Zkus oslovit souseda. První díl minisérie o kultuře na současném českém venkově

Do batůžku přibalím RurArtMap – mapu, která vychází každoročně od roku 2012 a představuje kulturní tipy mimo velká města. Stojí za ní kurátorka Lenka Dolanová a Michal Kindernay, který dnes náleží k předním českým intermediálním umělcům. Dříve byli oba aktivní v Praze – ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči pořádali letní festival a workshopy zaměřené na ekologii a nová média v umění. Pak jim došlo, že se toho v hlavním městě děje přespříliš, je tu „překulturněno“. Na Vysočině objevili bývalý kravín a rozhodli se, že budou kulturní akce a workshopy pořádat tam.

„Uvědomili jsme si, že dělat něco na venkově, je mnohem složitější než v Praze. Není tak jednoduché získat podporu, poptávka tam také není veliká. Řekli jsme si tedy, že by bylo zajímavé zmapovat, jak se na venkově v současné době kultura vyvíjí,“ popisuje Michal Kindernay. Tenkrát uspořádali i malý festival, kde si lidé, kteří na venkově něco organizují, vyměňovali know-how. Na stěnu pověsili mapu a společně označovali místa, kde se něco děje.

Zemědělská půda produkuje i kulturu

Umělecké centrum v kravíně na Vysočině Dolanová s Kindernayem už neprovozují, mapování nejrůznějších uměleckých a ekologických aktivit se jich však drží. Mapa každý rok navíc obsahuje přílohu na určité téma – v minulosti to byly například památné stromy, chátrající budovy nebo umělecké instalace v přírodě. Letos se mapa chystá představit stezky. A mimochodem – má i svou on-line verzi.

Screenshot online RurArtMap, stav k 19. červenci 2020, repro: ČT art

Podle Michala Kindernaye není náhoda, že za komunistického režimu umělci utíkali do krajiny, kde mohli relativně svobodně tvořit. Lidé z vesnic prý mají zbystřené smysly. A zemědělská půda, či přesněji krajina, podle něj neslouží pouze k produkci potravin, nýbrž také kultury, vždyť na vesnici stále tvoří mnoho umělců.

Že je pro umění místo kdekoliv, tedy i na venkově, si myslí i kulturní antropolog Martin Soukup. Stále však musíme mít na paměti, jestli je na daném místě také poptávka a „konzumenti“. „Picassovu Guernicu můžete vystavit prakticky kdekoliv, když to dokážete. Otázka je, jestli se na daném místě najdou lidi, které to bude zajímat. Z tohoto hlediska není rozdíl mezi městem a vesnicí. Ovšem statisticky lze říct, že o umění ve městě bude větší zájem než na vesnici, ať už jen díky počtu obyvatel nebo vzdělanostní struktuře.“

S kořeny to jde líp

Venkovské kulturní subjekty nejčastěji zakládají lidé, kteří tam odcházejí z města. „Často vystudovali uměleckou školu a chtějí se na vesnici realizovat. Tím pádem za nimi přijíždějí hlavně lidé z měst. Místní to pak někdy mohou špatně přijímat a je obtížnější vytvořit komunitu. Pokud na daném místě máte kořeny, jde to jistě líp, než když koupíte rozpadlou stodolu a chcete v ní vybudovat kulturní centrum,“ myslí si Michal Kindernay, jehož audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie i vědy a často se dotýkají ekologických témat.

Ačkoliv RurArtMap čítá téměř sto subjektů v Česku a přes dvacet na Slovensku, najdeme na ní stále některé oblasti prázdné. To může mít dva důvody. Mapa se tvoří spíše „živelně“, trochu jako sněhová koule. Objekty se samy hlásí, že by v ní chtěly být, případně na ně přicházejí samotní tvůrci mapy. Nejde tedy o podrobný průzkumný proces. Kulturní geograf Jan D. Bláha nastiňuje ještě druhý možný důvod: „Prostorové vzorce jsou provázané se suburbanizačním trendem, lidé si ze svého původního bydliště přinášejí část zvyků a snaží se vytvářet umělé komunity. Proto možná kulturní aktivity vznikají hlavně kolem velkých měst, v dojezdové vzdálenosti, kde je z logiky věci o umění zájem větší.“

Stoprocentní sousedství

V suburbánních, tedy k městům přilehlých oblastech však zpočátku komunitní život příliš nefunguje. Podle antropologa Martina Soukupa je přitom právě sousedství klíčový prvek. „Ačkoliv žijeme v době, kdy si velmi často vystačíme sami, sousedy potřebujeme. Pokud je nemáme, ochuzujeme se o vztahy, o přístup k informacím a koneckonců i o kulturu. Když se najdou lidé, kteří dělají tento typ komunitních aktivit, může to pomoci zdravému sousedství.“

Pohled do výstavy RurArtMap – zpráva o létě na venkově, která se uskutečnila v Praze v říjnu 2016, kde se projekt představil v rámci Fotograf Festivalu Praha, foto: archiv RurArtMap

Vždyť i každá kultura je výsledkem historických procesů a kontaktů. To, že existuje nějaká „původní“, je podle Soukupa omyl. „Jedná se možná o konstrukt 19. století, ale o nic víc. Vždy to ukazuji na eseji 100% Američan antropologa Ralpha Lintona. Popisuje v ní den typického Američana a postupně dojde k tomu, že vše, co pije, co si oblékne, co používá, není americké. Je to jen výpůjčka jiné kultury – včetně písma, čísel, papíru… Co se tedy stane, když nemáme, kde myšlenkově pytlačit, když nemáme sousedy…? Kdybychom zůstali uzavření ve svých bublinách, veškerý pokrok se zastaví nebo se neuvěřitelně zpomalí. My však žijeme v kultuře individualistické. A to je infekce. Dělat věci jen pro dobrý pocit nám dnes už často chybí, stejně jako sounáležitost a ochota participovat.“

Přesto podobných komunitních a kulturních projektů podle Kindernaye přibývá. Se spoluautorkou RurArtMap Lenkou Dolanovou se shodují na tom, že kulturu na vesnicích lze lidem lépe přiblížit pomocí interdisciplinárních projektů, které zahrnují například ekologická, společenská a specifická lokální témata. O finanční podporu se pak díky tomu může žádat v širším kontextu. V České republice existují nadace, které komunitně zaměřené projekty podporují – například nadace VIA. Přímo na umění v regionech se zaměřuje Nadace Agosto. Spolupráci na poli kulturních institucí mezi Prahou, regiony Česka a zahraničím zase napomáhá organizace Nová síť.

V dalších dílech minisérie se podíváme na to, jak se z autobusové zastávky stala galerie, z rozpadlé stodoly komunitní centrum a taky se pokusíme odpovědět na otázku, zda ještě a jak žije folklór. Ale nejprve v příštím díle poskytneme tipy, kam – třeba ještě letos – za kulturou na venkově vyrazit.