Skety do toho jdou naplno. Hlavně žádný playback

V roce 2014 Skety získaly Zlatý diplom a ocenění The Ward Swingle Award v kategorii Jazz na mezinárodní soutěži Vokal Total v rakouském Grazu. Kapele to otevřelo oči, muzikanti si uvědomili naplno, že to, co dělají, má smysl. A zároveň také, že na sobě musí dále a intenzivně pracovat. Zanedlouho poté Skety vydaly eponymní, pětatřicetiminutové album, obsahující devět skladeb. Bylo nominováno ve čtyřech kategoriích na mezinárodní žánrové ceny CARA (Contemporary A Cappella Recording Awards). Svůj debut tři ženy a tři muži nahrávali v podstatě dvakrát. Poprvé na soustředění se zpěvákem, lektorem a producentem Tobiasem Hugem. A teprve podruhé naostro – s producentem Erikem Bosiem ve studiu Sono. Vznik prvního alba podpořily v crowd-fundingové kampani téměř tři stovky fanoušků. V roce 2017 následovalo čtyřiapadesátiminutové album Týdytý, již vydané firmou Warner Music. K nahrávání si Skety přizvaly řadu hostů: Ondřeje Rumla, Anetu Langerovou, Vojtěcha Dyka, Kláru Vytiskovou, Roberta Nebřenského či Lenku Dusilovou.

Skety se hlásí k odkazu jazzových a cappella souborů, ale hranice stylu posouvají vytvářením osobitého zvuku i celkového projevu. Kromě interpretací přejatých skladeb zpívají vlastní věci, zejména z dílny skladatele Petra Wajsara. Na koncertech používají nejmodernější ozvučovací systém například s vlastní WiFi sítí nebo s technologií, která jim dovoluje nejhlubší hlas elektronicky transponovat o oktávu níž a tím zhutňovat zvuk.

Kromě toho Skety provozují organizátorskou a osvětovou činnost. Tři roky pořádají Prague A Cappella Festival, na němž představují zahraniční soubory pracující výlučně s lidským hlasem. Letošní ročník proběhne od 2. do 4. listopadu v Jazz & Cocktail Clubu U Staré paní. Součástí festivalu jsou i workshopy.

Videoklip k písni Alkoholická feat. Vojta Dyk. Skety, to jsou: (zleva) Marta Kloučková, Michal Strnad, Petr Wajsar, Štěpán Janoušek, Veronika Vítová, Alice Bauer, foto: Václav Haláček

Tu šestici tvoří: Veronika Vítová, která Skety založila, jak říká „coby svůj dávný sen o vokálním tělese“, Alice Bauer, Marta Kloučková, Michal Strnad, Štěpán Janoušek, Petr Wajsar. Když si projdete jejich profily na webových stránkách Sket, zjistíte, že jde o lidi mimořádně činorodé a velmi často se v jejich muzikantských drahách vyskytuje pražská Konzervatoř Jaroslava Ježka. Následující dotazy logicky směřovaly na zakladatelskou osobnost sextetu.

VERONIKA VÍTKOVÁ: VĚCI SE MĚNÍ. V NÁŠ PROSPĚCH

Když jste soubor zakládala, na koho jste chtěla navázat, kdo byl inspirací?

Začali jsme u inspirace skupinou Take6. Nemůžeme opomenout Manhattan Transfer, The Singers Unlimited, trio Lambert, Hendricks & Ross. Potom jsme na naší cestě potkali New York Voices, do kterých jsme se samozřejmě zamilovali o to více, když jsme je poznali osobně. Na různých festivalech jsme postupně potkávali Real Group, Rajaton, z nich složené uskupení LEVELELEVEN, Postyr, The Swingles, Cluster – naši italští přátelé v čele s Erikem Bosiem, který nám produkoval první desku, The Beatbox Collective – s nimiž beatboxuje Tobias Hug, který nám také pomáhal s deskou, On Air – to jsou němečtí perfekcionisté. V Austrálii jsou hodně populární The Idea of North, z Ameriky bych měla ještě zmínit Naturally 7. Co se týče mainstreamu, vedou samozřejmě na plné čáře Pentatonics, kteří vyprodávají obrovské haly a mají na kontě několik cen Grammy. Což je dobrá zpráva pro a cappella žánr všeobecně. Nemusí se konečně schovávat v rohu pod označením „ti sboristi“. Snad to celé brzo doputuje i k nám.

