Šaman Brabenec je bez prérie, ale ne bez poezie

Vratislav Brabenec je sice znám především jako saxofonista The Plastic People of the Universe, ovšem byl i autorem mnoha jejich textů – básně přitom psal daleko dříve, než se k Plastikům připojil. A dlužno dodat, že tvořil básně dobré. Na svém básnickém umu, o muzikantském nemluvě, nic neztratil ani s přibývajícími lety, ani s poněkud zničujícím životním stylem. Koneckonců dvojalbum Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie to dokazuje. Pravda, první disk byl nahrán před dvaceti, a ten druhý před pěti lety. Oba přinášejí nahrávky koncertů.

Po celou svou hudební dráhu Brabenec prokazoval, že mu není cizí umění improvizace. Svými na první pohled zběsile znějícími, při hlubším poslechu jakkoli free, přesto smysluplnými pasážemi zdobil již nahrávky a koncerty Plastiků. Není tudíž divu, že i na letos vydaném dvojalbu Brabenec předvádí a zároveň „prozrazuje“ svůj smysl pro melodickou linku – což zvláště vyzní, je-li doprovázen atonální kytarou Joea Karafiáta (první, velice zajímavé společné nahrávky přitom vznikly již v roce 1989 v kanadském exilu a vyšly pod titulem Kanadské vytí v roce 2010).

Vratislav Brabenec na koncertě v Praze 27. dubna 2013, kde pokřtil svoje album Létání je snadné a oslavil své sedmdesátiny. Vpravo je Joe Karafiát, kytarista kapely The Plastic People Of The Universe, foto: Michal Kamaryt (ČTK)

Tyto abstraktnější kusy prokládají Brabencovo čtení (anebo je to naopak?) vlastní poezie. Jak už bylo naznačeno, verše jsou to neučesané, bez kudrlin, civilní – dá se říct, že vedené v poetice Skupiny 42, především pak Jiřího Koláře, s nímž pojil Brabence oboustranný respekt. Brabenec jako kdyby někdy jen nenuceně vyprávěl historky a vzpomínky, ovšem to klame tělem: právě takovéto verše jsou nejen z nejtěžších na napsání, snadno se v nich totiž může sklouznout k banalitě či k ploché popisnosti, nadto je není snadné recitovat. Oboje přitom Brabenec zvládá na výbornou. A když například v básni Přímluvy vzpomíná na své zesnulé přátele, na malíře Antonína Tomalíka a Otakara Slavíka či na básníky Zbyňka Hejdu, Ivana Martina Jirouse, Andreje Stankoviče a další, i lidi žijící, není v tom nic sentimentálního, zato je v tom mnoho působivého. Brabenec také často píše o přírodě, stromech, ptácích, ostatně je původní profesí zahradník.

Druhý disk nabízí záznam koncertu souboru Jazz Khonspiracy. Opět jde o značně netradiční záležitost: nad jistou rytmikou, jež z volnějších pasáží přechází do swingujících taktů, slyšíme preludování jak Brabence, tak saxofonisty a klarinetisty Michala Hrubého. A obecně zde platí totéž, co zde bylo řečeno o prvním disku.

Praví-li Vratislav Brabenec v jedné básni „už abych byl na ostrově a o všem se mi jen zdálo…“, týká se to neodbytných vzpomínek a stejně neodbytného připomínání neveselého stavu světa. Ale chceme-li, můžeme tato slova vnímat i jako pozvánku na pomyslný ostrov jménem Brabenec, na ostrov poezie i hudby.

Autor je publicista a překladatel

Materiál byl převzat ze „sesterského webu“ ČT 24, redakčně upraven a doplněn o některé další údaje a fotografie.

Vráťa Brabenec: Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie. 2 CD, vydalo Guerilla Records, 2018.

CD 1: BRABENEC & KARAFIÁT, 1998
1. Hudba I.
2. Papirosa
3. Přímluvy
4. Hudba II.
5. Začni u stromu
6. Vůl hvězda ranní
7. Pojď, milá…
8. Ženě Mařeně / Men / Koukni na kosa / Non stop opera / Svatý dvojce Magorovi a Dáše / Kavárna G + G /
9. Kázáni v posteli / Velikonoční / Námluvy v bytě IV. kategorie
Celkový čas 77:28 min

CD 2 : JAZZ KHONSPIRACY & BRABENEC, 2013
1. Zase milostná
2. Vlastní funébrmarš
3. Mrtvej muž
4. Boží dopuštění I.
5. Boží dopuštění II.
6. Léto už v dubnu
7. Slovo má buben
8. Ráno
9. Skřípy vrzy
10. Virům
11. Broumovské rubato
12. Olomouc / Časová / Někdy ti zavolám / Proslov na pohřbu Ludvíka Vaculíka  / Krajiny / Lublin 2015 / Okna / Zase milostná / Sdělení / Sám / Kdokoli nepoznal lásku …
Celkový čas 72:48