I ve světě nemrtvých je dobré pamatovat na smrt. Trochu jiný zombie film
Po seriálech Živí mrtví a The Last of Us se natáčení filmů o zombie apokalypse stalo o něco náročnějším. Dlouhá vyprávění tvůrcům umožnila vybudovat hlubší napojení na protagonisty a zároveň podrobněji mapovat podobu světa po zhroucení civilizace. Pokud se teď někdo pokouší natočit zombie film, musí proto být rafinovanější. Britsko-americký snímek 28 let poté je toho dobrým dokladem.
Osou titulu 28 let poté je příběh o dospívání dvanáctiletého hrdiny. Najdeme v něm podprahovou společenskou kritiku i takřka mystické pasáže. Způsob, jímž je natočen, nese v sobě některé zvláštnůstky. Začínají už tím, že namísto kamer tvůrci snímali na mobilní telefon. Kromě toho navazuje na film Dannyho Boyla 28 dní poté z roku 2002. První díl se dodnes počítá mezi zlomové zombie snímky především kvůli tomu, že uvedl na scénu rychlé utíkající nemrtvé, kteří se poté vracely v řadě dalších snímků z nultých let. Zároveň byl natočen na malou digitální videokameru, která v té době ještě neměla zdaleka tak kvalitní obrazové parametry, jaké mají dnes. Díky tomu i velkolepé záběry liduprázdných londýnských ulic z úvodu 28 dní poté získaly zvláštně „špinavý“, nepříjemný vzhled.
Následující díl – 28 týdnů poté – natáčeli v roce 2007 jiní tvůrci. Stále šlo o velmi dobrý, i když výrazně konvenčnější zombie horor s prvky válečného filmu. Co ovšem zůstalo, to je situovanost do prostředí Velké Británie, která je v téhle sérii ohniskem zombie nákazy.
Ralph Fiennes, Jodie Comer a Alfie Williams ve filmu 28 let poté, foto: Sony Pictures / Falcon
V letošním snímku se vrací původní tvůrčí tandem: režisér Danny Boyl (* 1956) a scenárista Alex Garland (* 1970). Ten byl v roce 2002 známý především jako spisovatel a autor předlohy Boylova snímku Pláž. Mezitím i on se vypracoval na režiséra a jako takový je podepsán například pod tituly Ex Machina, Anihilace, Občanská válka. Režisér Boyle v době vzniku 28 dní poté platil za autora provokativních cool filmů Mělký hrob, Trainspotting či zmíněná Pláž, však jeho posledním titulem před nynějším 28 let poté byla mainstreamová hudební komedie Yesterday (2019) s písničkami The Beatles. 28 let poté je naštěstí dílem, jímž se Boyle & Garland ke staré látce vracejí jako dvě vyzrálejší a svým způsobem také radikálnější osobnosti.
Británie je za opicemi
Tvůrci od počátku dávají najevo, že si v rámci zombie žánru chtějí ve 28 letech poté vybudovat universum s osobitou mytologií i poetikou. Po prologu, v němž promítání ikonického britského pořadu Teletubbies vystřídá masakr hloučku vyděšených dětí, se dozvídáme, že zombie nákazu se na evropském kontinentu sice podařilo vymýtit, jenže britské ostrovy jsou uvaleny do karantény, neboť virus zde způsobil fatální zhroucení společnosti. To je rozdíl oproti typickým postapokalyptickým zombie filmům, v nichž nákaza je buď globální, anebo postavy netuší, kam sahají hranice kontaminovaného území – a většinou se nacházíme někde na rozlehlém území Spojených států. Boyle & Garland naopak zdůrazňují dlouholetý izolacionismus Velké Británie, který se naposledy projevil při hlasování o brexitu. 28 let poté jde dokonce tak daleko, že v jistou chvíli do děje vstoupí postava švédského vojáka, který do britského „zombie skanzenu“ přišel z civilizované Evropy a nevěří, jak jsou „sto let za opicemi“ zdejší mladí lidé.
Ne úplně vábná bytost z filmu 28 let poté, foto: Sony Pictures / Falcon
Svět 28 let poté se zároveň ani nesnaží působit jako realistický výhled, jak by společnost s přítomností hord krvežíznivých oživlých mrtvol mohla reálně vypadat. Časoprostor, jímž se s dvanáctiletým hrdinou Spikem pohybujeme, stojí někde mezi katalogem žánrových prvků, satirickými aluzemi a de facto mytologickou krajinou. 28 let poté vypráví o dospívání a o cestě za poznáním světa, která je tak trochu výpravou do srdce temnoty, a tak trochu přechodovým rituálem. Jednotlivé epizody této road movie spolu buď nesouvisejí vůbec, nebo komunikují spíše na symbolické než na geografické či sociopolitické úrovni.
