Urbania bojuje s negativním vnímáním úřednické profese

Institut plánování a městského rozvoje (IPR Praha) se věnuje zlepšování PR městské správy, snaží se intenzivně komunikovat s veřejností a ve svém centru CAMP, nacházejícím se v areálu Emauz, pořádá akce věnované architektuře, urbanismu, veřejnému prostoru a celkově městskému životu. Nynější výstava v CAMPu umožňuje udělat si nejzákladnější představu o řízení a plánování města. Organizátoři volili zábavnou formu a využili multimediální prvky. Vstup je zdarma, je však třeba se předem objednat. Zájem je nemalý, ostatně to kvůli němu byla Urbania o měsíc a půl prodloužena.

Jak to na místě probíhá? Až osmičlenná skupina návštěvníků se nejprve sejde v průhledném iglú v atriu IPRu. Průvodce vysvětlí, co hosty čeká; ti se potom jednotlivě představí a sdělí ostatním, co si od návštěvy slibují či neslibují. Poté se všichni společně přesunou do expozice, tedy do ztemnělého sálu fiktivního města Urbania. Úvod i závěr návštěvy rámují obrazově i zvukově podmanivé projekce, z nichž se na začátku dozvíme pokyny pro pohyb v expozici a nastíněna je filozofie měst jako takových, na konci se potom rekapituluje možný smysl pobytu v Urbanii. Účastníci nespolupracují, každý samostatně prochází jednotlivá stanoviště. Těch je osm a reprezentují určité principy uplatňované při řízení města. Jde o principy abstraktní a obecně uplatnitelné: komunikace, participace, organizace, adaptabilita či spolupráce.

Audiovizuální prezentace se odehrávají v telefonní budce, na lavičce, v lehátku nebo v kukani, do níž je třeba vlézt. Každý princip je ilustrován částečně reálným a částečně smyšleným příběhem. Vyslechneme kupříkladu telefonáty městské koordinátorky snažící se umožnit výsadbu stromů při plánované rekonstrukci modelové ulice. Dozvíme se díky tomu, kolik institucí je v rekonstrukci ulice zainteresovaných (a může i chce do procesu mluvit), že jejich zájmy se nezřídka nacházejí ve vzájemném rozporu a obdivujeme koordinátorku, která náročnou komunikaci s nimi úspěšně zvládne. Uslyšíme rovněž příběh osvíceného developera, který zakoupený pozemek dočasně – než se vyřídí všechny administrativní náležitosti nutné ke stavbě – poskytne k užívání neziskovým organizacím a vychází vstříc městu, akademické obci i občanům ze sousedství. Můžeme se také těšit z multifunkční veřejné knihovny, k níž byla veřejnost celkem skeptická, ale nyní ji hojně využívají různé vrstvy obyvatelstva.

Po absolvování stanoviště účastník vybere jednu ze čtyř odpovědí na otázku, jak daný princip vnímá on sám; například nakolik umí přijímat své chyby, na jaký typ spolupráce je zvyklý a podobně. Nadto každý princip doplňuje interaktivní prvek. Aktér se však neubrání dojmu, že prvek se zde vyskytuje pouze proto, aby bylo co zmáčknout, čím zakroutit; daná činnost totiž dění na stanovišti aktivně neovlivní. Po necelé hodině se aktéři opět sejdou v průhledném iglú, kde společně s průvodcem nad šálkem čaje reflektují dojmy z expozice a dozvědí se, jaké odpovědi volili ostatní členové týmu u jednotlivých stanovišť.

Byť spolu tedy účastníci během výstavy nekomunikují, celkový dojem do značné míry ovlivňuje složení skupiny, s níž Urbanii navštívíte. Užitečná se jeví být co nejvíc heterogenní sestava, v ideálním případě by se v ní měl nacházet úředník, který by mohl nabídnout srovnání s praxí, kterou zažívá. Jak vidno, Urbania je vpravdě ideálním městem. Bylo by moc pěkné, kdyby se jí realita blížila alespoň z části…

Adam Pajgrt: Naše výstava je obhajobou selského rozumu

Na závěr návštěvy Urbanie jsme položili několik otázek Adamu Pajgrtovi, kurátoru a koordinátorovi výstavy, který zároveň pracuje v IPR Praha jako specialista strategie a rozvoje.

Je cílem Urbanie především zlepšení obrazu úředníků?

