Svět je nádherný, ale jsem v něm vždy jen cizincem

Emo má dlouhou a spletitou historii, která sahá až do poloviny osmdesátých let. Do masových médií se ovšem dostalo až na konci minulé dekády. Tehdy slavily velké úspěchy kapely jako My Chemical Romance nebo Fall Out Boy, které do hitparád protlačily excitované vokály a texty o úzkostech. Z dobové mutace melodických kytarových rifů a hardcoreového křiku se stal rockový mainstream, zatímco bulvár psal o „zlověstném kultu, který nutí teenagery páchat sebevraždy“. Z odstupu dekády vypadá morální panika spojená s emem jako trochu směšná zkratka – každá generace si přece hledá vlastní zvuk své rozervanosti a popová emo vlna pouze vytěžila zájem o návrat k autentickému rocku devadesátek.

Když mainstreamový zájem odešel, žila si emo scéna dál svým subkulturním životem. Ten čas od času zrodí zajímavou kapelu překračující její hranice. The World is a Beautiful Place & I am No Longer Afraid to Die (čili TWIABP) vznikli roku 2009 v městečku Willimantic v Connecticutu, známém vinou místní epidemie opiátů jako „heroinové město“. Dali o sobě vědět sérií EP-desek. Průlom ovšem přišel s jejich debutem Whatever, If Ever, který měl velký podíl na odstartování tzv. čtvrté vlny ema. Druhé studiové album Harmlessness, vydané u kultovního punkového labelu Epitaph, jim vyneslo zmínky ve výročních žebříčcích i slušné prodeje.

Videoklip skupiny The World is a Beautiful Place & I am No Longer Afraid To Die – I Can Be Afraid of Anything, foto: archiv highlightmagazine.net , video: Epitaph Records

TWIABP umí skvěle míchat zjitřené nálady a epičnost první emo vlny (American Football, Sunny Day Real Estate) s barokními aranžemi, které si vypůjčují z indie rocku nulté dekády, jako je třeba majestátnost Arcade Fire. V jejich hudbě se však odráží i postupy post-rocku, zřetelný je vliv Godspeed You! Black Emperor. Ostatně podobně jako oni připomínají The World is a Beautiful Place & I am No Longer Afraid to Die mnohem více měňavkovitý umělecký kolektiv než klasickou rockovou kapelu.

Harmlessness je zvukově ambiciózní deska, na spoustě míst vyloženě bombastická. Nezapomíná však na skvělé texty, January 10th, 2014 je zpívaná z pohledu mexické vražedkyně, která se vydala pomstít smrt žen, jež zemřely při nočních jízdách pod rukami řidičů autobusů. Rage Against the Dying of the Light je inspirovaná básní Dylana Thomase a v Mental Health vzkazují fanouškům: „Jsi normální a zdravý a můžeš si odpustit.“ Na prvních dvou albech se TWIABP zarytě bránili prvoplánovým emo klišé a drželi se spíše motta z první poloviny svého názvu. Životní štěstí zobrazovali jako něco, co je možné, jen se k němu je potřeba probojovat.

Videoklip skupiny The World Is A Beautiful Place & I Am No Longer Afraid To Die – Marine Tigers, foto: archiv altcorner.com, video: Epitaph Records

Na zatím poslední desce – loňské Always Foreign – už i oni sklouzli do dobového pesimismu Trumpovy éry. Zpěvák David Bello má portorikánské kořeny a cítí, že se ho vzrůstající nesnášenlivost silně dotýká. Portrét naší doby, který podávají TWIABP, působí značně bezútěšně – opiátová krize (Gram), soukromá válka s drogovou závislostí (For Robin), chamtivost kapitalismu, která zabíjí planetu – „Můžeš tomu ještě říkat byznys, když všechno co děláš je, že kradeš“ (Marine Tigers).

Pro emo byla dlouhé roky typická sebezahleděnost a sebemrskačství. Poslední deska The World is a Beautiful Place & I am No Longer Afraid to Die, kterou přiváží 28. března do Prahy, je neobvyklým, o to vítanějším angažovaným gestem!