Šest vteřin pro radního Kňourka

Ten rozhlasový pořad jsem si pozorně poslechla. Voda je jedním ze živlů, které mají pro člověka i kulturně nezastupitelný význam; myšlenky o ní se vyskytují v mytologiích, pohádkách, ve věroukách. Vždy byla zdrojem nejen biologického života, nýbrž i spirituálních hlubin. Příspěvek germanisty Tomáše Dimtera a spisovatele a dlouholetého redaktora Vltavy Jiřího Kamene Ahoj! Aneb na počátku byla voda! je skvělá ukázka rozhlasového komponovaného pořadu přístupného široké veřejnosti a přinášejícího spoustu zajímavých informací o autorech, u nichž jsme možná ani netušili, jak rádi měli vodu a plavání, a jak svůj vztah k vodě dokázali vyjádřit literárně.

Přesto se v minulých dnech pořad Ahoj! Aneb na počátku byla voda!, přesněji řečeno jeho letošní repríza (premiérově byl v klidu uveden loni v červnu), stal předmětem pohoršení. A to kvůli následující větě z románu Linie krásy britského spisovatele Alana Hollinghursta „…provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník“. „Kdo může popřít, že nad stanicí Český rozhlas Vltava po pornografickém extempore definitivně vyšlo duhové neomarxistické slunce? Asi už jen Petr Fischer, její šéfredaktor a zavilý obhájce těchto prasáren,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek, člen Rady Českého rozhlasu. Rada o „extempore“ jednala na základě rozhořčeného posluchačského ohlasu. Dodejme, že Hollinghurst za Linii krásy autor obdržel roku 2004 prestižní Man Bookerovu cenu.

Radní Kňourek inkriminovaný pořad sotva slyšel celý – trvá totiž dvě hodiny a ta věta byla pronesena v určitém kontextu. Tady se však ze sto dvaceti minut vytrhlo šest vteřin a začalo se vehementně mávat praporem morálky. Tomáš Kňourek v tom nezůstal sám. Radní Jiří Vejvoda byl „ustrnut“, pro předsedkyni rady, Hanu Dohnálkovou, „to opravdu nebylo nic milého“ a radní Vítězslav Jandák překonal šok ironickým povzdechem, že takhle asi vypadá umění. Jandák byl tím jistě nechtěně, ale rozhodně nejblíž jádru věci.

Ale stojí ještě za citaci slova radního Tomáše Kňourek uvedená v Parlamentních listech: „Alan Hollinghurst je podle mě homosexuální aktivista převlečený za spisovatele. Uvedené oplzlosti svědčí o úrovni společenského života Velké Británie, země, která je dobrovolně zaplavována tou nejodpudivější formou islámu, kdy do některých městských čtvrtí domorodci raději nechodí, ‚lidé‘ se asi z dlouhé chvíle polévají kyselinou a bodají nožem. Fakt, že je zde za slavného spisovatele vydáván chlípník, nelegitimuje Český rozhlas, aby takové prasečiny poslouchaly naše děti. Tak špatně, jak dnešní Velká Británie, na tom ještě Česká republika není a doufám, že nikdy nebude.“ Radní veřejnoprávního média zde projevuje – ať nevědomě či vědomě –  islamofobii, homofobii a xenofobii ze zkaženého západního světa, v tomto případě Velké Británie.

Není od věci připomenout následující skutečnosti. Celá devadesátá léta, a možná i déle, ležely na českých novinových stáncích vedle Mateřídoušky dost ohavné pornografické časopisy a nikdo se nepohoršoval. Naše děti se k nim dostaly tak snadno jako k té Mateřídoušce. Ve stejných časech bylo v hospodách pivo levnější než limonáda a alkohol se prodával vesele i mladistvým. Všude rostly herny jak houby po dešti a nikdo věk hráčů nekontroloval, natož aby se obával, že to není pro mladé lidi zdravá zábava. V televizi se vysílaly otevřeně pornografické pořady, pamatujete na Peříčko? A pamatujete si, jak dlouho jsme se toho „volnotržního“ podnikání zbavovali?  To by se v Británii stát nemohlo.

Nezůstalo to u nás bez důsledků. Dnes držíme prvenství ve spotřebě alkoholu, cigaret a marihuany u nezletilých. Co vy na to, pane Kňourku? Stejné chyby se nemají opakovat, v tom se s panem radním určitě shodneme, ale jen a pouze v tomto principu, jinak asi v ničem. Protože Kňourkem zvolená rétorika připomíná rétoriku poúnorových koryfejů, kteří postavili železnou oponu mezi našimi „zářnými zítřky“ a „dekadentním“ Západem. Kňourek má názor, znalosti nepotřebuje. Ale bez odpovídajícího vzdělání nelze pochopit, co je to umělecké dílo, jaké je jeho výsostné teritorium a jaké jsou jeho nástroje. K rozlišení uměleckého díla a pornografie je třeba znalostí.

A jsme u zásadní otázky. Jaké dovednosti vynesou podobné pány Kňourky až na posty, kde mohou ovlivňovat, kontrolovat či morálně kádrovat naše kulturní milieu? Kdy už konečně nebudou rady jako ta rozhlasová trafikami pro ty, jimž někde ujel vlak? Kdy konečně budou nad kulturou bdít lidé, co kulturu milují a skutečně jí rozumí?

Autorka je publicistka, dramaturgyně a překladatelka