Ano, bojuje s negativními konotacemi úřednické práce, které jsou zjednodušující a častokrát mimo mísu. Chceme představit úředníky jako lidi řešící zodpovědné a složité problémy. Jsou to vzdělaní a často nedostatečně finančně ohodnocení pracovníci. Snažíme se úředníky zlidštit i dílčími příběhy: mám na mysli jedenáct tváří, které jsme nechali vyfotit a k jejich velkoformátovým, černobíle vytištěným portrétům, jež jsou vizuálem Urbanie, jsme přidali krátké citace reprezentující lidskou stránku toho kterého člověka. Oponujeme tak zavedeným představám, co obnáší být úředníkem.

Při přípravě vzorových příkladů Urbanie jste procházeli různé administrativní procesy. Našli jste něco, co by se v nich dalo zjednodušit?

Zlepšovat se dá spousta věcí. Ale tenhle systém má dvě složky, měkkou a tvrdou. Tvrdou tvoří administrativně-právní hrdlo, tedy hromada nařízení a směrnic, postupů, o jejichž smyslu, potřebě či složitosti lze diskutovat, ale nacházejí se na úrovni systému, který se proměňuje v čase. Ani náhodou není dokonalý, já i většina lidí si na to stěžuje. Přeměna a kultivace tohoto systému je potřebná, ovšem tohle není a nemůže být náš cíl. V Urbanii se zaměřujeme na měkkou složku. Jakkoliv robustní či rezavý systém máte, můžete ovlivnit způsob, jímž k věcem přistupujete a smýšlíte o nich. Ta osmička postupů v Urbanii vlastně symbolizuje selský rozum, nic jiného.

Když po absolvování Urbanie dostanu chuť podílet se na městském rozvoji, kde mám začít?

Výstava nemůže ukázat, co všechno městský rozvoj obnáší. Ale může ve vás vzbudit zájem, abyste se o město zajímali víc. V tom případě určitě přijďte do CAMPu, kde existují možnosti takový zájem rozvíjet. Ať je to naše knihovna, téměř každodenní akce, které tu probíhají nebo webové stránky CAMPu i IPRu, plné materiálů, manuálů i aktualit, kde se co děje. Tyhle zdroje vás mohou posunout k tomu, abyste se hlouběji zajímali o konkrétní odvětví nebo třeba o vaši městskou část.

Přemýšleli jste o využití výstavy pro školy?

Výstava je otevřená všem, není však uzpůsobena pro větší kolektivy, kapacitně je dimenzovaná pro osm lidí za hodinu. Ale spousta škol sem chodí a návštěvu si rozděluje, takže během dne přijde třeba celá třída po třech čtyřech skupinách.

O návštěvnících Urbanie se někdy mluví jako o hráčích. V čem spočívá princip té hry?

Když jsme zpočátku použili výraz hra, nebylo to šťastné. Mnohem spíš jde o interaktivní či multimediální zážitek. Urbania z velké části interaktivní je, jenže spousta lidí si pojem hra vykládá ještě jinak. Interakce spočívá hlavně ve druhé, rovnocenné části návštěvy: v debatě, ve výměně názorů a v artikulaci pocitů.

Závěrečná diskuse by asi měla ideálně probíhat mezi občany a úředníky…

Ano, ideálně by skupina měla být promíchaná, to my však nejsme s to zaručit. Nicméně i tak skupiny často namíchané jsou, sám jich každý týden několik provedu a někdy jsem takových mixů svědkem – a to bývá opravdu zajímavé! Ale i lidé, kteří Urbanii zažijí se svými kamarády nebo s rodinou, mají šanci si položit otázky, které si běžně nepokládají.

Chystáte Urbanii 2?

Rádi bychom. Urbania vytvořila dobrý základ pro komunikaci jiným způsobem, než jsou tradiční výstavy, workshopy či přednášky. Má promyšlenou lektorskou rovinu, tvořenou principem, který nazýváme E-U-R, tedy evokace – uvědomění – reflexe. Evokace spočívá v tom setmělém, jakoby magickém prostředí; U je vtažení do situace, kdy v tom nezvyklém prostředí volíte na škále odpovědí a v ideálním případě si přemýšlení o odpovědi překlápíte do vlastního světa. A to R je závěrečná reflexe, kdy věci pojmenujete nahlas nebo je konfrontujete s jiným názorem.