Tomáš Forró ztratil vnitřní kompas a napsal skvělou reportážní knihu Donbas
Formulace „eskaluje napětí“ se v souvislosti s regionem Donbas a jeho separatistickými republikami objevuje v posledních letech tak často, až se poněkud oposlouchala. Teď, na jaře roku 2021, se do denního zpravodajství zase vrací. Stojí za to připomenout knihu, která přibližuje, co se „tam“ děje.
Napětí podobné tomu, jaké nyní vládne na Donbasu, postsovětské Rusko předtím vyvolávalo v jiných zemích – v Gruzii, v Arménii v Moldavsku. Všechny se staly místy nejprve hybridních válek, posléze ozbrojených konfliktů. Měly jeden cíl: přesvědčit ty místní obyvatele, kteří měli nějakou etnickou nebo jinou vazbu na Rusko, že jim pod ochranou Vladimira Putina bude líp. Vždy šlo o destabilizaci daného státu; podrazit mu nohy, když se pokoušel na Rusku pokud možno nezávislou existenci.
S otevřenou myslí i falešnou nevěstou
V roce 2014 stojí Ukrajina, stát s mnoha vnitřními ekonomickými i politickými problémy, na startu šílené horské dráhy, kterou pro ni připravil Kreml. Na ukrajinském území záhy vzniknou dvě nové republiky, jež vyhlásí nezávislost a vzápětí se přimknou k matičce Rusi. Než padnou výstřely, bude se bojovat pomocí televizního zpravodajství, nedostupného internetu, zdánlivě nevinných odborových schůzí v továrnách. A až se začne střílet, bude to válka, která bude nápadně povědomá Gruzíncům. Separatisté budou armádu napadat z center nejobydlenějších oblastí, budou na ně střílet raketami ze střech paneláků plných lidí. Tedy tak, aby se oficiální armáda nemohla bránit, respektive aby po jejím odvetném kroku zůstalo co nejvíc mrtvých a zmrzačených civilistů, kteří se objeví ve večerních zprávách a světu se ukáže, že Ukrajina je v rukou fašistů. A že s tím Rusko musí něco udělat.
V téhle situaci přijíždí na východ Ukrajiny slovenský novinář Tomáš Forró (*1979). S otevřenou myslí se na daná území následující čtyři roky vrací a odvádí tu pečlivou a obdivuhodnou práci. Nenechá se sevřít zažitými stereotypy a postupně si získává si důvěru všech. Se separatisty se opakovaně vrací na frontu, v nebezpečí života balamutí tamní velitele, pořizuje si falešnou nevěstu, s jejíž pomocí kryje své pravé povolání. Navazuje vztahy s těmi, kteří přišli o všechno, ale i s lidmi, kteří díky válce mají mnohem víc, než mívali dřív. Do svých domovů ho pouštějí opuštěné stařenky i mladé ženy, které musely vydržet doslova všechno, aby své děti vyvedly z bojové zóny.
Česká stopa – bojovníci i poslanci
Kniha Donbas, kterou Forró dopsal v roce 2019, není jen působivou mozaikou příběhů a postojů a časosběrným mementem rusko-ukrajinského (sebe)vědomí posledních let. Forró je pečlivý dokumentarista a popisované dění zasazuje do širokých souvislostí. Hbitě a přirozeně se dokáže fyzicky přesouvat od jedné strany konfliktu ke druhé a dává váhu svým pozorováním autentickými příběhy velitelů ukrajinské armády, zkušenostmi tajných ukrajinských agentů, kteří na oko bojují po boku ruských separatistů, nadějemi přesvědčených proruských dobrovolných bojovníků i civilistů žijících ve strašlivé chudobě. Nachází paralely v historii jiných zemí Sovětského svazu, zamýšlí se nad motivacemi, dává příklady a disponuje působivým množstvím faktografických údajů, jimiž vyprávění rámuje.
Kniha má tři části – Mamuka, Jura a Líza – pojmenované po třech různých hrdinech, které Forróa konfliktem doprovázejí.
