Temný rituál kapely Lightning Glove proti zdejší apatii
Pražské trio Lightning Glove mapuje na desce Irrelevant Dreams svým minimalistickým mixem dubu a postpunku postkomunistickou mizérii. Místo zoufalství a beznaděje volá po hnutí odporu.
České kapely z nezávislé scény většinou nesní o ničem jiném než o tom, že se o jejich hudbu budou zajímat na Západě. Pražské elektronické trio Lightning Glove s tímhle nikdy nemělo problém. Jejich druhé album Radikal Zoo (Nothing) jim před čtyřmi lety vyšlo na britské značce ONOTesla (odnož proslulých Tesla Tapes) a hojně se o něm psalo i na zahraničních webech. Jejich ponurý mix dubu, postpunku a bass music samozřejmě prodejní hitparády neatakoval, ale rozhodně se o nich dalo uvažovat jako o české kapele, která dělá originální hudbu v globálním (byť undergroundovém) kontextu. Nové album Lightning Glove nazvané Irrelevant Dreams se však představě novodobých Švandů dudáků, na něž čeká svět, tak trochu vysmívá. „Nikoho nezajímáme, všichni mají svých problémů dost,“ vzkazuje trio trochu skepticky na své novince.
Obal letošního alba Irrelevant Dreams, repro: archiv Lightning Glove
Scéna klubových experimentátorů vždy těžila z propojování muzikantů do krátkodobých skupinových novotvarů – jenže Lightning Glove jsou něčím víc než přechodným uskupením. Ondřej Parus a bratři Jan a Ondřej Bělíčkové mají svoje vlastní hudební projekty, síla Lightning Glove ovšem tryská z kolektivní energie. Zatímco Ondřej Bělíček/Dizzcock má blízko k funkcionální taneční hudbě žánrů jako jsou grime nebo footwork (za desku Elegy of Unsung Heroes dostal v roce 2016 cenu Vinyla), Ondřej Parus v uskupeních Head in Body nebo Sister/Body objevuje spíše psychedelickou podobu současné elektronické hudby. Místo vršení vlastních stylů ve společném projektu Lightning Glove od roku 2013 spíše škrtají – instrumentální podklad je odřený na kost, minimalistický, často se sestává pouze z rytmu, basové linky a efektů. Hudba dosahuje efektu rituálu, který si vystačí s málem a staví na intenzitě repetice.
Teaser na album Irrelevant Dreams, zdroj: www.youtube.com (Nona Records) Každý rituál musí mít šamana – a tím je u mikrofonu Jan Bělíček. Nezapře inspiraci frackovstvím Alana Vegy ze Suicide, jeho skandování ponořené do efektů je zároveň víc dalším nástrojem než středobodem tracků. Slogany jsou útržkovité, jejich poselství spíše tušené. Skladba Necropolis je úzkostným portrétem postindustriálního města a Wasted in the Club zaznamenává drogové vize klubera. V City in the Daylight stejný hrdina vyšel ráno pro potancované noci do města a dochází mu, že v utopii klubu nelze žít celý život. V Born of Rage Bělíček vzkazuje s punkovou neúprosností: „You are begging, we just split, shut the fuck up!“. Naštvanost se transformuje v odvahu demontovat dystopii a začít stavět nový svět.
Album Irrelevant Dreams vlastně texty ani nepotřebuje: vše podstatné říká nálada hudby, která je zvláštně rozkročená mezi tíživými pocity zhnusenosti a odhodláním s nimi něco dělat. Není to beznaděj, zoufalství ani apatie – právě proti nim chce trio hudbou burcovat. V rozhovorech mluví o zachycování nálady mrtvolné stagnace, do níž se dostala Česká republika poslední roky. Ať už je jejich východisko politické nebo existenciální, nová deska je dobrým soundtrackem k naší současnosti: beaty jsou sice surové a agresivní, zároveň se jen líně převalují, jako kdyby nevěděly, co se svojí naštvaností dělat. Je to jako pochod v blátě – úporný, tíživý, bolestivý. Na tom vlastně není nic lokálního, naše pocity zhnusenosti možná nikoho nezajímají, jsou ale univerzálně platné.
Podobně „glokální“ je to i s vydáním Irrelevant Dreams. Ujal se ho agilní brněnský label Nona. Ten se poslední roky stará o zajímavé nahrávky z elektronické scény a funguje zcela přirozeně na mezinárodní bázi. Letos zde vyšla například kazeta polského ambientního experimentátora Micromelancolié nebo berlínsko-pařížské hudebnice Myako. Nona je propojená s výrobcem modulárních syntezátorů Bastl Instruments, který ve světovém měřítku patří k důležitým producentům těchto nástrojů a operuje na širokém mezinárodním poli elektronických kutilů. Díky aktivitám Nona/Bastl se podařilo, že domácí kapela, která chce promlouvat do dění na mezinárodní scéně, už nepotřebuje zahraniční label. Nemístné sny se tak pomalu stávají skutečností.
