Divoký kosatec

Jedl dílna uvádí novou site-specific inscenaci, vytvořenou na míru prostorům poutního areálu na Bílé hoře. Autorský text zobrazuje svět vytvořený na základě básnické sbírky Divoký kosatec nobelistky Louise Glückové.

Muž a žena se ocitají v Zahradě, ve „skleníku světa“, na „místě trochu jiném než nebe“. Koloběh věčného umírání a věčné obnovy je nutí ponořit se do vlastních vzpomínek… Možná, že až všechny vzpomínky postupně opadají, dojdou oba oné prázdnoty, do níž se vlévá úplně všechno. Všechno je změna a všechno spolu souvisí. A také se všechno vrací, ale to, co se vrací, není to, co odešlo… Hlavním tématem je tajemný život zahrady, ale i život člověka, koloběh roku, příběh lidstva od stvoření po apokalypsu. Zahrada zde existuje jako Boží alchymistická dílna, Boží perspektiva se střídá s tou lidskou, „makro“ pohled s „mikro“ pohledem, mytologie s událostmi všedního dne. Inscenace také tematizuje střet cílevědomého lineárního uvažování muže s cyklickým světem ženy. Cyklus zahrady, cyklus roku, cyklus dne. Od rána do večera, od narození ke smrti, od konfliktu ke smíření.

Adam: Jak můžou mít některé věci ještě kuráž na to, aby vyrašily? Proč se pouštět do čehokoliv tak blízko konce? Vždyť všechno už vlastně skončilo.
Iris: Proč myslíš?
Adam: Protože jestli to ještě neskončilo, skončí to brzy, což vyjde nastejno. A jestli to tak je, vlastně nemá smysl začínat ani pouhou větu.
Iris: Ale to přece není totéž. Pokud to skončí brzy, zbývá ještě jedna otázka.
Adam: Bláhová otázka. Tyhle rajská jablka, už nikdy nedozrají, tyhle lilie zahubí zima, ty se už s jarem nevrátí.
Iris: Miláčku, proč tolik obav? Proč teď? Jsi jako stařec, co oblékne svetr rovnou v létě.

Představení se odehrává ve venkovních prostorech poutního areálu.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.