Forum Marienbad: Hlavní soutěž IV

Říká se, že nejdelší sen trvá 45 minut / Juliana Moska / 2024 / 15 min / DCP (16 mm) / polsky s českými a anglickými titulky – Chvíle těsně po probuzení, ve které se obrysy snové reality rozpouštějí do tří teček za větou: „Zdálo se mi, že…,“ umožňuje nahlédnout do vědomí člověka trpícího ztrátou krátkodobé paměti. Koláž složená z domácích filmů a záběrů na opuštěnou městskou krajinu ohledává fragmenty rodinné paměti, které se rozpouští ve snech a kdysi osídlených místech nevědomí.

I DESTROY THE TOOLS OF MY CAPTIVITY / Diandra Arriaga / Mexiko, 2025 / 15 min. / DCP – Zmutovaná bytost, která se snaží najít spojení, jež by dalo její existenci smysl, se osvobodí z koloběhu zajetí a setká se s urbanizovaným světem, jemuž dominují elektronické ruiny a zřícené stavby. Při hledání identity – mezi umělým a organickým, oneirickým a skutečným - se pokouší definovat sebe sama v neustále se proměňujícím vesmíru.

Dopravník / Eginhartz Kanter / Německo, 2025 / 8 min, DCP (16 mm) – Hluboké brázdy v prvním světle úsvitu. Nebo je to snad večerní soumrak, který odhaluje měsíční krajinu, jež za sebou zanechala povrchová těžba? Na horizontu vrhají věže dvou elektráren do vzduchu oblaka zplodin, zatímco oceloví těžební obři, stále v provozu vytrvale blikají. V náměsíčných obrazech dunovitých zemních útvarů zachycuje Eginhartz Kanter ambivalentní krásu a melancholii této scenérie. Viditelné důsledky industriálního záboru půdy v éře uhlí svědčí o dystopické, člověkem vytvořené prázdnotě. Avšak i v tom, co zůstalo po očividném vykořisťování přírody, se něco odehrává. Pustota je narušena oslnivým mihotáním. V pečlivě komponovaných záběrech se ke kameře pomalu přibližuje bílé těleso. Může jít o zrcadlo, nebo snad projekční plátno? Poměr stran 4:3 tohoto povrchu odpovídá formátu použitého 16mm filmového materiálu. Prázdná projekční plocha uprostřed pustiny se tak mění v utopický příslib. Připomíná se i fotografický termín: zářivě bílá plocha se do analogového filmu „vypaluje“ v různých „šířkách“. S technickou vytříbeností a koncepční konzistencí překračuje Conveyor hranice mezi strukturálním filmem, fotografickým experimentem, krajinářským pozorováním a ekologickou diagnózou současnosti. Postupně zesilující elektronické zvuky doprovázející obraz vycházejí z terénních nahrávek a posilují soustředěnou náhodnost filmového pozorování přírody. Pásové dopravníky se nezastavují – podobají se tak pohybu filmu v kameře, který v Conveyoru podněcuje diváka k představám o jiných možných krajinách. – Jan-Hendrik Müller

Vzpomínka na krajinu, kterou jsme neviděli / Benjamín Kolmačka, Olga Srstková, Nikola Krutilová, Martin Pavol Repka / 2025 / 20 min / filmová perfromance 16 mm & 8 mm, bez dialogů – Kolektivní performativní film hraný živě na super 8 mm a 16mm projektory s rovněž živým zvukem. Pozvolna vrstvené repetice audio-vizuálních smyček zvou k toulkám zatím nenavštívených krajin.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.