Sartre, Beauvoirová, Heidegger: Jak to dopadne, když se o nich píše lehce a s vtipem?

„Když jsem poprvé četla Sartrovy a Heideggerovy knihy, myslela jsem si, že nezáleží na tom, jaká byl daný filozof osobnost. (…) Opíjela jsem se koncepty, aniž bych brala v úvahu jejich souvislost s historickými událostmi a všemi nahodilostmi v životech jejich tvůrců. Na životech nesejde; důležité jsou ideje. O třicet let později jsem dospěla k opačnému závěru. Ideje jsou zajímavé, ale lidé jsou nesrovnatelně zajímavější.“ Tato slova čteme na konci knihy V existencialistické kavárně. O svobodě, bytí a meruňkových koktejlech.

Sarah Bakewellová (*1963) vystudovala filozofii, nyní vyučuje tvůrčí psaní v Oxfordu. Debutovala v roce 2001 historickým románem The Smart. Velkou předností, ale rovněž potenciální slabinou knihy V existencialistické kavárně, která v originále vešla roku 2016, je to, že je napsána tak, aby ji bylo možné číst takřka jako román. Text je ovšem založen na autorčině znalosti tématu (poznámkový aparát zabírá více než šedesát tiskových stran). Jak se seznamujeme s osudy hlavních postav publikace – a tedy čelných představitelů existencialismu, respektive fenomenologie –, poznáváme, tedy pokud je již předem neznáme, i dané filozofické proudy. Kniha tak může sloužit jako „bezbolestný“ vstup do myšlenek, jež byly svého času mimořádně vlivné.

O tom, že je publikace určena spíše čtenářům nepoučeným, svědčí mimo jiné to, že jsou v ní stručně převyprávěna díla notoricky známá (Cizinec Alberta Camuse či Nevolnost Jeana-Paula Sartra; najdeme i pasáž věnovanou eseji Václava Havla Moc bezmocných). V centru pozornosti však stojí francouzská dvojice Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoirová. Bakewellová popisuje filozofická i další (esejistická, autobiografická, beletristická) díla těchto věhlasných Francouzů, stejně jako jejich cestu k nim – co je inspirovalo, s čím se potýkali, jak byli ve svých pracích úspěšní. Stranou nezůstává intimní vztah této dvojice. Píše o dohodě, kterou Sartre s Beauvoirovou uzavřeli. Mohli mít jiné milence a milenky, ale museli dodržovat dvě podmínky: o svých poměrech budou toho druhého informovat, a hlavně: pro oba bude jejich vzájemný vztah vždy prioritou. „Taková (…) byla dohoda a každý, kdo se s nimi zapletl, o ní od počátku věděl.“

Vedle Sartra a Beauvoirové se Bakewellová věnuje především spisovatelovi Albertu Camusovi a filozofům Maurici Merleau-Pontymu, Edmundu Husserlovi a Martinu Heideggerovi. Posledního jmenovaného bychom mohli zařadit do trojlístku hlavních postav knihy. Heidegger, který v roce 1927 vydal jedno z nejdůležitějších filozofických děl dvacátého století, Bytí a čas, se v nadcházejících letech přiklonil k nacismu a tento krok nepřestal být analyzován historiky a filozofy dosud. Ani Bakewellová se tomu nevyhýbá.

Tři vydání knihy V existencialistické kavárně v anglickém jazyce, repro: Amazon

Dá se říci, že britská autorka k vytyčené problematice knihy přistupuje z odstupu, aniž by ztrácela zaujetí, k němuž se také přiznává. Dozvíme se kupříkladu, že k existencialismu poprvé přičichla v šestnácti letech, kdy si za část peněz k narozeninám koupila Sartrovu Nevolnost. Jinde se doznává, že po dvacítce podlehla kouzlu „kouzelníka z Messkirchu“ Martina Heideggera. Z jejího vypravování je rovněž zřejmé, že obzvláštní sympatie chová k dílu Druhé pohlaví Simone de Beauvoirové.

Autorka dává k dobru drobné anekdoty. Například tu o vlivu Heideggera: „Calvin O. Schrag, jenž přijel v roce 1955 na Heidelberskou univerzitu studovat filozofii jako držitel Fulbrightova stipendia, byl překvapen, když spatřil velké množství vypsaných předmětů o současných filozofech, avšak ani jeden z nich nebyl o Heideggerovi. Později se vše vyjasnilo. Poznamenal: ‚Brzy jsem zjistil, že o Heideggerovi jsou všechny.‘“

Práce V existencialistické kavárně chtěla být navýsost sdělná. Na výsledku se to podepisuje i neblaze. Třeba tím, že se některé epizody opakují, jako kdyby Bakewellová nevěřila, že čtenář bude schopen zapamatovat si, co napsala sto stran před tím. Zároveň občas sklouzává k poněkud lacinému tónu. (Odhlédněme od toho, že obeznámený čtenář si bude nad řádky shrnujícími zápletku Cizince dost možná klepat na čelo.) Tyto nedostatky jsou daní, kterou platí mnohé publikace, jež mají ambici čtivě interpretovat nesnadno redukovatelný obsah. Svazek V existencialistické kavárně nevyžaduje koncentrované intelektuální úsilí, ale může čtenáře ponouknout, aby se po něm poohlédl jinde. Množství informací a snad i podnětů, které si lze odnést z publikace odnést, je – s vědomím všech limitů autorčina žánru – nicméně uspokojivé. Každopádně kniha V existencialistické kavárně dokládá, že i nejvlivnější filozofové dvacátého století nebyli ničím více a ničím méně než lidmi.

Autor je literární recenzent.

Obálka českého vydání je dílem Aleny Gratiasové, repro: Host

Sarah Bakewellová: V existencialistické kavárně. O svobodě, bytí a meruňkových koktejlech. Přeložil Tomáš Kačer. Host, Brno 2019, 405 stran, doporučená cena 399 korun.