Výběr z knih: Trump, Tigrid a vůbec politika a dějiny

Až na poslední, beletristický titul je dnešní kvarteto samá politika. A všechno jsou to knihy mužů; žena je podepsána pouze pod jednou z nich, jako spoluautor(ka). S drobnou nadsázkou se ty tituly dají rozdělit na pravé a levé. Ale jen co se na věc podíváme detailněji, vidíme, jak běží o dělení prekérní a vágní. Trump je pravičák. Ale skutečně? Není to pouze druh manažera, kterému je vlastně nějaké názorové ukotvení cizí a nepohodlné? Pavel Tigrid byl komunistickou propagandou označován za pravicového exponenta, ovšem to pouze proto, že byl ideovým nepřítelem; fakticky Tigrid nebyl žádný zavilý bojovník proti levici, zato byl obráncem demokracie par excellance. To portugalský spisovatel José Saramago stál občansky nepokrytě zcela vlevo: dlouholetý člen tamní komunistické strany, kritik Západu a globalizace. Na jeho próze Putování jednoho slona se to však nijak neprojevuje. A název knihy Ernesta Laclaua a Chantal Mouffe Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku už dost napovídá. Tady běží o levicovou politickou teorii, avšak o takovou, kterou režim, jenž měl Tigrida za pravičáka, nesnášel téměř stejně, jako právě vydavatele pařížského časopisu Svědectví. Více dále…

Rychle a zběsile

Michael Wolff: Oheň a hněv. Uvnitř Trumpova Bílého domu. Přeložili Martin Pokorný, Martina Přibyláková a Petr Kotrle, redigoval Michal Večeřa. Euromedia Group, Praha 2018, 352 stran, doporučená cena 399 korun.

Česká obálka Wolffovy knihy je kopií obálky originálu, pouze je na ní v horní části připsáno ono nepříliš lákající, protože velmi všední „Skandální odhalení, která šokují svět“, repro: Euromedia Group/Universum

Jen několik týdnů po zveřejnění anglicky psaného originálu se objevil překlad obsáhlé knihy amerického novináře a spisovatele Michaela Wolffa (*1953) o Trumpově dosavadním výkonu prezidentské funkce. Wolffova práce, o níž celkem zevrubně informovala i tuzemská média, jakmile publikace dosedla na americké pulty, zahrnuje období od ledna do října 2017. Text obsahuje množství citací, ale žádné poznámky, je to zkrátka žurnalistika čerpající z osobních rozhovorů, nikoliv z „papírově“ ověřitelných zdrojů. Je zalidněna postavami z americké politické a mediální scény. Samozřejmě se jedná o sepisování svého druhu, prošpikované i informacemi na hraně drbů. Ale i tak: sakra, říkáte si, kdyby někdo s takovou vůlí a záběrem reportážně popsal současnou českou politiku! Třeba to, co se v ní stalo v posledních dvou třech letech… Ale to se nestane. Nejsou lidi. My tak humory se Šťastným pondělím – a to prosím nic proti Jindřichu Šídlovi, naopak. Takže nezbývá, než zacitovat z Wolffa, z epilogu jeho knihy, nazvaného Bannon a Trump. „Jednoho parného rána v říjnu 2017 se muž, který víceméně sám zařídil odstoupení Spojených států amerických od Pařížské klimatické dohody, postavil na schody řadového domku Breitbartu na Kapitolu a se srdečným smíchem řekl: ‚To globální oteplování je asi fakt skutečné.‘ Steve Bannon od svého odchodu z Bílého domu před šesti týdny zhubl skoro deset kilo – nasadil intenzivní sushi dietu. ‚Ten barák,‘ promluvil jeho přítel David Bossie a myslel tím Bílý dům, ale především Trumpův Bílý dům, ‚vcucne naprosto zdravé lidi a udělá z nich lidi staré a nezdravé.‘“

Co z toho zůstává?

Ernesto Laclau a Chantal Mouffe: Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku. Přeložil Rudolf Převrátil, doslov napsal Jan Bíba. Karolinum, Praha 2014, 234 stran, doporučená cena 260 korun.

Autorem grafické osnovy edice Politeia je Jan Šerých, repro: Karolinum

Nejprve malá letopočtová záhada. Tato kniha univerzitního nakladatelství Karolinum nese na několika místech vročení 2014, a žádné jiné. Nicméně světlo světa spatřila v roce 2018! Vždyť když si na webových stránkách nakladatelství rozkliknete všechny dosud vydané tituly edice Politeia, oné edice přinášející „významné publikace věnované politické teorii a novodobé historii“, tak tam spis Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku prostě není; jde o novinku. Proč tedy 2014? – to asi vědí výhradně v Karolinu… Ale k obsahu. Jde o více než třicet let starou práci brazilského filozofa a belgické politoložky, oba bývají označováni za postmarxisty a poststrukturalisty. Český překlad vychází z pozdější edice, z roku 2001, kterou autor a autorka doplnili poměrně obsáhlým doslovem, v němž reflektují, co se za dekádu a půl od prvního vydání ve světě politiky stalo (především skončila studená válka). Laclau a Mouffe v předmluvě seznávají, že ačkoliv sovětský blok padl, jimi rozpracovávaná socialistická idea nikoliv, ostatně jejich postoje a teorie byly k moskevské politice kritické již dávno, v kremelském přístupu nespatřovali perspektivu. Levice se dle Laclaua a Mouffe nesmí vzdát hegemonického boje, jakmile se přesune do středu, nemá šanci. Autor doslovu Jan Bíba z Ústavu politologie FF UK přiznává určitou bezradnost nynějšího levicového teoretického myšlení i současné praktické levicové politiky, a tím spíš by se podle něj měla brát přítomná kniha do úvahy, neboť její důraz na otevřenost, pluralitu a diverzitu jsou hodnoty, jež nesmí být zapomenuty a zrazeny.

