Synonyma jsou umělecky rozpačitým vítězem letošního Berlinale

Takzvané festivalové filmy bývají zpravidla omezeny na přehlídky soutěžní i nesoutěžní, kde posbírají nějaké obdivovatele, kteří v nich pak nacházejí i to, co v nich není. „Echtovní“ festivalové tituly se vyžívají v předvádění smyšlených světů, které jen náhodně a vzdáleně připomínají ten náš, natřásají pseudoproblémy u lidí mátožně proplouvajících duchovně vyprázdněnou existencí. Svým způsobem snad takové výpovědi zračí marasmus evropské společnosti, zbavené sebezáchovných hodnot. Pokud vyprázdněnost lidské existence dokládá stejně vyprázdněný film, co vlastně s tím?

Tyto věty lze bohužel vztáhnout i na Synonyma. Režisér Nadav Lapid (*1975) natočil – prý částečně autobiografický – příběh Yoaha, který se po ukončení služby v izraelské armádě vypraví bez peněz do Paříže a chce se stát Francouzem. V době, kdy mnozí francouzští židé jsou fakticky vystaveni (převážně muslimským) útokům a Francii opouštějí, tak filmový Yoav naopak chce posílit hrdost na svou novou státní příslušnost, kterou získal díky víceméně fiktivnímu sňatku.

Podívejte se na oficiální trailer filmu Synonyma, foto: Film Europe CZ

Izraelský, ve filmu zde debutující herec Tom Mercier (*1993) svého vykořeněného hrdinu modeluje s výraznými rysy outsidera, jenž se potýká jak s jistou výbušností, tak s vysloveně chudinským životním stylem, aniž by výrazněji proměňoval svůj do jisté míry strnulý výraz. Chodí v nepříliš teplém plášti poněkud výstředně zbarveném do škály mezi oranžovou a žlutou (přirovnat jej lze k barvě pouštního písku za soumraku), aniž by se jej výrazněji dotýkalo lezavé zimní počasí a časté deště. Yoaha charakterizují rychlá chůze či dokonce běh, střídány až neobratně skákavým tancem. Přivydělává si pochybnými aktivitami, jak ukáže výjev sebeukájení; ostatně Yoava často spatříme bez oděvu. Jak název snímku naznačuje, hrdina usilovně procvičuje francouzská slovíčka (i během chůze si opakuje zejména přídavná jména, zpravidla propojená obdobnými, často negativními významy). K Yoavovým rysům také náleží nárazová upovídanost, když se svěřuje se svými leckdy bizarními zážitky.

Synonyma pracují s členitou strukturou Yoavových sociálních vazeb (včetně milenecké dvojice, která jej zachránila před prochladnutím), do vyprávění vnikají občasné retrospektivy z jeho vojenské služby v Izraeli. Všimneme si různorodých vypravěčských prostředků: od těsně nadzemních jízd kamery či složitých pohybů obhlížejících jednotlivé postavy přes dokumentárně pojednané pouliční záběry až ke statickým, výtvarně koncipovaným či kompozičně promyšleným záběrům (například jeden z úvodních záběrů na rozlehlý, otevíráním oken postupně zasvětlovaný pokoj). Avšak všudypřítomná spekulativnost zápletek a povahopisů, zdlouhavost, s níž vyprávění plyne, spíše odrazují, omezují i emotivně silné okamžiky, jaké snímkem sem tam problesknou.

Tom Mercier coby Yoah v hlavní roli snímku Synonyma

Synonyma jsou sice tuzemským distributorem charakterizována coby tragikomedie, ovšem realita je taková, že ve filmu zřetelně převažuje zvážnělý náhled a pouze výjimečně snímek hledí na předkládané dění odlehčeněji. Stačí si všimnout prkenné výuky francouzských reálií pro různorodé přistěhovalce, kdy se bazíruje na výčtu prezidentů, na symbolice galského kohouta, na zdůraznění, že už roku 1905 ve Francii došlo k odluce církve od státu, že náboženství je pro každého soukromou záležitostí, protože Bůh, vyplývá z toho nepřímo, neexistuje. Není těžké domýšlet, že francouzská společnost, jak ji zpodobnil Nadav Lapid, se vyznačuje buď ze společenských kontextů vyvázanou bezstarostností, jakkoli někdy vstřícnou a dobrosrdečnou, anebo domýšlivou upjatostí, která v podstatě signalizuje pocit nadřazenosti. Ani jeden z těchto přístupů neskýtá „pro život“ valnou naději. Jestliže se vyskytli nadšenci, kteří v Synonymech spatřovali naplnění multikulturních projektů tím, jak mladý Izraelec hodlá vrůst do francouzské společnosti, tak přehlédli deziluzivní prvky, které filmem prosvítají, aniž by však Synonyma byla v čemkoliv mimořádná.

Synonyma (Francie/Izrael/Německo 2019, stopáž 123 minut)

Režie: Nadav Lapid, scénář: Nadav Lapid, Haim Lapid, kamera: Shai Goldman, střih: Neta Braun, Era Lapid. Hrají: Tom Mercier, Quentin Dolmaire, Louise Chevillotteová, Uria Hayik, Olivier Loustau, Yehuda Almagor, Gaya von Schwarzeová, Léa Druckerová a další.
Premiéra v ČR: 10. října 2019