Tahle hra je divně chladná, i když se v ní vyskytují vášeň a sex

Jiří Mádl & Marika Šoposká & dítě leží v posteli
Jiří Mádl & Marika Šoposká & dítě ve filmu Hra, foto: Stanislav Honzik

Ve výrazně komorním sevření Hra líčí zápolení režiséra oblastního divadla Petra (Jiří Mádl se vyhnul jakémukoli výrazovému přehánění, svého tápajícího hrdinu ztělesnil střídmě a v zámlkách) jak o podobu jedné inscenace, tak o své city, když jej posedne vášeň k vyzývavé herečce Karolíně (Jelizaveta Maximová). Petr jí svěřil titulní roli v aktualizovaném nastudování antické Faidry, v němž pojetí Euripidovo a Senecovo přetvořil španělský spisovatel Miguel de Unamuno a rovněž Petr sám do textu vsunul několik narážek na zdejší poměry, což městský úřad (zde zastoupený samolibým představitelem Ondřejem Malým) nelibě nese a žádá jejich odstranění. Nadto se Karolína panicky bojí jakékoli citové zodpovědnosti, dokonce se nedostaví na jevištní zkoušky, ačkoli inscenace na ní stojí a premiéra se blíží.

Jiří Mádl a Marika Šoposká leží v posteli
Trailer filmu Hra. Na snímku Jiří Mádl a Marika Šoposká, foto: Stanislav Honzik

Petr tedy na jedné straně řeší umělecké problémy s hereckým obsazením a se zkouškami, ale i s cenzurními tlaky, na straně druhé zápasí s rodinnou krizí. Manželka Kateřina (Marika Šoposká) úkorně nese mateřstvím přerušenou slibně se rozvíjející kariéru finanční poradkyně; novorozeně vnímá jako přítěž. Petr, zmatený nenadálými těžkostmi doma i v práci, se posléze ukáže jako člověk ochotný se o svého potomka láskyplně starat. Příslušné okamžiky dokonce můžeme vnímat jako dojímavé…

Snímek, hned na počátku označený za komedii v pěti dějstvích s mezihrou, prologem a epilogem, si pohrává s divadelním členěním, byť chystaná inscenace Faidry funguje jako pouhé kulisovité pozadí – z nastudování zazní nanejvýš několik stále se opakujících replik. Alejandro Fernández Almendras (*1971), zde scénárista, režisér i střihač v jedné osobě, položil důraz na Petrovo duševní rozpoložení v oné vypjaté situaci, avšak uplatněný pohled je hodně chtěný, ne-li strnule neživotný. Výsledek lze označit za projev minimalismu, umocněného archaickým, téměř čtvercovým formátem obrazu a použitím černobílého materiálu. Ostatně Almendrasův stálý kameraman Inti Briones zdůrazňuje statické vyprávění dlouhými, povětšinou nehybnými záběry. Ve výstavbě jednotlivých motivických celků se v interiéru upřednostňují statické detailní protipohledy na jednající postavy; v plenérových výjevech se uplatňují teskné průhledy na chůzi zimními ulicemi. Bedlivé obhlížení postav, které mají být zachyceny i při všedním počínání, přesto nepřispívá k jejich bližšímu poznání. Figury vyznívají nanicovatě, sterilně, jakoby zbaveny sugestivity, zvláště ženské postavy jsou ve svém nárysu i v prezentaci zploštěné, opatřené zbytečnými svérázy, ba výlučnostmi a protikladnostmi – jak ve výrazově přepjatých promluvách, tak v chování.

Ve srovnání s některými „referenčními“ ponory do přecitlivělých uměleckých duší, vystavených pokušení a stravovaných zaujetím i pochybami (viz třeba Provinční herci od Agnieszky Hollandové, Szabóovo politické podobenství Mefisto, Bergmanova niterná studie Po zkoušce či Fosseho zamyšlení nad uměleckou posedlostí v All That Jazz) dospěl Almendras k žánrovému obrázku televizního ražení. Nepomohly mu ani vypjaté sexuální scény, opět odosobněně, netečně zaznamenávané.

Chilský filmař Alejandro Fernández Alemendras za kamerouChilský filmař Alejandro Fernández Almendras natáčí Hru, foto: Stanislav Honzik

Hra (Česko/Chile/Francie/Jižní Korea, 2019, stopáž 93 minut)
Scénář, režie a střih: Alejandro Fernández Almendras, kamera: Inti Briones, zvuk: Klára Javoříková. Hrají: Jiří Mádl, Jelizaveta Maximová, Marika Šoposká, Jiří Štrébl, Ondřej Malý, Sarah Haváčová, Jana Zenáhlíková, Adam Vacula, Danica Jurčová.
Premiéra: 31. 10. 2019

Související