelichová, režie: Petra Všelichová, animace: Boro Držiak, kamera: Jakub Jurásek, David Legindi, hlavní kamera: Jirka Berka, střih: Jakub Simper, kreativní producentka: Lenka Poláková.

Dokument je trvale přístupný v iVysílání

Související