Hrdinové i autor Trainspottingu opět na scéně

Obálka tuzemského vydání Welshova předloňského románu Blade Artist, jemuž pražské nakladatelství Omega dalo název Umělec na ostří nože, pomáhá čtenáři svou doslovností. Na obálce se s úsměvem a prsty ve vítězném „véčku“ skví herec Robert Carlyle, notoricky známý pohublý psychopat s knírkem, tedy Francis Begbie z filmové adaptace autorova románového debutu z roku 1993 Trainspotting, natočené o tři roky později. „Begbie je zpět“, tvrdí obálka české edice. Skutečně je Begbie zpět? Inu, je, ale i není. V tom spočívá síla i slabost knihy, kterou v těchto dnech přijíždí skotský spisovatel a scenárista Irvine Welsh (*1958) představit na Festival spisovatelů Praha.

„Co kdyby…?“ zněla nejspíš otázka, která se Irvinu Welshovi vtírala do mysli po celou dobu, kdy prózu Blade Artist psal (český název význam posouvá: být „na ostří nože“ je totiž něco jiného než zacházet s nožem jako umělec). Co kdyby se ten starý grázl Francis Begbie někde ve skotské věznici potkal s arteterapeutkou, která věří, že se člověk může polepšit? Co kdyby ta ušlechtilá, samozřejmě blonďatá a půvabná Kaliforňanka objevila v Begbiem umělce? A co kdyby, podobně jako jiní před ním, uhranul znalce umění i snoby svým příběhem ze života, který umělecky ztvární? A co kdyby si Begbie, poté co si odkroutil dlouhá léta v lochu, ve středním věku víc než drog a rvaček začal vážit dobrodiní rodiny?

Welsh se sice vrací do vesmíru zpodobněného v Trainspottingu, ovšem zároveň stále píše o sobě. Spisovatel, který je finančně zajištěný do konce života, spisuje další a další romány, v nichž tematizuje nejen drogové podhoubí skotského Edinburghu, jak je osobně poznal zkraje osmdesátých let, ale i svoji další životní cestu. Welshovo spisování se už neděje ve věčně sychravém, kalném podnebí Skotska. Tvoří, stejně jako napravený Francis Begbie, ve slunné Kalifornii.

Při četbě románu Blade Artist vlastně pomáhá si film režiséra Dannyho Boylea, tedy ten původní i navazující, T2 Trainspotting, odmyslet. Po valnou část knihy totiž Welsh působivě promýšlí možnost proměny člověka k lepšímu. Načrtne věrohodný obraz vydělenosti zapříčiněné špatně rozdanými kartami do života: malérů způsobených dyslexií ve škole či zatíženosti násilnickými geny v rodině. Vezme do hry popkulturní odkazy, aby ukázal nadčasovost tématu: násilím prosáklý román Mechanický pomeranč Anthonyho Burgesse ze šedesátých let, agresivní muziku Guns N’ Roses z let devadesátých. Z děje začínajícího zlověstnou scénkou na břehu oceánu spřádá pomocí odkazů a symbolů obrázek zkázy, kterou může způsobit setření pečlivě udržovaného „kulturního nátěru“ člověka.

Více prozradit se nesluší, snad jen že v poslední části jako kdyby už samotný Welsh nedokázal vydržet ten rozpor v samotném Begbiem – to je ta slabší stránka knihy. Pokud máte knihu přečtenou, nalistujte si znovu sedmou kapitolu nazvanou „Sestra“. Tu totiž bude na veřejném čtení v rámci Festivalu spisovatelů v budově Senátu číst. Jak už název kapitoly naznačuje, Welsh tu portrétuje členku rodiny, toho „starého života“, jemuž se Francis Begbie snaží postavit a uniknout. Jinými slovy: přemýšlí o identitě člověka a o rozhodnutích, jimiž konstruuje svoji vlastní budoucnost. Řečeno méně vzletnými slovy, jimiž začíná Welshem několikrát zmiňovaný román Mechanický pomeranč: „Co teda jako bude, he?“

Poznámka redakce: autor textu Petr Vizina bude od pátku do neděle moderovat večerní setkání na Festivalu spisovatelů Praha včetně autorského večera s Irvinem Welshem, který se uskuteční v pátek 5. října od 20 hodin v Hlavním sále Senátu PČR. Tamtéž se následující večer a ve stejnou hodinu bude konat diskuse nazvaná Živé zlo, jíž se mezi jinými zúčastní právě i Welsh. Kompletní program naleznete na stránkách festivalu.