No právě, jaká je vlastně tradice tohoto umění u nás?

V Česku je velká tradice sborového zpěvu, takže my svým způsobem máme na co navazovat. Pravda, když jsme před sedmi lety začínali, znala jsem pouze 4tet a Dobrý večer kvintet, co se týče jiných žánrů, než je klasika. Před těmi sedmi lety se nejedna zdejší a cappella skupina „bála“ amplifikace, tím pádem i repertoárem navazovaly spíše na klasičtější sborové styly. Dnes se to hodně mění, konečně mám pocit, že si sem pouštíme vlivy ze zahraničí, kde je a cappella styl už dlouho běžnou součástí jak jazzové, tak popové kultury.

Kromě pravidelných koncertů u nás máte za sebou i zahraniční turné. V roce 2016 to byl Tchaj-wan, letos série vystoupení v Austrálii. Jak k tomu došlo?

Před šesti lety jsem měla koncert se svou kapelou v Jazz Docku. Hráli jsme Tribute to Bill Evans program, což se velmi zalíbilo Viktoru Zappnerovi, australskému emigrantovi, který jezdí pravidelně do Čech a zve si zajímavé muzikanty na svůj jazzový festival v tasmánském Devonportu. Dohodli jsme se, že mě pozve a z tamních muzikantů sestavíme kapelu. To léto se mi však měla narodit dcera Ester, takže jsme to pořád odkládali. Mezitím se formovaly Skety a já je Viktorovi nabídla místo sebe. Nakonec jsme ještě několik sezón řešili víza, granty a oficiální pozvánky. Až letos se konečně vše povedlo synchronizovat a doladit, takže jsme vyrazili.

Kde jste koncertovali?

Měli jsme oficiální pozvání jako headlineři dvou festivalů: Brisbane Vocal Jazz Festivalu a Devonport Jazz Festivalu v Tasmánii, kde jsme ještě zpívali v Mona – Museum of Old and New Art v metropoli Tasmánie Hobartu. Náš manažer Lukáš Prchal nadto domluvil několik klubových koncertů v Melbourne. A v Sydney, v klubu York, jsme měli krásný koncert uspořádaný speciálně pro krajany.

Co jste v Austrálii zjistili?

Že naše hudba, i ta s českými texty, má schopnost oslovit i v tak dalekém zahraničí. Na obou festivalech jsme měli vyprodáno a v Brisbane prý hodně dlouho nikdo neměl standing ovations.

Horní „nudle“ je motivem z obalu prvního, eponymního alba Sket, pod ní je v plném formátu obal alba druhého, repro: Skety a Warner Music

Skety vystoupí namísto tradiční kapely v jednom dílu televizního pořadu StarDance. Jak se připravujete?

Byli jsme produkcí České televize osloveni a dostali jsme důvěru v tom, že jsme schopni v plném slova smyslu nahradit nástrojovou kapelu. Ostatně my sami se cítíme spíš jako kapela, ne pouze jako šest zpěváků. Nyní nahráváme demoverze pro tanečníky, aby se jim na to dobře tancovalo, ladíme aranže a zvuky. Vše bude pochopitelně live, žádný playback.

Autor je hudebník, fotograf, šperkař a externí spolupracovník Radia 1, pro něž připravuje pořad Jazz & fusion hodinka, a také stanice ČRo Jazz, kde stojí za pořadem Jazzové novinky.