Zvláštní filmový výzkum Heleny Třeštíkové
Filmový projekt jako sociálně-psychologická studie. Podařilo se sledováním šesti manželských párů po dobu více než třiceti pěti let zjistit, proč se lidé rozvádějí?
V pátek 13. března 1987 od dvaceti hodin vysílala Československá televize na druhém programu v rámci v pořadu TKM (Televizní klub mladých) první díl dokumentárního cyklu režisérky Heleny Třeštíkové Manželské etudy . Televizní klub mladých se vysílal jednou za čtrnáct dní, a proto i dalších pět z šesti dílů Manželských etud uváděla televize se dvoutýdenní frekvencí. Kromě televizního seriálu tehdy vznikly i dva celovečerní dokumenty pro kina.
Projekt inicioval vlivný psychiatr Zdeněk Dytrych, který se v šedesátých letech proslavil studií o nechtěných dětech a byl mimo jiné vedoucím laboratoře pro výzkum rodiny. Zajímala ho pražská rozvodovost a navrhl, aby někdo z dokumentaristů sledoval manželské páry od svatby po několik let a zkoumal, proč se některá manželství nakonec rozpadnou, zatímco jiné dvojice spolu vydrží.
Připadá mi zajímavé se na slavný dokumentární seriál, který pokládám za předchůdce televizních formátů devadesátých let – reality show a docusoapů – podívat z hlediska psychiatra, který původně s nápadem přišel. Podařilo se díky těmto filmům zjistit, proč se lidé rozvádějí?
Po schválení projektu si režisérka na matrice okresního národního výboru, kam manželské páry chodily s žádostmi o sňatek, vybírala ty, které se jí zdály být zajímavé. Oslovila jich pětadvacet; patnáct z nich bylo ochotno nechat se několik let natáčet. Z nich si pak Třeštíková vybrala deset a ještě později byl výběr z finančních důvodů zredukován na šest. V roce 1986, po více než pěti letech, zůstalo pět dvojic spolu, zatímco jeden pár se několik měsíců po svatbě rozvedl.
V roce 1999 se mi jako šéfproducentce centra dokumentu, publicistiky a vzdělávání České televize podařilo spolu s Helenou Třeštíkovou, s níž jsem již v době vysílání první série Manželských etud dramaturgicky spolupracovala, prosadit pokračování cyklu. Natáčelo se do roku 2005. V lednu 2006 se na obrazovkách objevily Manželské etudy po dvaceti letech. V té době již byly rozvedeny další dva páry a sezdané zůstaly jen tři dvojice, často přes řadu překážek, které musely překonávat.
Prosadit třetí pokračování cyklu již nebylo tak složité, takže Helena Třeštíková pokračovala v natáčení v letech 2008 až 2017. Od letošního 8. ledna uvádí Česká televize další pokračování, Manželské etudy po 35 letech. Mezitím se rozpadla čtvrtá dvojice.
Podle statistik se v osmdesátých letech, kdy se Manželské etudy vysílaly poprvé, rozvodovost pohybovala kolem třiceti procent, což byl velký nárůst oproti předchozím obdobím. Počet rozvodů však nadále rostl a v současné době se pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti procenty, přestože se lidé berou spíše ve třiceti než ve dvaceti letech a narození dítěte už není zásadním důvodem ke sňatku.
Režisérka se snažila při svém výběru najít srovnatelný sociologický vzorek. Vybírala páry, pro něž to byl první sňatek, ještě neměly děti, bylo jim mezi osmnácti a čtyřiadvaceti roky a byli – jak říkala – „co nejobyčejnější“. Zároveň hledala zástupce rozdílných sociálních skupin. Vzorek to byl sice malý, délka sledování však tomuto speciálnímu filmovému výzkumu dodává váhu.
Podařilo se tedy ve filmech odpovědět na otázku doktora Dytrycha, jaké jsou příčiny rozvodu? Myslím, že ano. Když se na filmy díváte pečlivě, zpětně vám dojde, kde bylo zaděláno na budoucí problémy. Život sledovaných protagonistů sice významně ovlivňuje okolní realita, životní i společenské podmínky, avšak pro soužití jsou nejdůležitější osobnostní typy, vztahy v rodině a samotný vztah mezi mužem a ženou. K rozvodu vede sebestřednost jednoho z partnerů, nedostatek empatie, nerealistické očekávání, že se ten druhý změní, a především nerespektování druhého. Varovné jsou časté hádky o peníze, vměšování rodičů. A pak tu najdete dvojice, kde je od začátku jasné, že se ti dva lidé k sobě prostě nehodí.
Otázka, na niž je mnohem složitější najít odpověď, však zní jinak: Jak je možné, že spolu manželé zůstali více než pětatřicet let? Lidé dnes žijí příliš dlouho na to, aby vydrželi v monogamním vztahu. Ženy jsou často ekonomicky soběstačné a poté, co pár vychová děti, manželství jako společný projekt začíná ztrácet smysl. Oba manželské páry, které se nerozvedly, překonávaly během let obrovské problémy. A přesto se jim podařilo zůstat spolu doslova v dobrém i zlém. Pokud jejich příběhy v televizi nebo v kině sledujete, asi nakonec vytušíte proč. A pokud ne, třeba by ono kouzlo vysvětlila paní režisérka, která se svým mužem žije již čtyřicet tři let.