Varhanní majestát Anny von Hausswolff chce znovu zakouzlit svět

První, co se z nové desky Anny von Hausswolff nazvané Dead Magic ozve, je hutný zvuk kostelních varhan. Úvodní skladba The Truth, The Glow, The Fall začíná něžnou melodií, která se ale po chvíli promění v monumentální orgánový dron disponující ničivou silou. Všeprostupující hradba tónů varhan z kodaňského Frederiks Kirke, kde Hausswolff svoji čtvrtou studiovou desku natáčela, je dominantním zvukem celého alba. Zpěvačka a skladatelka z švédského Göteborgu varhany miluje a nástroj ji doprovází od první nahrávky Singing From the Grave z roku 2010. Postupem času navíc získávají v její hudbě čím dál větší prostor a novinku Dead Magic postavila skoro výhradně na nich.

Ve Skandinávii je křesťanská religiozita silně zakořeněná a v kostele se zde odehrávají ty podstatné životní rituály. Narození, svatba, pohřeb, a soundtrackem k těmto událostem jsou pokaždé kostelní varhany. Jejich zvuk propůjčuje písňovému cyklu Dead Magic silný emoční náboj, a když se například v šestnáctiminutové skladbě Ugly and Vengenful propojí s hlasem zpěvačky, má to devastující účinky. Prostřední část stejné skladby s rituálními bicími a vrstvenými zvuky varhan připomene klenuté post-metalové žalmy Wolves in the Throne Room, na jejichž poslední desce Anna von Hausswolff zpívala. Není to úplně metal, ale má to podobný efekt. Ostatně producentem Dead Magic byl Randal Dunn, šedá eminence experimentální metalové scény – podepsaný je pod alby Sunn O))), Earth či právě zmíněných Wolves in the Throne Room.

Klip The Mysterious Vanishing of Electra z nové desky Anny von Hausswolff Dead Magic, zdroj: AnnavonHausswolff

Dlouhé stopáže, rozmáchlé aranže, epické konstrukce, koncepty – u Dead Magic si jeden skoro vzpomene na progrockové excesy sedmé dekády. U Anny von Hausswolff je to ale přiznaný maximalismus, téma desky se zdá být natolik grandiózní, že nesnese nic menšího než mohutnou zvukovou architekturu a křik jako ve skladbě The Mysterious Vanishing of Electra. Jenže o čem ve skutečnosti písně z Dead Magic jsou? Název alba odkazuje k vyhasínání všeho, co přesahuje náš život – racionální civilizace přestala věřit v kouzla, vymazala tak ale sakrální vrstvu své existence.

Anna von Hausswolff ale k nové desce nedává rozhovory a v promo materiálu odmítá o tématu alba cokoliv prozradit. Jediným vodítkem posluchačům má být báseň švédského spisovatele Waltera Ljungquista (1900–1974). „Osud lidské bytosti je jako tenká žalostná čára, která obklopuje nekonečné a neznámé ticho,“ píše se v ní a báseň pak pokračuje: „Právě v tomto mlčení, v jediném imaginárním a neznámém centru, se rodí legendy. Běda! To je důvod, proč v naší době nejsou legendy. Náš čas je zbaven mlčení a tajemství; v jejich nepřítomnosti nemohou růst legendy.“

Ono ticho z básně patrně není potřeba myslet doslovně – ostatně na Dead Magic pro něj není žádné místo. Mlčení je mnohem spíše metaforou kýženého úprku z hlomozu moderní doby, nánosu jejích banalit a zbytečností, po němž volají shodně Ljungquist i Hausswolff. Oba po nás chtějí, abychom se vysvlékli z předpokladů a předporozumění, otevřeli se majestátu tajemna a díky němu se osvobodili. Dead Magic je na první poslech ponuré album, není to ale beznaděj – spíše jen něžný žalozpěv nad ztrátou posvátnosti světa. Zároveň ale platí, že jestli lze pocit, že nás něco přesahuje, dnes něčím navodit, pak je to nepochybně hudba. Desky jako novinka Anny von Hausswolff nám dávají šanci dotknout se sféry, na niž jsme s modernou zapomněli.