První část je precizním popisem vzniku rusko-ukrajinské hybridní války a jejího přechodů v otevřený vojenský konflikt, v němž separatisté disponují vyspělou ruskou technikou, což Rusko skálopevně popírá (a svět dělí už jen týdny od momentu, kdy v rámci právě tohohle konfliktu sestřelí z ukrajinského území ruská raketa dopravní letadlo a zabije 298 lidí). V tomhle oddílu se podíváme do domácnosti lidí z východu Ukrajiny (jenž pak brzy přestane být Ukrajinou), kteří ve zprávách zděšeně sledují vymyšlené reportáže o tom, jak vládní vojáci křižují tříleté děti. Podíváme se na demonstrace, odborářské mítinky a blízko k plánovačům vojenských taktik. Forró první část věnoval Mamukovi, gruzínské vojenské legendě – ten přijel bránit Ukrajinu před rozpadem a separatistickými republikami, neboť svoji zemi takhle uchránit nedokázal.
Druhá část, pojmenovaná po bojovníkovi Jurovi, je pro české čtenáře obzvlášť zajímavá. Novinářovým doprovodem jsou totiž dva separatističtí bojovníci Jura a Kavkaz, oba Češi. Jen díky nim se Forró dostane na frontu, díky nim se může pohybovat po zakázaném území a nutno dodat, že jen díky nim to taky celé přežije. Novinář na oplátku vypráví jejich příběh a postupně tak zodpovídá otázku, co mladí Češi (a taky Britové, Litevci, Finové, Italové nebo Němci) v boji za odštěpená území východní Ukrajiny vlastně hledají. Forró v téhle kapitole rovněž líčí svá setkání s poslancem Zdeňkem Ondráčkem, který se v oblasti náhodou ve stejné době pohybuje coby samozvaný vyslanec Česka na podporu voleb v Doněcké lidové republice. Český čtenář s ustrnutím čte a potom si přeje, aby si to Forró celé vymyslel.
Ztráta kompasu
Třetí kapitola nese podtitul Znásilnění, čímž se shrnuje osud jedné mladé ukrajinské matky bez manžela i bez prostředků. Coby šablonu jej lze přiložit na stovky a tisíce dalších žen, jichž se konflikt dotkl, dotýká, nebo zase dotkne, protože jak víme, „napětí znovu eskaluje“.
Třetí kapitola ukazuje velkou sílu knihy Donbas. Forró dokázal ustát, rozvinout a zaznamenat životy desítek mužů–agresorů, obětí, zatracenců, zaprodanců, zbabělých viníků i statečných velitelů. Ovšem kromě toho všude, kde byl, věnoval mimořádnou pozornost ženám! Popsal jejich postavení v hierarchii ukrajinské společnosti, poctivě zaznamenal jejich roli v rodině, v ekonomice i ve válce. Poslední třetina knihy tak vypráví jejich příběhy, představuje jejich hodnoty, statečnost a ochotu jít za svými principy až úplně na konec. Ukrajinské ženy jsou zásadní součástí Donbasu. Jejich zážitky bývají nejstrašnější, jejich zoufalství největší, jejich setkání s násilím nejbrutálnější a jejich síla a chuť postavit se za sebe je ze všech bojovníků nejvíc bez kompromisů.
Forró v knize několikrát přiznává, že do konfliktu o Donbas přicestoval s poměrně jasnou představou o tom, kdo je agresorem, kdo je obětí a kdo zde takzvaně má pravdu. To, co se s ním stalo během jeho několikaleté práce, ukazuje, jak skvělou knihu napsal. „Podvědomý strach z jedné z bojujících stran byl důsledkem propagandy a ozýval se i ve snech. Teď ho nahradí nepřetržitý pocit smutku a úzkosti, jejž cítím i za bdělého stavu a který je na obou stranách fronty stejný,“ zaznamenává si Forró své pocity po prvním roce stráveném v konfliktu. „Psycholog bude doma přičítat moje noční můry i tichý smutek posttraumatickému stresu, ale já dospívám k jinému názoru. Nepozorovaně jsem ztratil mentální kompas ukazující, která ze stran je obětí konfliktu. Obě jsou plné horlivých, umírajících vojáků a zoufalých civilistů. Obě, zdá se, upadají čím dál hlouběji.“
Autorka je editorkou vysílání Radia Wave a moderátorkou jeho magazínu Houpačky.
Tomáš Forró: Donbas. Reportáž z ukrajinského konfliktu. Přeložil Ondřej Mrázek. Fotografie Tomáš Forró. Paseka Praha 2020, 416 stran, doporučená cena 389 korun.