Tigrid válečný

Pavel Tigrid: Volá Londýn. Ze zákulisí československého vysílání z Londýna. Editor Prokop Tomek. Ústav pro studium totalitních režimů Praha, 2017 (fakticky 2018), 224 stran, doporučená cena 230 korun.

Grafické úpravy knihy i obálky (té s použitím fotografií snímků z BBC Written Archives‘ Centre) se ujal Jan Majcher, jinak majitel nakladatelství Cherm. Na horním snímku jsou vojáci československé exilové armády s redaktorem BBC Pavlem Tigridem, repro: Artzona.cz

Československá komunistická propaganda démonizovala exilového novináře Pavla Tigrida (1917-2003) jako, mimo jiné, válečného štváče. On tedy s válkou měl cosi společného, a to s druhou světovou, která mu zásadně zasáhla do života. Před nacisty musel utéct, protože živý by se z jejich spárů nedostal, za války žil ve Velké Británii. Uchytil se tam v BBC. Krátce po válce napsal o tomto svém angažmá text, který publikoval od října 1947 do února 1948 ve svém časopise Vývoj, který pochopitelně vzápětí skončil. Editor knihy, historik Prokop Tomek, připomíná, že tato kapitola Tigridova života není příliš známá, že práce pro BBC je v povědomí brána jako pouhá introdukce k Tigridově angažmá v RFE (tedy Rádiu Svobodná Evropa), ale to není – akcentuje editor – pohled úplně přesný, neboť Tigrid dle něho v „Londýně dozrál. Ze studenta se stal osobností. Naučil se žít v zahraničí.“ Tomek Tigridův vzpomínkový text na BBC opsal, opatřil poznámkami, připojil úvod a doslov, sestavil obrazovou přílohu, do níž přispěl i svými fotografiemi, které exponoval v Londýně na těch místech, kde Tigrid za války působil. Kromě toho Tomek všechen tento materiál doplnil „výběrem z textů psaných a přednesených Pavlem Tigridem v BBC“.  Hned ten první text možná dost překvapí: jde o báseň napsanou a přednesenou Tigridem do rozhlasového mikrofonu 7. února 1943. Zde z ní citace: „Hlad a šibenici říše vděčně/ všechněm Čechům vrací:/ odměna to háchovcům je/ za vzornou spolupráci.// Jediné, co Němci žádaj‘/ za tento projev ochoty/ je jen trochu více/ otrocké české roboty“.

Předposlední nobelistova kniha

José Saramago: Putování jednoho slona. Přeložila Lada Weissová. Albatros Media, Praha 2018, 184 stran, doporučená cena 249 korun.

Grafička Tereza Králová pro přebal Saramagova textu použila výřez z kresby či z rytiny slona, která je pak cele reprodukována v závěru knihy, avšak kdo je jejím autorem a ze kdy použité dílo pochází, to již uvedeno není, repro: Artzona.cz

Dva roky před svou smrtí, roku 2008, ve svých šestaosmdesáti letech, publikoval portugalský spisovatel José Saramago, nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1998, román Putování jednoho slona. Ironicky až rozmarně vedený proud vyprávění, v němž i jména a názvy jsou psány malými písmeny, pojednává o absurdním putování titulního zvířete, slona indického, jehož v polovině 16. století daruje portugalský král Jan III. svému švagrovi, Maxmiliánu II. Habsburskému.  Z Pyrenejského poloostrova se slon, doprovázený indickým průvodcem Subhrou, dostane přes moře i Alpy až do Vídně. „Není pravda, že nebesa jsou k našim obavám a úzkostem lhostejná. Nebesa nám neustále vysílají znamení, varování, o dobrých radách nemluvě, jen proto, že zkušenost jedné i druhé strany, tedy nebes i naše, prokázala, že nemá smysl namáhat paměť, protože tu máme děravou všichni,“ praví se v tomto díle, jež bývá označováno za autorovo nejoptimističtější. Putování jednoho slona vyšlo v literárně nejvybranější edici nakladatelství Plus, jež spadá pod Albatros Media – v Pestré řadě soudobé prózy. Ta je pod edičním vedením Martiny Mašínové jazykově chvályhodně rozprostřena, nestaví téměř výhradně na produkci angloamerické, jak to bývává zvykem.