Shakespearův příběh baletně provedený na hudbu Radiohead? Jde to velmi dobře

Z mezinárodní spolupráce mezi Brnem a Mariborem, která představila moravskému publiku již řadu rozličných inscenací, je Radio and Juliet počinem nejzdařilejším. A je také další adekvátní připomínkou nedávného osmdesátého výročí prvního světového uvedení slavného Prokofjevova baletu Romeo a Julie, k němuž došlo právě v Brně (totiž další připomínkou po loňské inscenaci Romeo a Julie a po titulu West Side Story, uvedeném v roce 2017 – choreografii k oběma vytvořil šéf brněnského baletu Mário Radačovský).

Ukazuje se tu, že tančit světoznámý příběh veronských milenců na hudbu rockové kapely není nic nemožného. Je to koneckonců především příběh o lásce, a texty Radiohead jsou plné poezie. Skladby mají široký rejstřík emocí, takže dokážou vyvolat asociace vázané na Shakespearovo drama. Je patrné, že choreografa hudba inspiruje, je přítomná v každém pohybu. Zřejmě doprovázela jeho dospívání a spoluutvářela umělecké vnímání – a v díle se to projevuje natolik intenzivně, že přestanete řešit vhodnost výběru skladeb a jen se unášíte emocemi, které nabízejí.

Národní divadlo Brno – Radio and Juliet. Záběr z inscenace, foto: Národní divadlo Brno – Arthur Abram

Edward Clug (*1973) se bezesporu řadí mezi evropské choreografické špičky. Jeho choreografie Radio and Juliet, která měla světovou premiéru v roce 2005 a provedena již byla na mnoha světových scénách, disponuje kromě popularity hudební složky i srozumitelným, vydařeným zpracováním. Tvoří kompaktní celek, oslovující současným uměleckým viděním. Náladu podporuje zdařilá scénografie upomínající na emotivní videoklipy devadesátých let. Svícení je efektní a umocňuje ladění jednotlivých scén i celkovou linii příběhu. Na jevišti je pouze jedna žena a šest mužů, kteří na sebe přebírají různé role a charaktery. Pánové tančí v černých kalhotách a saku bez košile, Julie střídá korzety různých barev bez sukně. Tančí se bez špiček, dynamicky a přesně. Pohybový rejstřík je originální a svěží, osciluje mezi forsythovskou abstrakní linií a neoklasickou tušenou narací. Tanečníci se po celých šedesát minut, co inscenace trvá, téměř nezastaví.

Dramaturgie vykresluje spíše vztahy a pocity hlavních aktérů, příběh je tu jen jakousi vzpomínkou Julie, která se probudí vedle mrtvého Romea. Vrací se ve vzpomínkách k jednotlivým obrazům a prožitkům, i když ne vždy s chronologickou přesností. O balkonovou ani plesovou scénu diváci nepřijdou. Tanečníci maskovaní na této společenské akci rouškami vyvolali velké sympatie stejně vybavených brněnských premiérových diváků. Náznaky střetů Merkucia s Tybaltem jsou tanečním koncertem. Abstraktní střípky, prosty jakýchkoliv klišé, se skládají ve velmi konkrétní mozaiku jedné velké lásky s nešťastným koncem.

Oznámit premiéru na začátek srpna nebývá v Česku běžné, většina souborů drží prázdniny, a připočítáme-li koronavirovou krizi, nemůže být pro baletní soubor jednoduché vrátit se do kondice. Přesto si troufám říci, že jsem brněnský balet snad ještě neviděla v lepší formě než onoho 8. srpna. Tančili hladově, byli skvěle připravení, možná právě i díky tomu, že premiéra nebyla uprostřed sezony a nouzový režim je nechal koncentrovat se na jedno dílo. Hlediště bylo navzdory dovolenkové době a tropickým vedrům plné a myslím, že nikdo z přítomných této skvěle strávené hodiny nelitoval.

Autorka je redaktorkou portálu Taneční aktuality.

Národní divadlo Brno – Radio and Juliet. Co by se stalo, kdyby…
Choreografie a režie: Edward Clug, hudba: Radiohead, scéna: Marko Japelj, kostýmy: Leo Kulaš, světelný design: Tomaž Premzl.
Osoby a obsazení: Žena – An Se Hyun, Blanka Sanderová, Emilia Vuorio, Taela Williams; Muži – Arthur Abram, Shoma Ogasawara, Ryunosuke Ishikawa, Peter Vassili, Thoriso Magongwa, Peter Lerant, Ilya Mironov, Dillon Perry, Quinn Roy, Manuele Bolzonello, Robert Hyland, Martin Svobodník, Solomon Osazuva.
Premiéra 8. srpna 2020 v Mahenově divadle; nejbližší plánované reprízy: 19. a 20. listopadu 2020.