Konečně k nám dorazila slavná Robinsonka z Rakouska. Asi to měla daleko…
Dluhy se mají platit, i ty překladatelské. Proto přijměme s povděkem, že u nás vyšel román Zeď od Marlen Haushofer. V zemi svého původu je tato kniha hodnou dobu klasikou, v posledních letech přesto zažívá obnovenou vlnu zájmu.
Rakouská spisovatelka Marlen Haushofer se narodila roku 1920 a zemřela v roce 1970. Román Zeď z roku 1963, považovaný za její nejvýznamnější dílo, je ovšem vůbec první autorčinou knihou, která se nyní dočkala převodu do češtiny.
Než došlo k události, která vypravěčku Zdi izolovala od okolního světa, vydala se tato vdova se svou mladší sestřenicí Luisou a jejím manželem Hugem na jejich loveckou chatu. Večer si manželé vyjdou do nedaleké vesnice, ráno se vypravěčka vzbudí a postrádá je. Záhy zjistí, že ji od okolního světa dělí neviditelná zeď. Lidi a svět za zdí podle všeho postihla katastrofa – o jejím charakteru se toho moc nedozvíme. Vzhledem k náznakům a s přihlédnutím k době vzniku tohoto románu se však můžeme alespoň dohadovat: „Tenkrát se pořád mluvilo o atomové válce a jejích následcích a Huga to přimělo k tomu, aby si v lovecké chatě uskladnil malou zásobu potravin a jiných důležitých věcí.“
Plakát k filmu Zeď, který vznikl na základě románu Marlen Haushofer, repro: New Wave Films
Vypravěčka se tak musí vypořádat se situací novodobé Robinsonky, bez jakýchkoliv záruk toho, že její snažení k něčemu povede. Život za zdí se možná nadobro zastavil, lidé mohou být mrtví – vypravěččiny dvě téměř dospělé dcery nevyjímaje. Prostředí, v němž je vypravěčka uvězněna, však funguje jako doposud. Osamělá žena se začíná přizpůsobovat rytmu přírody. I díky zvířatům, o něž se musí starat – spolu s ní obývají prostor za zdí březí kráva, pes, kočka. K nim si protagonistka brzy vypěstuje silný vztah. Kočce se narodí kotě jménem Perla, které brzy zahyne. Poté, co má kočka další mladé, vypravěčka si už zakazuje citově se k nim upnout. Marně. Nejsilněji se však protagonistka přimkne k psovi jménem Rys. Román je stylizovaný jako hrdinčina zpráva, kterou píše během zimních měsíců, jež tráví za zdí. A hned zkraje se dozvídáme, že Rys v době, kdy vypravěčka zprávu zaznamenává, už nežije.
Ačkoliv je vyprávění na dramatické události vcelku skoupé, jistá dynamika, ba dokonce napětí mu nechybí. Od prvních stran je zřejmé, že naléhavost tohoto románu tkví jinde než v zápletce. Zeď totiž sugestivně ohledává zkušenost člověka, který byl vystaven situaci, jež je mu snad z podstaty přirozená, jíž se však (civilizačně) odcizil. Každý večer se pro vypravěčku stává malým vítězstvím už proto, že se zvládla postarat o svá zvířata, obstarala si jídlo a přežila. Její přístup k prožívání se zásadně mění. Nadosobní ideje se z jejího obzoru začínají vytrácet: „I kdybych najednou dosáhla nejúžasnějšího poznání, bylo by mi to docela k ničemu.“ Příznačné je, že se ve vypravěččiných zápiscích jen minimálně objevují zmínky o jejích nejbližších – tedy o těch lidských, zvířata dostávají prostoru dost. A pokud už se vypravěčka o někom lidském zmiňuje, je to většinou Hugo, jehož věci ji obklopují a pomáhají jí přežít. Když se nakonec hrdinka přece jen setká s dalším živým člověkem, o šťastném setkání mluvit nelze, ba naopak.
Obálky dvou knih: ta vlevo pojednává o autorce; vpravo je její román Mansarda, poprvé vydaný z roku 1969, repro: zentralbuchhandlung.de Předností Zdi je jazyk – strohý, ale přesný, proto podmanivý. Jak konstatuje ve svém příspěvku pro Souvislosti (č. 4/2019) Jiří Zizler: „Je to psaní bez efektů, beze snahy o vytváření literatury. (…) Takhle píše jen ten, kdo musí, jen ten, komu můžeme věřit každé slovo.“
Nejslavnější knihu Marlen Haushofer si během let oblíbili mnozí, kupříkladu rakouská nobelistka Elfriede Jelineková či britská spisovatelka a držitelka totožného ocenění Doris Lessingová. V roce 2012 se Zeď dočkala filmové adaptace, román na plátno převedl režisér Julian Pölsler. Další vlnu pozornosti na sebe kniha strhla vloni, kdy si Zeď přečetla francouzská blogerka a ilustrátorka Diglee a nadšeně ji doporučovala na svém populárním účtu na Instagramu. Není těžké domyslet si, proč se román stává znovu vyhledávaný zrovna v době, kdy se tak často skloňují feministická a ekologická hnutí. Na rozdíl od mnoha jiných knih, které se – ať už záměrně, nebo ne – svezou na podobných společenských vlnách, je Zeď Marlen Haushofer především výjimečným literárním dílem.
Autor je literární recenzent.
Obálka českého vydání románu Zeď. Autorkou grafické úpravy je Josefina Karlíková, která pro obálku využila ilustrace Milany Kasianové, repro: Revolver Revue
Marlen Haushofer: Zeď. Přeložila Kateřina Lepic. Revolver Revue, Praha 2019, 176 stran, doporučená cena 249 korun.
