Trump hraje na mítincích píseň Neila Young. Ten se snaží prezidenta zastavit
Američtí politici se při předvolebních kampaních ohání populárními písněmi, aniž by měli k jejich užití povolení od autorů. Jak se ukazuje, muzikanti mají minimum možností s tím něco udělat.
Donald Trump má ve zvyku končit předvolební shromáždění energickou rockovou písní. Často dojde na Rockin In the Free World od Neila Younga. Ten z toho, jemně řečeno, není nadšený. Snaží se používání skladby na politických akcích zastavit. Zatím marně.
„Jste ostuda naší země. Vaše bezmyšlenkovitá destrukce našich sdílených přírodních zdrojů, našeho životního prostředí a našich vztahů s přáteli po celém světě je neodpustitelná,“ napsal rocker na konci července v otevřeném dopise prezidentovi USA. „Doufám, že kdykoliv Rockin In the Free World nebo nějakou jinou moji píseň zahrajete na svých shromážděních a uslyšíte můj hlas, uvědomíte si, že je to hlas amerického daňového poplatníka, který vás nepodporuje,“ stojí také v textu publikovaném na webu Neil Young Archives.
Neil Young píseň napsal koncem osmdesátých let na desku Freedom. Ventiloval v ní rozhořčení z vlády republikánů, která podle něj zemi zatáhla do hodnotové a ekologické krize. Rozhodně tedy nejde o oslavu toho amerického způsobu života, jejž ztělesňuje současný prezident. Young navíc proti Trumpovi vystupuje soustavně; v primárkách ostatně byl otevřeným podporovatelem Bernieho Sanderse. Jak se zdá, prezidentovi je to úplně jedno. „Pan Trump je velkým fanouškem Neila Younga a bude používat jeho hudbu bez ohledu na Neilovy politické názory,“ prohlásil pro časopis Rolling Stone mluvčí Bílého domu, který se také dušoval, že co se týče autorských práv, je použití písně v kampani absolutně v pořádku a žádné svolení autora není třeba.
Tohle je Youngův člověk: Bernie Sanders – na snímku z 12. února 2020 na mítinku v americkém Manchesteru, foto ČTK/AP – Matt Rourke
Spor mezi Neilem Youngem a Trumpovými lidmi se táhne už od minulé kampaně. V Kanadě narozený rocker (nyní však už s americkým občanstvím) se už před pěti lety ohradil proti používání Rockin In the Free World v předvolebních shromážděních. Tenkrát uspěl. Na Trumpových mítincích se skladba přestala hrát a mluvčí kampaně se Youngovi dokonce omluvila. Miliardář pak na Twitteru konstatoval, že „tu písničku stejně nikdy neměl rád“.
Opakuje se to snad každé předvolební klání: politici (nebo spíše lidé organizující jejich kampaně) se rozhodnou použít písně, o nichž si myslí, že spojí zástupy podporovatelů či obsahují důležité politické poselství. Ale muzikanti vesměs nechtějí být spojováni s konkrétní politickou agendou, s níž navíc třeba ani nesouhlasí. Současný právní rámec jim ovšem poskytuje omezené možnosti obrany.
První výrazně medializovaný případ nastal v roce 1984 – šlo o užití hitu Born in the U.S.A. Bruce Springsteena v kampani Ronalda Reagana. Tady se tým kolem úřadujícího prezidenta ideově seknul, když rockovou hymnu levicového buřiče považoval za patriotickou píseň, která měla pomoci k Reaganově znovuzvolení. Ten posléze mandát skutečně obhájil. Možná i to hrálo roli ve skutečnosti, že další pravicový kandidát Bob Dole si stejnou píseň nechal zahrát v kampani v roce 1996. Springsteen se znovu ozval.
Rekordmanem ve stížnostech muzikantů je John McCain, sok Baracka Obamy z roku 2008. Jeho tým musel měnit svůj playlist hned devětkrát. Liberální Amerika byla po osmi letech vlády Bushe mladšího na republikány naštvaná a svoje písně dalšímu republikánskému kandidátovi nechtěli dopřát Bon Jovi, Van Halen, Foo Fighters ani ABBA. Obama se naopak těšil podpoře hudebníků, což platilo i o Hilary Clintonové o osm let později. Té svými písněmi pomáhali třeba Katy Perry nebo Beyoncé. Jak to u Clintonové dopadlo, víme.
Ale zpět k neoprávněnému použití. Přísná pravidla se vztahují na licencování písní pro účely reklamy. Politické mítinky se však nacházejí v právním vzduchoprázdnu, protože pro ně platí obecná pravidla velkých veřejných akcí – tady se nevyžaduje schválení autora a stačí zaplatit řádné poplatky. „Kampaň sice může být v souladu s autorským zákonem, ale zároveň může porušovat další zákony jako právo na publicitu nebo falešnou podporu,“ cituje Rolling Stone zástupce organizace ASCAP zabývající se autorským právem. Jde tedy o nuance a právní nejednoznačnosti.
Obal alba Freedom, které vyšlo počátkem října 1989 a na němž je i „inkriminovaná“ píseň Rockin In the Free World, repro: Amazon
Nejasná pravidla licencování písní jsou důvodem, proč je politici volně používají a jen čekají, zda se dotyčný muzikant ozve. Podle intenzity hudebníkova „hudrání“ a takříkajíc kulturního nastavení politikova týmu potom buď dojde, anebo nedojde ke korekci playlistu. Když Trumpovi lidé do playlistu písní používaných na mítincích přidali další Youngovy kusy Like a Hurricane a Cowgirl in the Sand, rozlícený muzikant prohlásil, že chystá žalobu. Pak si právní kroky rozmyslel, nechce prý tříštit pozornost veřejnosti v komplikované době koronaviru. Ale reálnějším důvodem je asi to, že podobně jako Young jsou s Trumpovým nakládáním s písněmi nespokojeni členové R.E.M. nebo Rolling Stones a chystají společný postup, který by se pokusil změnit pravidla licencování písní pro politické účely.
Na konci července zveřejnila organizace Artist Rights Coalition otevřený dopis s požadavkem citlivějšího zacházení s hudbou. Jsou pod ním podepsaní třeba Green Day, Blondie, Pearl Jam, Elvis Costello, R.E.M. Mick Jagger a Keith Richards z Rolling Stones, Sia nebo Lorde. Adresován je vedení politických stran. Signatáři žádají o ohleduplnost při nakládání s jejich autorským materiálem. Podobný „měkký lobbing“ nejspíš k ničemu nepovede.
