Julian Lage, kytarový génius, který stojí nad žánry
Je jedním z nejopěvovanějších kytaristů už více než dvacet let – což by nebylo tak divné, kdyby o loňských Vánocích neoslavil teprve třicetiny. Na svém prvním pražském koncertě v Jazz Docku, kam v lednu přijel představit své nové album Modern Lore, zvedl na nohy i české publikum.
„Julian Lage je v současnosti prostě… nejvíc,“ nešetřil nadšením jeden známý swingový kytarista hned ve dveřích klubu. Silná sestava se totiž nesešla jen na pódiu, ale i v publiku, kde americkému kytaristovi ve stoje tleskali jeho čeští – jazzoví, swingoví i bluegrassoví – kolegové. Na jazzdockském pódiu panovala čirá radost: Lage se svými parťáky Jorgem Roederem na kontrabas a Erikem Doobem na bicí připravili publiku dvouhodinovou smršť.
Rozhovor s Julianem Lagem pořízený před lednovým koncertem v Jazz Docku, video: Marek Delong a Kristina Volná (ČT) Julian Lage vyrostl v severní Kalifornii v umělecké rodině (což se mu kromě přílivu inspirace hodilo i v tom, že se kamarád jeho otce znal s Carlosem Santanou). Byl považován za zázračné dítě (ale naštěstí mu to moc neublížilo) – ve čtyřech letech hrál sice ještě na „Telecastera“ vystřiženého z plakátu Bruce Springsteena a podlepeného překližkou, ale už v osmi o něm vznikl dokument Jules at Eight, který získal nominaci na Oscara. O rok později už stál na pódiu se Santanou, ve třinácti koncertoval na předávání cen Grammy a před koncem puberty hrál se Bélou Fleckem, Doc Watsonem a Gary Burtonem.
Lage vyrostl v inspirativním prostředí americké hudby, v níž se mísí všechno od bluesu přes folk, country, bluegrass až – samozřejmě – po jazz. Na studiích se zabýval klasikou i jazzem, zabrousil i do lidové hudby (krátce studoval například indickou hudbu). Vyrostl z něj sebevědomý muzikant, o němž už nelze říci, že překračuje žánry – je prostě „nad nimi“, dokáže hrát (a natočit desku) s avantgardním kytaristou a skladatelem Nelsem Clinem (viz kapela Wilco) na straně jedné, a bluegrassovým zpěvákem a kytaristou Chrisem Eldridgem (soubor Punch Brothers) na straně druhé.
Osmiletý Lage v ukázce z dokumentu Jules at Eight nominovaného na Oscara, video: www.youtube.com Lage se opírá v první řadě o fantastickou techniku; nástroj ovládá jednoduše dokonale. Do Prahy si přivezl Fender Telecaster a takřka bez použití nejrůznějších efektů z kytary v každé skladně dostal přesně takový zvuk, jaký potřeboval – od ušlechtilého hladkého tónu, kdy jste měli pocit, že jeho kytara je třikrát větší, než doopravdy je, až po virtuózní sóla a energické rify.
Samostatnou kapitolou jsou jeho skladatelské dovednosti. Jeho kompozice jsou možná na první pohled jednoduché, zároveň jsou však jaksi průzračně přímočaré, a tak vyvolávají pocit, že se k nim nedá nic přidat – a ani nic ubrat. Jeho skladby znějí určitým způsobem lidově, obyčejně, jako logické vyústění předchozích Lageových projektů.
Julian Lage hraje 40’s, úvodní skladbu alba World’s Fair, video: www.youtube.com Lageova první samostatná deska (Sounding Point, 2009) vyšla až po absolutoriu na Berklee a byla nominována na Grammy, následovalo sedm dalších – sólových, v duu nebo v triu. Ta nejnovější, Modern Lore, jako by promlouvala o tom, o čem se už řadu let mluví – možná že termín „jazz“ je v současnosti trochu limitující. Lageova hudba se v každém případě do žádné škatulky nevejde.
