Vlivné galerie, díl druhý: Victoria Miro. První dáma uměleckého trhu.
Současné výtvarné umění je nutně svázáno s galeristy, kteří umělce podporují a napomáhají ukotvit jejich místo na scéně. V Londýně fungují soukromé prodejní galerie mající mezinárodní renomé a dosah. Seriál textů postupně představuje nejzajímavější z nich.
Victoria Miro je jméno jedné z předních žen mezinárodní galerijní scény. Ačkoliv nerada vystupuje veřejně, dobře ji znají vážní zájemci o současné umění. Pověstná je naprosto spolehlivým jednáním, spolupráce s ní je prý radostí pro všechny zainteresované strany. Což je poměrně kontrastní popis k některým vrcholovým galeristům, kteří mají za sebou soudní spory a netají se ostrými lokty. Victoria Miro galerie je však unikátní i v mnoha dalších ohledech.
První prostor, nesoucí její jméno, otevřela Victoria Miro v roce 1985. Tou dobou jí bylo čtyřicet let, byla patnáct let vdaná za podnikatele Warrena Miro a jejich dvě děti, syn a dcera, již byli poměrně samostatní adolescenti. Jak přiznává, dříve ji plně pohlcovala rodina. Ideální načasování uspíšila i jistá událost. Její první galerie se nacházela v budově na Cork Street, a to nikoliv náhodou. Místo převzala od Roberta Frasera, významného obchodníka s uměním, který měl blízko třeba k The Beatles (McCartney ho nazval jedním z nejvlivnějších lidí šedesátých let). Fraser však v lednu 1986 zemřel na AIDS. Byl mezi prvními známými osobnostmi, které podlehly tomuto onemocnění. Když svůj galerijní prostor Victorii Miro prodával, řekl jí prý, zklamaný životem, že: „V této zemi nikdy nedokážeš, aby galerie současného umění fungovala.“ Nová galeristka pesimistickou předtuchu nenaplnila; prakticky okamžitě dokázala opak.
Portrét Yayoi Kusamy z roku 2014, foto © Noriko Takasugi
Už odmala byla Victoria Miro vedena k umění. Její rodiče židovského původu sice provozovali skromný stánek s potravinami, díky dobrému hospodaření i tak dokázali ušetřit na pravidelné dovolené v Itálii. Jezdili sem především obdivovat umění. Když Miro později zvažovala otevření pobočky v zahraničí, padla volba na Florencii. Zdejší prostor však nebyl funkční dlouho. V roce 1991 došlo k poklesu na uměleckém trhu a byla nucena jej zavřít.
Od té doby se ovšem její portfolio galerií notně proměnilo a rozšířilo. Na začátku nového milénia se z původní adresy přestěhovala do mnohem velkorysejších prostor ve východním Londýně. Patrová budova s krytým dvorem obklopeným vodou a zelení je stále její vlajkovou lodí. Právě pro ono netypické venkovní prostranství je vyhledávaným místem nejen zapřisáhlých milovníků současného umění. Tvůrce Alex Hartley zde v roce 2016 vytvořil romanticky působící ruinu, vystupující z vodní hladiny. Zbytky domu a zdí zčásti porostlé květenou jsou tu stále k vidění. Dotváří atmosféru klidného místa, kde se uprostřed Londýna, mrakodrapům navzdory, zastavil čas. Roku 2013 přibyla ještě pobočku známá jako Victoria Miro Mayfair a loni zatím poslední Victoria Miro Venice. Jde opět o okouzlující místo – nachází se v paláci ze sedmnáctého století na břehu kanálu v samém centru Benátek.
Cit pro umění a potřeby umělce přisuzuje Miro i vlastní zkušenosti ze studia malby na Slade School of Fine Art. Po jejím ukončení, na počátku sedmdesátých let, dokonce krátkou dobu pracovala jako učitelka výtvarné výchovy pro druhý stupeň. Pochopení pro potřeby výtvarníků jí zůstalo a stalo se jednou z předností, které na ní zastupovaní autoři opakovaně chválí. S některými z nich byla v kontaktu i před založením galerie. Dva známí umělci dokonce patřili mezi chůvy jejich dětí. Samantha Taylor–Wood (dříve Taylor-Johnson) má za sebou úspěchy jako výtvarnice i filmařka. Veřejnosti nejznámější režisérský počin této autorky je první film dle knižní ságy Padesát odstínů šedi. (Prý ale nepatří k těm, se kterými by ona sama byla zcela spokojená…) Možná ještě víc překvapí druhé jméno umělce, který paní Miro pomáhal s hlídáním dětí. Jake Chapman je polovinou dua Chapman Brothers, známého pro realistické, apokalyptické a nezřídka velice surové plastiky.
V prostoru náležejícím k Victoria Miro Gallery vytvořil předloni britský výtvarník Alex Hartley v rámci své výstavy After You Left romanticky působící ruinu, vystupující z vodní hladiny a nazvanou A Gentle Collapsing, foto: archiv Victoria Miro Gallery Mezi galerií zastupovanými jmény najdeme opravdové hvězdy současnosti. Japonka Yayoi Kusama, jež tvoří dekorativně barevné, vizuálně velice efektní instalace využívající principu mnohonásobného zmnožení, je jednou z nich. Fotografie z jejích výstav pravidelně zaplňují sociální sítě, jakožto pozadí mnohačetných selfie. Galeristka se s umělci, které zastupuje, většinou setkala na doporučení jiných umělců. Tak se například seznámila s Graysonem Perrym. Excentrický umělec, pracující převážně s keramikou a oblékající se s oblibou do ženských šatů, patří k nejpopulárnějším britským výtvarným umělcům. Jeho tvorbu prostupuje všímavý inteligentní humor. Několik dalších autorů pak Miro získala skrze Royall College of Art, kde většinou studovali, nebo jí byli doporučeni zdejšími vyučujícími.
Victoria Miro ukazuje, jak je pro úspěch galerie současného umění důležitý vkus a předvídavost. Především je však příkladem toho, že minimálně stejnou měrou je naprosto nezbytné dobré jednání s umělci. Kvalitní vztahy s klienty nadto fungují samy o sobě jako spolehlivá reklama.
Autorka je historička umění a umělecká publicistka.
