Věčně připojené děti a problematičtí hlídači čistoty

Neokázalý snímek Děti online absolventky sociální antropologie na Univerzitě Karlově, režisérky Kateřiny Hager, je nejžádanějším dokumentárním filmem mé tvůrčí skupiny na světových festivalech. Vloni měl premiéru na Jednom světě, poté ho do soutěže zařadily festivaly v Itálii, Dánsku, Portugalsku, Bulharsku, Maďarsku, Chorvatsku, Španělsku, Řecku, Belgii, Rusku, Jižní Koreje i Nicaraguy.

Tři příběhy o nejmladší generaci tzv. „digitálních domorodců“, pro které je internet nekonečným zdrojem zábavy a komunikace, ale i nových rizik, video: ČT

Dokument Kateřiny Hager nahlíží do světa současných dětí, pro něž významnou část života znamená pobyt v kyberprostoru. Autorka nemoralizuje ani nebije na poplach, snaží se ukázat děti na sítích objektivně. Divákovi však při sledování filmu nejednou běží mráz po zádech. Snímek zpracovává například příběh dívky, oběti agresora na sociálních sítích. Na základě svědectví více než padesáti děvčat je pachatel následně obviněn z vyhrožování, sexuálního zneužívání, výroby dětské pornografie a ze znásilnění. Odsouzen je k šesti a půl letům vězení. Kybergrooming, kdy pachatel vytipovává oběť na internetu za účelem navázání důvěrného vztahu, představuje stále častější nebezpečí.

Záběr z dvaapadesátiminutového filmu Děti online, který Česká televize vyrobila vloni. „Jsme svědky skutečné revoluce v tom, jak děti tráví svůj volný čas. Dokumentární film Děti online se snaží nahlédnout do jejich virtuálního světa a přiblížit dilemata, před kterými stojí současní rodiče,“ říká režisérka Kateřina Hager, foto: archiv ČT

Rizika jsou však zjevná i v portrétu talentovaného jedenáctiletého youtubera, který online tráví i deset hodin denně. Kromě toho, že je celebritou pro své fanoušky, čelí i posměchu a závisti spolužáků.  V pořádku nejsou ani děti hrající celé noci online počítačové hry, aniž by se pokládaly za závislé.

Online nebezpečí se pochopitelně netýká výhradně dětí. Letošní festival Jeden svět zahajoval film Hanse Blocka a Morise Rieswiecka Čističi (The Cleaners). Koprodukční snímek Německa, Brazílie, Nizozemska, Itálie a USA je mnohem ambicióznější a má řádově vyšší rozpočet než skromné Děti online. Téma je podobně aktuální a globální. Dokument ukazuje práci takzvaných čističů, tedy skupiny moderátorů obsahu sociálních sítí ve filipínské Manile, najímaných společnostmi, jako jsou Google nebo Facebook. Tito lidé mažou závadný obsah na sociálních sítích, ať již jde o dětskou pornografii, teroristické vraždění nebo sebevraždu v přímém přenosu. Jedna z kontrolorek obsahu popisuje, jak se postupně seznamovala s terminologií pornografických filmů, o nichž do té doby neměla tušení, a jak ji porno začalo natolik pohlcovat, že se rozhodla se slušně placenou prací skončit. I ostatní čističi vnímají devastaci své psychiky, kupříkladu při sledování otřesných záběrů z míst válečných konfliktů.

Anonymní čističi ve filipínské Manile, z nichž každý při denní službě musí projít až pětadvacet tisíc materiálů a rozhodnout, zda jej na síti ponechá, či nikoliv, foto: Gebrueder Beetz Filmproduktion

Snímek Čističi je zajímavý tím, že se kromě zpovědí „čističů“, vysílených a infikovaných sledováním a mazáním sajrajtů na sociálních sítích, zabývá i otázkou cenzury. Co je to „závadný obsah“? Porno, násilí, ale někdy také pravda, která se mocným daného státu nehodí do krámu. Když čistič například odstraní video obsahující násilí, jímž je v nedemokratické zemi potlačen odpor, cenzuruje tím fakticky informace o situaci v daném státě.

Součástí The Cleaners jsou slyšení v Evropském parlamentu, kdy se lidé z vedení Facebooku či Googlu snaží – nepříliš věrohodně ovšem – přesvědčit „dotěrné“ tazatele o tom, že kontrola nad obsahem sociálních sítí je možná. Verbálně se tito mocní lidé sice totiž hlásí k odpovědnosti za to, co se na sítích děje, ovšem zároveň ty nezúčastněné záběry nepřímo v podtextu prozrazují, že primární je tu zisk, teprve potom snaha učinit ze sociálních sítí opravdu bezpečné místo.

Jde to, co už bylo spuštěno, přibrzdit a korigovat? Je možné vadný obsah odfiltrovat a vyčistit? Hranice znamenají omezení, ale také bezpečí. To, že je potřebují nastavit děti, je zřejmé. Pokud se to neudělá včas, jsou ohroženy okolím a mohou uškodit samy sobě. U dospělých je vše složitější. Moderátoři, najatí na kontrolu obsahu, se mohou mýlit. Někdy mažou i neškodné příspěvky, protože jim nerozumí vzhledem k příslušnosti k jiné kultuře, víře či politickému názoru nebo proto, že nechápou určitou satiru. Oba zmiňované filmy otevírají téma překračování i určování hranic. Hranice mohou pomáhat, ale i bránit svobodě projevu. Nastavovat je zpětně a správně bude nesmírně těžké.