Ten, kdo hledá, najde. Třeba i psa ztraceného v Indii

V autorském medailonku Vojtěch Skovajsy (*1993) se dočteme, že tento debutant studoval ruštinu, ale po roce studia zanechal a odjel do Indie. A když se do této země později vrátil, podstoupil desetidenní kurz meditace vipassana, které se věnuje dodnes. Tuto zkušenost využil v subtilním příběhu o putování Kouzelníka a jeho fenky.

Hned zpočátku zabloudí Kouzelník s Asli v egyptské poušti. Když se po třech dnech se štěstím dostanou do přístavu, námořníci, kteří shánějí na palubu chytače krys, od Kouzelníka fenku odkoupí a zamíří s ní do indické Mumbaje, tedy Bombaje. A krátce poté, co Asli odjede, už si Kouzelník přeje „najít loď, takovou, která by jej taky vzala do Mumbaje“. Přestože se za Asli skutečně záhy vydá, najít psa v zemi, jakou je Indie, není snadné, to dám rozum; navíc oba protagonisté potkají na svých cestách několik dalších postav, jejich příběhy se zamotají a Kouzelníkova cesta k Asli se prodlužuje. Avšak nijak dramaticky – zápletka novely není komplikovaná, odpovídá tomu i nevelký rozsah Skovajsovy prózy.

Postupem četby se samozřejmě příběh tematicky rozevře, stručně je nastíněna i minulost obou ústředních postav. Dozvídáme se, že Kouzelník se na cestu vypravil po bolestném rozchodu s dívkou, a také to, že než se vydal na cestu, byl Kouzelník „klukem svázaným řetězem. Pořád něco musel, ne proto, že mu to někdo řekl, ale protože mu to řekla vlastní hlava“. To Asliina minulost je odhalována spíše v náznacích, stejně jako skutečnost, že to patrně není obyčejný pes: úkolu chytat na lodi krysy se zhostí s myšlenkami na postavy krysařů; je schopna odstínit, jakou řečí lidé kolem ní mluví; neustále ji pronásledují sny o velkém ohni a opakovaně je zdůrazňováno, že nejí maso.

Do příběhu se tak dostávají některá témata, v nichž lze cítit míru autorovy angažovanosti. Vedle vegetariánství je to třeba plýtvání potravinami či současná senzacechtivost turistů, jež se projevuje snahou pořídit fotky úplně kdekoliv – třeba i v místě, kde lidé spalují své zemřelé příbuzné. Debutant Skovajsa rovněž seznamuje čtenáře s množstvím indických reálií. Píše o „pavučinách elektrického vedení (…), které by rozcupoval každý evropsko-unijní protokol“. Nastiňuje zběsilou atmosféru indických svateb a především přibližuje meditaci, jež sehraje klíčovou roli v rozuzlení novely. Snaha včlenit do vyprávění postřehy z Indie, ale i zmíněná autorova angažovanost však někdy v intimně laděném příběhu působí trochu nuceně.

Ačkoliv Vojtěch Skovajsa dokazuje, že je schopný vyprávět svižně až stroze, v některých pasážích příliš poetizuje či volí nepřiměřený patos. („Srdce ho svíralo a chtělo vše tady a hned, jako když chcete políbit dívku, se kterou si rozumíte, a nepřemýšlíte nad tím, že polibek by mohl všechno pokazit, že je třeba počkat a myšlenky prosít…“) Přitom na jiných místech autor pracuje s patosem vcelku obratně. Ostatně příběh, který Skovajsa vystavěl a jenž využívá i nadpřirozených prvků, jistou míru patosu snese, ba snad i vyžaduje.

Knihu graficky upravil a vysázel i ilustroval Pavel Růt a obsažené decentní ilustrace (šrafované siluety psů na jednobarevném pozadí) skvěle podpírají střídmé vyprávění. Jako objekt je Esence Asli zdařilou publikací; pokud se ovšem zaměříme výlučně na text, jde o novelu spíše průměrnou. Příběh je to předvídatelný a někdy až naivní i nešikovně doslovný. Na druhou stranu lze ve Vojtěchu Skovajsovi při troše dobré vůle vidět příslib. Využití indického prostředí se u něho neděje pouze v prvním plánu – knihou prostupuje několik tamních motivů, které pisatel organicky začlenil do struktury příběhu. Po dočtení Esence Asli se dere na mysl otázka, jak by vypadal výsledek, pokud by se na knize ještě redakčně pracovalo.

Autor je literární recenzent.

Obálka Skovajsovy knihy pojatá výtvarníkem Pavlem Růtem, repro: Práh

Vojtěch Skovajsa: Esence Asli. Ilustrace Pavel Růt. Práh, Praha 2019, 144 stran, doporučená cena 199 korun.