Vladimír Franz: Knihovna je fyzicky nutnou součástí mého života
Výrazným osobnostem kultury a umění jsme položili otázku: Máte knihovnu? A mohla bych ji vidět? Vznikla série videí, v níž své osobní knihovny a oblíbené knihy postupně představili například literární historik Martin C. Putna, výtvarnice Lucie Lomová či kněz a filozof Tomáš Halík. Náš cyklus nyní pokračuje s výtvarníkem a hudebním skladatelem Vladimírem Franzem.
Prof. JUDr. Vladimír Franz (* 1959) je hudební skladatel, výtvarník, pedagog, příležitostný publicista, také básník a dramatik. Po gymnáziu v Praze-Košířích chtěl studovat dějiny umění a muzikologii, nicméně roku 1982 získal doktorát z práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právnické profesi se poté nikdy nevěnoval. Během univerzitních studií soukromě studoval malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, hudební skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny hudby u Jaromíra Kincla a dějiny umění u Jaromíra Homolky.
V letech 1981–1984 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem studentského autorského divadla Kytka a pracoval v převážně dělnických profesích. Profesionalizaci v oboru mu přineslo až angažmá v tehdejším Divadle pracujících v Mostě, kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby.
Od roku 1991 působí jako pedagog Divadelní fakulty Akademie múzických umění, kde vytvořil Kabinet scénické hudby a hudebně-výtvarné interakce. Roku 1998 se na AMU habilitoval v oboru dramaturgie se zaměřením na scénickou hudbu prací O hudbě scénické. Profesorem pro obor dramatická umění – dramaturgie činoherního divadla byl jmenován roku 2004. Přednášel rovněž na Filmové fakultě AMU a na brněnské Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického. Od roku 2016 pedagogicky působí i na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Rozsáhlá je zejména jeho tvorba hudební. Dosud zkomponoval scénickou hudbu k více než sto padesáti inscenacím a získal za ni několik cen Alfreda Radoka, Ceny divadelních novin a ceny OSA. Komponuje rovněž pro film, televizi a rozhlas. Jako malíř dosud uspořádal přes padesát samostatných výstav doma i v zahraničí a zúčastnil se mnoha výstav kolektivních. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách na několika kontinentech.
Pozornost veřejnosti na sebe upoutal v roce 2012, kdy se mu podařilo získat přes 75 tisíc platných podpisů k prezidentské kandidatuře. V prvním kole prezidentské volby poté skončil na pátém místě, když získal 6,84 procent hlasů.