Boyle & Garland zde navazují na tradici britských hororů sahající až k M. R. Jamesovi, v níž se samotná krajina stává objektem, do nějž se jednak otiskují dějiny, jednak z něj čiší mystičnost a nadpřirozená síla. Takhle působí britský terén na Spika, který strávil dětství na malém ostrůvku a při první výpravě na pevninu se diví, že existují místa, odkud nelze dohlédnout na moře. V tomhle smyslu vyvolávají místa v krajině vzpomínky na dětství ve Spikově matce a s ohledem na magii krajiny se z ní vynořují příšery ohrožující životy hlavních postav. Příznačný je fakt, že všichni nakažení jsou nazí a připomínají jakési dávné jeskynní pralidi, i to, že jako nový typ zombií se tu představují otylí plazivci, kteří jako by definitivně splynuli s přírodou a stali se přirozenou součástí jejího koloběhu.
Alfy jsou na postupu
Ovšem vedle toho se určité aspekty dají číst jako jemná společenská kritika. Garland v jednom rozhovoru prohlásil, že 28 let poté není o covidu, nicméně nebýt této pandemie, nejspíš by byl nemyslitelný. Přízrak pandemie, který nás přinutil k izolaci a ukázal míru společenské neschopnosti spolupracovat, se odráží v roztříštěném univerzu snímku. Tlupy zombies jsou navíc vedené jakýmisi nadsamci, jimž se říká alfa, což je termín, který momentálně získává nové konotace kvůli internetové manosféře – a alfy v 28 letech poté jsou sice silnější a mají zjevně i nadprůměrně dlouhé penisy, ale zároveň jde o primitivní agresivní divochy. A v podobných náznacích a paralelách by se dalo pokračovat.
Ovšem jádrem 28 let poté je vyloženě šamanská finálová pasáž. Spike během vyprávění míří za doktorem, který má najít lék na nemoc jeho matky. Namísto praktického lékaře nalezne osobu, která svým způsobem očišťuje okolní krajinu budováním monumentálního pomníku upomínající na středověké heslo memento mori. A k vyjádření této ideje mu rovněž slouží umělecké dílo zasazené do přírodní krajiny.
Aby snad někoho nenapadlo srovnávat 28 let poté se stylem naturalistických soap oper, mezi něž spadají seriály typu Živí mrtví, tvůrci snímek odlišili i formálně. Jak už bylo řečeno: zatímco první díl byl natočený digitální kamerou, 28 let poté byl kompletně nasnímaný na mobilní telefon, ovšem na starší typ, takže má srovnatelně neostrý a barevně tlumený vzhled.
Kromě toho si snímek potrpí na prudké střihy a občas i na chaotické těkání prostorem. Může to připomínat bezprostřední „zpravodajský“ styl, jenž byl populární v některých hororech či akčních filmech nultých let. Zde však tyhle postupy nechtějí vyvolat dojem bezprostředního záznamu probíhající chaotické situace. Naopak: střih a kamera nás z fikčního vyprávění často vytrhávají. Scény, kde postavy zabíjejí zombie, jsou prostříhané efektními záběry proklátých těl, jejichž kompozice připomínají cutscenes z videoher. V několika málo případech snímek dokonce prokládá dějové scény sekvencemi záběrů převzatých z jiných filmů, které přímo nesouvisejí s dějem, nicméně komentují situaci. Zazní i recitace Kiplingovy básně Boots, jejímž tématem jsou úmorné pochody pěchoty za války. Film nás tu vlastně přenáší z fiktivního světa do (britské) historie, ale skrze ni i do nepokojné a úzkostnými náladami formované současnosti.
Alfie Williams a Aaron Taylor-Johnson ve filmu 28 let poté, foto: Sony Pictures / Falcon
28 let poté rozhodně není typický zombie kus. Alex Garland a Danny Boyle si ze světa izolované a zombie virem zamořené Británie udělali platformu pro volné a občas poměrně divoké experimentování se žánrovými prvky, z níž sem tam mohou vzejít nečekané a podnětné paralely k fenoménům, které se žánrovým vyprávěním nemají nic společného. Dvojice navíc snímek točila paralelně s jeho přímým pokračováním 28 Days Later: The Bone Temple, které má být uvedeno do kin příští rok v lednu. A jak naznačuje zběsilá závěrečná pasáž 28 let poté, v následujícím díle se může stát prakticky cokoli…
28 let poté / 28 Years Later (Velká Británie / USA, 2025, stopáž 115 minut)
Režie: Danny Boyle, scénář: Alex Garland, kamera: Anthony Dod Mantle, hudba: Young Fathers, střih: Jon Harris. Hrají: Alfie Williams, Jodie Comer, Aaron Taylor-Johnson, Ralph Fiennes, Jack O’Connell, Erin Kellyman, Edvin Ryding, Chi Lewis-Parry, Emma Laird, Christopher Fulford, Stella Gonet, Geoffrey Austin Newland, Kim Allan, Joe Blakemore, Gordon Alexander a další.
Premiéra 19. června 2025
