Sériový vrah Ted Bundy je bohužel pojednán coby idol dívčích srdcí

Ten příběh spadá do kategorie podivnější než fikce. Dobře vypadající, charismatický a vzdělaný rodák z Vermontu byl od mládí předurčen spíše ke kariéře soudce nebo politika; tak důsledně navenek naplňoval ideál amerického self-made mana. Pod slupkou seriózního mladého muže však dřímalo obtížně představitelné zlo, které se postupně přetavilo v sérii bestiálních zločinů na mladých ženách. Bundy je spáchal v sedmdesátých letech minulého století na území šesti amerických států. Naplno těžil ze znalosti justice a z nefungující komunikace mezi jednotlivými státními policejními složkami. Celkem dvakrát dokázal utéct z vězení, pokaždé na svůj zrůdný řetěz přidal několik dalších vražd. Počet jeho obětí se odhaduje minimálně na třicet, ale konečné číslo se zřejmě nikdy nedozvíme.

Bundyho specifikem byl nejen blazeovaný vzhled, ale i to, že své jedinečné psychopatické dovednosti mohl rozvíjet mediálně. Jeho případu se totiž dostalo bezprecedentního pokrytí a sebejistý Bundy své protivníky na straně práva dokázal před kamerou zastínit bryskními formulačními schopnostmi i žraločím úsměvem. Nestal se tak pouze ztělesněním patologické úchylky, nýbrž i pokřiveným zrcadlem amerického mediálního světa a společenských hodnot, skutečnou vraždící celebritou.

Všem těmto pozoruhodným vrstvám Bundyho „kariéry“ se věnoval režisér Joe Berlinger v pozoruhodné dokusérii v produkci Netflixu Conversation with a Killer: Ted Bundy Tapes (2019), která vychází z autentické zpovědi vraha očekávajícího vykonání trestu ve vězení na Floridě. Díky skvělému střihu, bohatému zdrojování a pestrým dobovým materiálům dokázali tvůrci vytvořit vtahující portrét se sugestivní atmosférou a přesahem. Zpráva, že Berlinger chystá i hranou verzi Bundyho příběhu pod názvem Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile (česky Zlo s lidskou tváří), budila pochyby přinejmenším od chvíle, kdy bylo oznámeno obsazení bývalého teenagerovského idolu Zaca Efrona. Trailer posílil obavy, že Berlinger tvoří mimoděčně prvoplánový plakátový obtisk vraždící celebrity. A obavy se naplnily…

Jmenovaný film nijak nerozvíjí komplexnost dokumentu. Sice pracuje okrajově se známými fakty a s lehce naznačeným sociálním přesahem, ovšem základ hraného snímku tvoří v dokusérii jen letmo nastíněný milostný příběh Bundyho a Elizabeth Kloepfer (ve filmu Liz Kendall), oběti, na které se sice nikdy nedopustil násilí, přesto ji navždy poznamenal. Berlinger si zvolil nevinnou perspektivu ženy, která Teda bezelstně miluje a odmítá uvěřit, že milý a pozorný mladík by se mohl dopouštět drakonických zločinů. Tenhle okouzlený pohled potenciálně skrývá možnost drtivého twistu a podnětného rozboru fungování nebezpečného psychopata. Bohužel ve finále sklouzává k prvoplánové a neškodné romanci.

Jedenatřicetiletý americký herec Zac Efron bojuje s rolí zabijáka Bundyho, foto: Bontonfilm

Efron, losangeleská kombinace andělského pohledu a atletického těla, svou roli zvládá obstojně, s nápadným zaujetím a snad až přílišnou rozkoší. Pokud dokument líčí Bundyho coby vnitřně nejistého, chameleonského herce, film se shlíží v macho stylizaci, kterou neobratná režie spíše posiluje než chytře podvrací. Když si Efron po svém prvním útěku vykračuje ulicí za zvuku dobového šlágru jako hippie idol a dívky se za ním vilně obrací, Zlo s lidskou tváří přešlapuje oběma nohama čáru vkusu. Avšak popravdě řečeno: nešikovně na ní balancuje po celou stopáž.

Agenti FBI na konci sedmdesátých let kontra vrazi – záběr z první série seriálu The Mindhunter, foto: Netflix

Lacině působící dobová stylizace a velmi průměrné dialogy i psychologizace podráží nohy jakékoli ambivalenci nebo objevnosti. Snímek funguje jako lehce bulvární momentka s naivní dramatickou strukturou. V konkurenci moderních dokusérií, které mapují psychiku sériových vrahů, anebo vynikajícího hraného seriálu o podobném tématu The Mindhunter (Netflix, 2017-2018), působí jako nedochůdče cizopasící na zajímavém tématu. K Bundyho motivacím nemá co říci a jen obtahuje atraktivní rysy, které sám Ted tak rád stavěl na odiv.

Letos vyvolal na festivalu Berlinale morální pohoršení film U Zlaté rukavice Fatiha Akina. Německo-turecký tvůrce tu s odpudivou otevřeností líčí zvrácený svět pajzlů v hamburské čtvrti St. Pauli, kterými se pohybuje znetvořený sériový vrah Fritz Honka. Jeho vyobrazení budilo v publiku pocity ryzího odporu. Berlingerův filmový Bundy naproti tomu žádné hluboké emoce vzbudit nedokáže, nanejvýš může sloužit jako „soft“ zábava pro diváka, pro něhož je téma sériových vražd až příliš odpudivé. Všechno údajné zlo tu prostě dostává nadměrně strnulou a přijatelnou lidskou tvář. Právě z toho důvodu nezbývá než konstatovat, že filmový svět potřebuje více Akinova provokativního Honku než úpravného Bundyho od Joea Berlingera.

Fritz Honka (ztělesňuje ho Jonas Dassler) ve filmu Fatiha Akina Der goldene Handschuh (U Zlaté rukavice), foto: Warner Bros. DE

Zlo s lidskou tváří (USA, 2019, 108 minut)
Režie: Joe Berlinger, scénář: Michael Werwie, kamera: Brandon Trost, hudba: Marco Beltrami, Dennis Smith, střih: Josh Schaeffer, scénografie: Brandon Tonner-Connolly. Hrají: Zac Efron, Lily Collins, Kaya Scodelario, Haley Joel Osment, Angela Sarafyan, John Malkovich a další. Premiéra v ČR 23. 5. 2019.