Růže, zahrada a pěstírna. Organické fotografie Jiřího Thýna

Fotografická kniha jako svébytná disciplína doprovází fotografii již od první poloviny 19. století. Internet ji sice připravil o její evangelizační roli, kdy šířila povědomí o nových tendencích a přístupech, mimořádné postavení si ovšem udržuje dodnes. Jistou, byť paradoxní výhodou je konečná fixace obrazů do konkrétní sekvence. Fotografickou knihu sice můžeme považovat za jakousi „výstavu na papíře“, jenže vždy pouze do té míry, že knihu nelze svěsit a udělat jinde, znovu a lépe. A protože zdařilá fotografická kniha vyžaduje přesnou definici záměru i adekvátní provedení, je vlastně disciplínou královskou.

Situace s vydáváním uměleckých fotografických knih u nás není růžová. Nejedná-li se o obchodně slibný titul, a takových je jako šafránu, bývají náklady na její vydání nad možnosti nakladatelů. A tak zatímco počty drobných autorských samizdatů utěšeně narůstají, velkorysejší fotografické knihy se daří vydávat pouze výjimečně. Již proto Zahrada českého fotografa Jiřího Thýna (*1977) s „krásnými“ sto šedesáti stranami a sto třiceti sedmi celobarevnými reprodukcemi budí zájem.

Jiný Jiří Thýn: pohled do autorovy výstavy, která se roku 2010 uskutečnila v Moravské galerii Brno. Z textu kurátorky Yvony Ferencové: „Díly z cyklu Fotografie z různých úhlů pohledu nepřímo komentuje a odhaluje médium samotné.“ Foto: Moravské galerie Brno

Výše uvedený popis situace přitom platil i pro Zahradu. Na vydání čekala i poté, co Thýn připravil fotografický materiál. A to učinil již v letech 2007–2014. Jak ale dobře ví, trpělivost přináší růže. A to je vzhledem k tématu knihy více než okřídlené tvrzení. Všechny fotografie totiž vznikly v zahradnictví v pražských Ďáblicích, přesněji v nejstarší pražské okrasné školce (založené roku 1918), kam autor průběžně docházel ze svého nedalekého bydliště.

Thýnova Zahrada není ani atlasem květin, ani obrazovým doprovodem „zahradníkova roku“. K lineárnímu i cyklickému času se obrací zády záměrnou neuspořádaností snímků z různých ročních období. Snadno si lze také povšimnout, že autor o rostliny jeví stejný zájem jako o jejich prostředí a organizaci na ploše zahradnictví. Vlastně bychom těžko hledali snímky, ve kterých by chyběl interiér skleníku, vysázení rostlin do řádek nebo alespoň zavlažovací roura. V jistém smyslu se více než fotografiím záhonů podobají fotografiím polí. U nich je totiž také všechno podřízeno produktivitě, zatímco estetika jde stranou jako nezáměrný, vedlejší produkt.

Jiří Thýn: z knihy Zahrada, foto: Jiří Thýn

Zážitek z krásy lánu zrající pšenice či kvetoucí řepky vždy vyplývá z předběžného přijetí zemědělské výroby jako v základu pozitivní činnosti. A naopak negativní postoj k ní, například kvůli vyčerpávání půdy nebo nevhodně nastaveným subvencím, zase může ústit v přesvědčení, že lány jsou tím nejošklivějším, co lze v krajině spatřit. Podobně i Thýnovy květiny nikdy, ani v těch nejromantičtějších kompozicích, nepřestávají být komoditami, zbožím, předměty výroby a obchodu. „Přírodní“ a „lidské“ se neodrážejí pouze na vzhledu květin, které mnohdy své divoké předky připomínají už jen vzdáleně, ale navzájem prorůstají jejich podstatou: jsou důvodem, proč v zahradnictví rostou.

I těmto tržním aspektům nakládání s květinami se ve své studii vpravené do Thýnovy knihy věnuje historik umění Tomáš Pospiszyl. Americký kurátor a teoretik Chris Sharp, kterého si mohou pamatovat návštěvníci pražské Národní galerie jako jednoho z kurátorů kolektivní výstavy Against Nature, se ve svém příspěvku zase pozastavuje nad elegickým vyzněním souboru, jež mimo jiné souvisí s paradoxní absencí lidského činitele: „Vzhledem k tomu, že se jedná o krajiny uměle vytvořené, pěstované a do jisté míry ovládané lidskýma rukama, jsou v nich však [lidé] zároveň velmi výrazně přítomní.“

Jiří Thýn, narozen roku 1977 v Praze, kde také žije a pracuje. Studia: 1999 ITF – Slezská Univerzita v Opavě, obor fotografie (1998/1999), VŠUP, Praha, ateliér fotografie (1999-2005), AVU, Praha – ateliér Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda (2002/2003), UIAH University Helsinky, ateliér fotografie (2003). V letech 2014-2018 vyučoval na FAMU, vedl tam Ateliéru postkonceptuální fotografie, foto: archiv FAMU

 Ne/přítomnost lidí Thýnovi dovoluje plně rozvinout vztah k žánru fotografického zátiší. Absence lidí, tedy zaměstnanců zahradnictví, ovšem rovněž naznačuje, že proces „výroby květin“ není jediným sledovaným horizontem. Thýn rostliny fotografoval, když nikým nebyly „obtěžovány“ a když se nejvíce podobaly svým vzdáleným příbuzným ve veřejných parcích a na soukromých záhonech. Tím lépe vyniklo, že navzdory okolnostem jejich „výroby“ jsou nadále přírodninami vyžadujícími dlouhodobou péči a starostlivé ošetřování.  Není od věci připomenout, že v autorově profesním kurikulu jde o pozoruhodný oblouk, jímž se Thýn opětovně přiblížil svým dávným aktivitám s uměleckou skupinou Ládví. Ta vstupovala do areálu stejnojmenného sídliště s akcemi upozorňujícími právě na nedostatečnou péči o jeho veřejný prostor.

V případě Jiřího Thýna, který se etabloval s tvorbou, jejíž kořeny tkví v konceptuálních přístupech, je kniha Zahrada jakousi odbočkou: na recipienta neklade extrémní nároky a primárně jej oslovuje svými vizuálními kvalitami. Právě díky tomu nelze snímky snížit na ilustrace teoretických tezí o zahradničení. Jsou v první řadě okouzlenými a okouzlujícími záběry, a teprve na tomto základě lze domýšlet další souvislosti. Je vhodné doplnit, že právě smyslovost a neskrývané estétství jsou devizou všeho, co Thýn dělá, ať už je to založeno na sebevíc komplikovaném konceptu, takže ani toto „polonaturální“ odbočení není nějakým sebepopřením.

Zásluhy za vydání Zahrady si nepřipisují pouze Akademie múzických umění v Praze, kde Thýn donedávna vyučoval mladé fotografy, nebo pražská galerie hunt kastner, která takto podpořila tvůrce, jehož zastupuje. Potěšující je totiž i příspěvek Ministerstva kultury. Kdyby se jednalo o blýskání na lepší časy autorské fotografické knihy, bylo by to jen dobře.

Obálka Thýnovy knihy Zahrada, repro: NAMU

Jiří Thýn: Zahrada. Texty Chris Sharp, Tomáš Pospiszyl. Nakladatelství AMU, Praha, 2018, 160 stran, doporučená cena 399 korun.

Poznámka redakce: Autor textu Jiří Ptáček kurátorsky připravil v roce 2015 Thýnovu výstavu Dva konce vzdálenosti / Obrazy, které se nikdy nestaly, jež se uskutečnila v brněnské Fait Gallery.