Román Samota zavádí čtenáře do míst, kde se víra mění ve fanatismus

Hurley, jehož první dvě knihy byly povídkové svazky (publikované roku 2006, respektive 2008), charakterizuje Samotu následovně: „Není strašidelnější místo než lidská mysl.“ Ta formulace vystihuje podstatu pozoruhodného díla kombinujícího prvky novodobého gotického románu, moderního hororu a psychologické studie jedné komunity řízené striktní katolickou doktrínou. Z gotického románu si Hurley vypůjčuje vypravěčský rámec. Protagonistou a vypravěčem je dospělý samotář Michael. Vinou živelné katastrofy a objevu lidského těla v odlehlé části irského venkova se dávají do pohybu jeho vzpomínky. Michael se v nich vrací do dětství, aby svědčil o děsivém tajemství, které je spojeno s tímto koutem, místními zvaným Samota. V severní části Lancashiru trávil jako dospívající Velikonoce se svou rodinou a několika dalšími londýnskými farníky. Nešlo jen o pravidelnou pouť na posvátné místo, které Samota ukrývá; Michaelův bratr Andrew trpěl psychickým postižením, které ortodoxně věřící rodiče spojovali s démonickou posedlostí. Zlomit ji měla právě návštěva požehnaného pramene ve skále – a k údivu mnohých nakonec zlomila. Michael však s odstupem času nabízí alternativní a značně zneklidňující výklad zázraku, který z jeho bratra udělal duchovní celebritu.

Svědectví muže, v němž samotném se podle dostupných indicií postupem času probudila jistá forma zhoubné psychologické obsese, je v návaznosti na tradici gotického románu nespolehlivé, ale o to sugestivnější. Předností Samoty, kterou autor poprvé publikoval roku 2014, je její úsporný, přitom však neobyčejně evokativní styl. Vytváří plastický portrét zrádné, nevlídné končiny, kam moře vyplavuje kostry zvířat i nafouklá těla lidí; kde jako by se zastavil čas a kde se z věřících stávají štvanci. Z pohledu hororového žánru je Hurleyho psaní až nezvykle zdrženlivé. I když skupinu poutníků potkávají v divokém kraji výhružné události, autor je drží striktně v rovině náznaku. Samota je drásavým čtením nikoli proto, že by na odiv vystavovala brutalitu dějů, nýbrž právě proto, jak buduje nepříjemné podprahové napětí. Tušení zla v kraji, který opustil bůh, nikdy nedostane konkrétní, fyzickou podobu. Hrozba visí nad farníky jako Damoklův meč a Hurley ji úmyslně nenechává dopadnout s plnou silou.

Samota je totiž mnohem víc psychologickým románem o „vnitřku“ než efektním hororovým vyprávěním o vnějším zlu. Hlavní postava detailně rozebírá spleť vztahů ve své rodině i fungování náboženské komunity, která se musí vypořádávat s dvojí tragédií. Jednak je tu nepochopitelná psychická nemoc, která souží dítě vzorných věřících, jednak – a především – společenství trápí naplno nevyslovené mystérium: tragická smrt letitého pastora otce Wilfreda, k níž došlo po předešlé velikonoční návštěvě Samoty a která až podezřele připomíná sebevraždu.

Hurley vykresluje komunitu otřesených, sešněrovaných lidí, neschopných dát najevo emoce; komunitu, v níž je veškerá negativní energie skrytá pod upjatě dodržovanými náboženskými rituály. Katalyzátorem se stává příchod nového pastora. Otec Bernard je oproti starozákonně přísnému Wilfredovi liberálním duchovním, který se snaží komunikovat ležérně a umožnit příslušníkům komunity, aby čelili přízrakům minulosti. Samota věnuje stejnou pozornost plíživým hororovým kulisám jako různým zhoubným manifestacím fanatismu. Michael je tím, kdo vzpomíná na nevybíravé středověké praktiky uctívaného Wilfreda, zároveň ze skrytu naslouchá zpovědím svých rodičů i společníků a odhaluje tak potlačenou tvář navenek vzorné farnosti. Potlačené nakonec zůstávají nejen pohnutky hrdinů, ale i podstata zázraku, který vede k přerodu nemluvného podivínského chlapce „Hannyho“ v pozdější duchovní superstar Andrewa.

Existuje tu však z hlediska literárního jistý problém: Samota je v některých pasážích natolik nedoslovná, až se stává matoucí. Výtka se netýká psychologie postav, která je ostrá a přesvědčivá, nýbrž právě podstaty sil, jež farníky obklopují. Andrew Michael Hurley využívá nadpřirozené prvky, ale i prvky kriminální zápletky a pohanského hororu. Postavy konfrontuje s podivínskou skupinou domorodců vzývajících dávné rituály. V tomto ohledu Samota navazuje na slavný britský román Rituál Davida Pinnera. Britský venkov líčí jako divoké místo spjaté s primitivní minulostí. V tomto ohledu tedy působí jinak koncentrovaný, precizní text místy kostrbatě a neuspokojivě, jako by jednotlivým naznačeným prvkům chybělo konkrétní dějové spojení.

Samota se táže po podstatě a podobách víry, ale je i portrétem zvrácené duchovní a mateřské lásky přecházející v krutý fanatismus. Hrdinovo komolení jmen rodičů – matka je maska a fotr futr – je dalším z jednoduchých, ale účelných prostředků, jimiž spisovatel navozuje dojem vyšinutosti a vykloubenosti základních vazeb a hodnot. A v tradici moderních hororů si klade neodvratnou otázku: Je původem zla místo, do nějž je příběh zasazen, anebo je Samota jenom ozvučnou plochou, která zesiluje temné proudy lidské duše? Andrew Michael Hurley dosáhl v tomto díle delikátní rovnováhy mezi čistým žánrovým tradicionalismem a aktuálností. Samota je inteligentní strašidelné čtení, pokřivené zrcadlo nastavené jednak nutkavé víře, že spása přichází zvenčí, jednak slepotě vůči tomu, že taková spása v sobě nese i zárodek prokletí.

Autor je literární kritik.

Obálka českého vydání Hurleyovy Samoty nemá, jak vidno, daleko k britským edicím, repro: Argo

Andrew Michael Hurley: Samota. Překlad Ladislav Nagy. Argo, Praha 2018, 336 stran, doporučená cena 348 korun.