Skákačka přes oslí můstky. Dokumentární série High Score zmateně těká v dějinách počítačových her
Nerdští fanoušci popkultury jsou opečováváni Netflixem od založení této streamovací služby. Kromě animovaných a hraných sérií dostávají dokumenty věnované videohrám, filmům či hračkářskému průmyslu. Nová série High Score o počítačových hrách z osmdesátých a raných devadesátých let sice fanouškovskou energii má, ale spoléhá na ni až moc.
K nejvýraznějším „nerdským“ dokusériím Netflixu patří tři sezóny Toys That Made Us (2017–2019, každá čítá čtyři epizody), sledující historii slavných hračkářských značek, plus její loňský spin off nazvaný Movies That Made Us, věnovaný osmdesátkovým a devadesátkovým filmům jako Krotitelé duchů nebo Sám doma. Typický pro tenhle typ dokumentů je hypernadšenecký přístup, pohybující se na hraně mezi posedlostí tématem a dětinskostí. Namísto soustředěného výkladu vypravěč provází tématem v rychlých monolozích plných superlativů, vtípků, narážek a někdy i záměrného ironického matení.
Bývalo to takové přehledné. Podívejte se na seriál High Score, repro: Netflix Samotný dokument se skládá hlavně z rozhovorů s fanoušky, s osobnostmi z průmyslu a s několika celebritami, přičemž jde hlavně o to, mít co nejvíc veselých historek z natáčení, vizuálně zpracovaných pomocí jednoduchých animací. Snaha být důvtipný a ohromovat diváky často vede k tomu, že některé důležité informace jsou silně zjednodušené nebo zcela absentují. Neznamená to, že bychom se ze seriálu o dané věci nedozvěděli téměř nic, ale zajímavé jsou na něm spíš zábavné nebo výstřední detaily, než celkové souvislosti.
Jenže zatímco seriál o hračkách přece jen dokáže udržet něco jako jednotnou vyprávěcí linii a definované téma, nynější High Score ve světě raných počítačových her vesměs jen dezorientovaně těká. Toys That Made Us dává divákům jasněji najevo, že se ani nesnaží postihnout dějiny daného výseku zábavního průmyslu v celé jejich složitosti. Každý díl se prostě soustředí na jednu hračkářskou řadu, ať už je to My Little Pony nebo G. I. Joe, a víceméně chronologicky sleduje její vývoj. Když se témata různých epizod někde protnou, přinese to příjemný pocit, že věci dávají smysl i v širších souvislostech.
Epizody High Score však postrádají jednotící princip. Dvě z nich jsou věnované herním žánrům (RPG a bojové hry) a zbylé čtyři epizody se dotýkají změn v herních technologiích a průmyslu – v jedné jde o arkádové automaty versus herní konzole, v další o souboj konzolí Nintendo a Sega Genesis v devadesátých letech v USA, další epizoda se zabývá počátky 3D technologie ve hrách. Všechna tahle docela spletitá témata tvůrci osekali na pár nejznámějších příkladů, přičemž je předkládají tak, jako kdyby běželo o vyčerpávající výklad. Soustředí se na Spojené státy, jenže chtě nechtě neustále odbíhají do Japonska, jež dlouho bylo zásadním exportérem her i herního hardwaru. Nedaří se smysluplně popsat, jak vlastně vztahy těchto dvou herních velmocí fungovaly. Například poslední epizoda šestidílné minisérie paralelně sleduje vývoj slavné americké 3D hry Doom a experimentování s 3D obrazem v japonském Nintendu, z kterého vzešel simulátor Star Fox. Do toho všeho tvůrci v každé epizodě zapojují rozhovory s hráči, kteří vyhráli důležité dřevní herní turnaje.
High Score působí jako sbírka nahodilých zajímavostí, mezi nimiž se pohybujeme takřka výhradně oslími můstky. Občas to působí nakažlivě nadšenecky – obzvlášť, když vyprávěním provázejí charismatické osobnosti jako slavný tvůrce Dooma John Romero. Ale celkově je chaos vyprávění evidentní. Spíš než úvod do dějin počítačových her dostáváme energickou mašinu na nostalgii, která se však často zadrhne. Pokud nejsme vyloženě infantilní, můžou nás docela iritovat zmíněné animace, lacině využívající retro vizualitu vycházející ze starých videoher.
Pro někoho, kdo o historii her už něco ví, může být High Score užitečné tím, že obsahuje solidní množství archivního materiálu. Nejde jen o ukázky z her samotných, nýbrž především o staré reklamy a propagační videa, záznamy ze soutěží a podobně. U audiovizuálního média, jako jsou videohry, je tahle názornost samozřejmě nepominutelná hodnota. Další zajímavostí jsou drobné objevy obskurních informací a her, které ocení především znalci. To je třeba případ rané LGBTQ RPG hry GayBlade, vyrobené amatérsky jediným vývojářem v roce 1992. Přes taková dílčí vítězství a fanouškovskou energii má High Score k vysokému skóre opravdu daleko. Herní historie by si zasloužila soustředěnější dokumentaristické průzkumníky.
Nejvyšší skóre / High Score (USA, 2020, 6 epizod, celková stopáž 4 hodiny 16 minut)
Tvůrkyně: Melissa Wood, režie: France Costrel, William Acks, Sam LaCroix, Melissa Wood, animace: Brandon Heer, kamera: Peter Fackler, Harvey Hogan. Účinkují: Charles Martinet (vypravěč), Tomohiro Nishikado, Rebecca Ann Heineman, Nolan Bushnell, Mike Horowitz, Akira Nishitani, John Romero a další
