Svéhlavá žena sama na ostrově skvělý román neudělá
Sedmadvacet let po původním vydání zde vychází titul, jenž se na první pohled překvapivě přesně trefuje do současných čtenářských preferencí. Román Pastýřka nabízí příběh zarputilé ženy, která si splní sen – přesune se na pustý ostrov u Nového Zélandu, kde se stará o farmu a několik stovek ovcí.
Výrazným literárním námětem, o nějž se opírá několik zdařilých a čtenáři vyhledávaných titulů z poslední doby, je návrat člověka k přírodě, respektive jeho opuštění (konzumní) společnosti – ať už dobrovolné, či vynucené. U nás to nejlépe dokazuje úspěch knihy rozhovorů Aleše Palána s názvem Raději zešílet v divočině. Aktuálně se prodává již páté vydání této knihy, na pultech knihkupectví je rovněž volné pokračování Jako v nebi, jenže jinak. Atraktivnost onoho námětu dokládají i některé kritikou vysoce ceněné zahraniční tituly, které se nedávno dočkaly překladů do češtiny: romány Absolutní miláček od Gabriela Tallenta, Království Elmet od Fione Mozley (v obou případech se jedná o debuty) či Osm hor Paola Cognettiho. Dále můžeme zmínit úspěšné tuzemské tituly jako Houbařka Viktorie Hanišové nebo Do tmy Anny Bolavé.
Ve světle těchto okolností se rozhodnutí nakladatelství Paseka vydat jediný román britské spisovatelky Janet Whiteové (*1932) jeví jako skvělá volba. Výrazná část zřetelně autobiografické Pastýřky totiž mapuje pobyt hlavní hrdinky na ostrově Aroa ležícím u Nového Zélandu. Avšak nejen proto je Pastýřka dílem s potenciálem oslovit současného čtenáře.
Atraktivní je ten román i proto, že v centru dění figuruje silná ženská hrdinka, která musí čelit ústrkům a předpojatostem, jež stojí v cestě k naplnění jejího snu. Protagonistku a vypravěčku od mládí fascinují příroda, práce se zvířaty, farmaření. Aby mohla na jedné z farem pracovat, odmítne odejít na univerzitu. Ačkoliv se její rodiče domnívají, že ji „pár týdnů vstávání o šesté“ od práce se zvířaty odradí, dívka netouží dělat nic jiného. Poté, co nasbírá nezbytné zkušenosti, přesune se na Nový Zéland, kde zprvu musí – coby přistěhovalkyně – přijmout nabízenou práci a kontrolovat kvalitu kravského mléka.
Na levém snímku je Janet Whiteová na Novém Zélandě v roce 1954, na pravém pak v témže roce na ostrově Aroa, foto: archiv autorky
Po nějaké době se jí podaří přesvědčit majitele ostrovu Aroa, který je zhruba tři kilometry dlouhý a jeden a půl kilometru široký, aby ji najal jako správkyni. Přestože pobyt na ostrově kazí víc nevyžádaných návštěv, než by si protagonistka přála, tato doba je jakýmsi vrcholem její touhy po přiblížení se přírodě a všemu, co ji tolik fascinuje a přitahuje – mimo jiné samotě. Spolu s tím je čas strávený na Aroe pomyslným vrcholem vyprávění: jednak díky podmanivým popisům ostrova, jednak díky dramatičnosti hospodaření na Aroe. Mladá žena je závislá na službách maorského muže jménem Ben, který jí vozí zásoby a poštu. Tomu však může dojíždění znepříjemnit, ba znemožnit – jak hrdinka sezná – nepřízeň počasí; pobyt na ostrově se pro ni v jednu chvíli zvrtne v boj o holý život.
Bohužel, jakmile protagonistka ostrov opustí, Pastýřka narazí na své hranice. Ty jsou vymezeny už samotným titulem románu. Závěrečná více než třetina textu nenabízí prakticky nic než vylíčení toho, jak si Janet zařídila vlastní farmu – nejprve v anglickém Sussexu, později v Somersetu. Do toho se vdá, porodí čtyři děti – nakonec se dočká i vytouženého syna, bez nějž si farmu nedovede dlouhodobě představit. Ovšem tyhle události tvoří pouhé pozadí dominantních popisů mnohaleté péče o ovce, výchovy psů, úprav a oprav strojů, zkrátka farmaření.
V závěrečné části románu tak nejvíce zaujme umanutost, s níž si protagonistka jde za svým cílem, a trpělivost lidí v jejím okolí, kteří ji při tom podporují. Škoda, že některé postavy nejsou hlouběji propracované. Třeba v případě protagonistčina manžela Jima čtenář tápe – je jeho oddanost manželčinu snu skutečně zapříčiněna bezmeznou láskou k ní, případně nadšením pro stejnou věc? A je Jim šťastný, když musí denně dojíždět za prací do Londýna a o víkendech navíc pendlovat mezi dvěma farmami, které rodina vlastní?
Za Pastýřkou nepochybně stojí hluboká pisatelčina znalost, a především vášeň. Próza Janet Whiteové nezastírá skutečnost, že příroda je sice krásná, ale i krutá – a obdobně se to má s prací ústřední postavy. V románu se dočteme o kastraci, o neúspěšných porodech, utopených ovcích… Jenže postupně se to přejí, a pokud není čtenář – jako autorka – ve věci osobně zainteresovaný, pravděpodobně bude posledních pár desítek stran Pastýřky „dojíždět“ už pouze mechanicky.
Autor je literární recenzent.
Obálka českého vydání, repro: Paseka
Janet Whiteová: Pastýřka. Přeložila Petra Nagyová. Paseka, Praha 2019, 272 stran, doporučená cena 299 korun.
