Kdo je to ta kreatur? Choreografie proslulé Sashy Waltz coby symbol dnešní doby
Taneční sezonu uzavírá festival Tanec Praha tradičně uvedením zahraniční hvězdy. Letos se však dramaturgie potýkala s následky pandemie. Mezinárodní program přesunula na podzim tohoto roku, přesto se část plánovaných akcí v červnu odehrála. Jednou z nich byla choreografie Kreatur.
Kreatur (2017) je dílo slavné německé choreografky Sashy Waltz (*1963). Prahu v rámci červnového festivalového programu bohužel nenavštívil ani její soubor, ani ona sama. Ovšem jeden z tanečníků a asistentů Sasha Waltz & Guests – Jiří Bartovanec (*1983) – inscenoval Kreatur se studenty posledních dvou ročníků pražské Konzervatoře Duncan Centre.
Bartovanec si vzal na svá bedra nelehký úkol. Přenést choreografii jedné z nejvýznamnějších tvůrkyň naší doby na studenty konzervatoře vyžaduje odvahu a risk. Jeho dobrá intuice se však projevila již před několika lety, když pro tehdejší 3. ročník zmíněné konzervatoře vytvořil vlastní verzi legendárního opusu Svěcení jara Igora Stravinského. S produkcí měl takový úspěch, že se vedení Tance Praha tenkrát rozhodlo dílo zahrnout do hlavního programu. A právě proto byla očekávání při nynější české premiéře Kreatur veliká.
Název bychom mohli jednoduše počeštit, případně použít slova jako bytost nebo stvoření, ale i stvůra a obluda. Přesně tato ambivalence titulu se prolíná i choreografickou kompozicí – balancuje na hraně mezi dominancí a submisivitou, svobodou a kontrolou, osamělostí a pocitem sounáležitosti. Sasha Waltz v Kreatur kritizuje rozpolcenost současné společnosti. Pohlíží na člověka, jenž se ztrácí ve světě, který sám stvořil. Nastavuje lidskému pokolení zrcadlo.
Zpočátku jsou tanečníci oděni v bílém spodním prádle, tanečnice v kalhotkách, prsa si nejprve skrývají pažemi, později se nechají zcela pohltit pohybem. Výjev symbolizuje čistotu obnažené lidské duše. Avšak chlad pohledů i sterilita a surovost temného prostředí signalizují něco zkaženého.
V kontrastu k úvodní části se v té následující všichni objevují v černých kostýmech a rozjíždí démonický taneční rej, naléhavý a přímý. Taneční materiál jakoby se zde drolil na nejmenší možné jednotky, nejčastěji jde o izolované pohyby jednotlivých tělesných částí v rychlém tempu. Charakteristické jsou tělesný třes a nestabilita, prostoru dominují výmluvné paže, v nichž se fragmentární práce projevuje nejvíc. Vidíme seskupující se hloučky dvojic či trojic, které však spolu dlouho nevydrží; jakýkoliv pokus o semknutí a společnou sílu se rozpadá jako domeček z karet.
Sasha Waltz umocňuje tyto pocity postavou, která se na jevišti objevuje až ke konci; oděná celá v černém, na těle má jakési brnění či krunýř, z něhož trčí bodáky. Symbolizuje onu ambivalenci názvu – možná by se chtěla družit, ale je obtížné, ba téměř nemožné se k ní dostat. Působí téměř nedobytně a neohrabaně. Disponuje neprostupnou bariérou, která vyvolává strach a obavy. Musíte být velmi obezřetní, abyste se nezranili, když ji budete objímat. V této postavě se výstižně odráží psychologický rozpor člověka dnešní doby.
Pominout nelze výkony tanečníků a tanečnic. Jiří Bartovanec opětovně prokázal, že pracovat s mladými umělci umí, znovu se mu povedlo dostat ze studentů výkon, za nějž by se nemusel stydět kdejaký světový soubor. Skupina překvapila silnou jevištní prezencí a vyspělostí – jak technickou, tak osobnostní. Na absolventských koncertech se nejčastěji setkávám s nezralostí a nedostatečným odevzdáním se roli, adeptům schází zkušenosti s jevištěm a přesvědčivost. Když jsem však sledoval 5. a 6. ročník Konzervatoře Duncan Centre, viděl jsem nadějnou nastupující generaci tanečníků, kteří jsou již s to zvládnout světový repertoár. Nezbývá než doufat, že se jim podaří proklestit si vlastní cestu nehostinnou krajinou českého nezávislého umění.
Autor je šéfredaktorem serveru Taneční aktuality.
Originál. Jiří Bartovanec tančí v choreografii Kreatur souboru Sasha Waltz & Guests; Berlín, červen 2017, foto: Sebastian Bolesch Kreatur. Choreografie: Sasha Waltz, nastudování: Jiří Bartovanec, asistenti nastudování: Dora Sulženko Hoštová, Jan Razima, hudba: Soundwalk Collective, originální kostýmní design: Iris Van Herpen, světla: Michal HóR Horáček. Tanec: Šárka Říhová, Jolana Šturmová, Anna Kroupová, Tereza Holubová, Šimon Klus, Magdalena Junková, Zuzana Pipková, Barbora Makalová, Kateřina Jabůrková, Barbora Ptáčková, David Králík, Adéla Červová, Kristýna Šťastná, Pavlína Řezníčková, Žaneta Musilová.
Psáno z představení 25. června 2020 v rámci Tance Praha.
