Film Mountainhead si mohl Jesse Armstrong, tvůrce seriálu Boj moc, klidně odpustit

Tvůrce fenomenálního seriálu Boj o moc, britský scenárista a producent Jesse Armstrong (* 1970), se rozhodl, že svým psaním ještě zůstane ve světě bohatých a mocných. Vytvořil scénář k celovečernímu filmu Mountainhead. Společnost HBO, respektive jí nadřízená platforma Max, poskytla Armstrongovi možnost, aby se nyní ujal i režie, v tom jde o jeho debut.

Pánové z hor

Začíná to slibně, i když přece jen docela povědomě. Boháči se v soukromých tryskáčích slétají na víkendovou párty, z letiště je odvážejí stejné typy limuzín jako prominenty v Boji o moc, vlastně celý střih a look úvodních sekvencí upomíná na tento seriál. Hudba zní rovněž povědomě, však také její autor je týž – Nicholas Britell. Od první chvíle se čtveřice odstřeluje nekorektním, ironickým a agresivním humorem – i v tom na mysl přichází Boj o moc, ale i norský, mezinárodně rovněž úspěšný seriál Exit. Rychlost a cynismus replik nasycených byznysovými i technologickými reáliemi nutí diváka být ve střehu. Randall (hraje jej Steve Carell), Venis (Cory Michael Smith) a Jeff (Ramy Youssef) jsou velkými hráči: první jmenovaný, šedesátník, před lety prozíravě zainvestoval do takových mozků, jakými jsou třicátníci Venis a Jeff, dnes technologičtí predátoři, jejichž majetky jsou astronomické a dál letí vzhůru. Tuhle miliardářskou trojku hostí čtyřicátník Souper (Jason Schwartzman), který je vedle nich příštipkářem: sice si pořídil procovský horský dům, ale fitness aplikace, kterou vyprodukoval, mu vynáší jen desítky či stovky milionů (dolarů); pravda, během toho divokého víkendu se rovněž on zmůže na (dvě) miliardy.

Jsme pány světa! Cory Michael Smith, Steve Carell, Ramy Youssef a Jason Schwartzman ve filmu Mountainhead, foto: © HBO Max

Slibnost Mountainheadu tkví v motivu, který Jesse Armstrong rozehrává. Venisem vlastněná sociální síť Traam generuje pomocí AI záplavu deep fake videí, která v lidech podporují zášť, nenávist, agresivitu. Světem se vinou toho šíří násilnická vlna: jedinci bojují proti jedincům, třídy proti třídám, národy proti národům. Struktury států se bortí. Venis všechnu tu hrůzu přijímá s klidem a uspokojením: síť Traam vyhledávají desítky milionů lidí, to je pro něj hlavní. I americká státní moc se jeví být vůči němu polovičatá, nerozhodná. Ale kdyby na to došlo, Jeffova firma pro změnu disponuje softwarovým nástrojem, který by se dal nasadit na Traam a deep fake by rozpoznal a eliminoval. To by však Jeff musel chtít Venisovi svůj nástroj prodat. Odmítá to mimo jiné proto, že i akcie jeho firmy dramaticky nabírají na síle.

Armstrong tentokrát tedy nevykresluje současnost, nýbrž dystopicky domýšlí budoucnost, která technologicky už možná číhá za rohem. K tomu zde přistupuje motiv Randallovy rakoviny; jemu jde prvořadě o to, aby technologický vývoj bez regulací směřoval ke schopnosti uchovávat vědomí jedince i po jeho fyzickém skonu, což Venis považuje za možné tak za pět až deset let.

To jsme ovšem pořád ve zhruba první třetině snímku. Armstrong bohužel nenašel adekvátní postup, jak se slibně načatou partií naložit, jak ji dotáhnout do řeřavé úvahy o rizicích, když se moc ponechá v rukách až psychopatických samozvanců. Rozehranou situaci nasměroval k piklům, které vůči Jeffovi kují ostatní kumpáni. Mountainhead se v jednu chvíli jako by úplně zastaví a příběh šlape vodu. Téměř vše, co bylo na počátku tematicky otevřeno, se scenáristicky a hlavně režijně rozpadá a překlápí v podivnou taškařici, u níž se projevuje Armstrongova režijní nezkušenost – nedrží styl, postavy si chvílemi počínají jako troubové z jiného filmu. Jestli tím tvůrce chtěl sdělit, že i technologicko-obchodní géniové mají chvíle, v nichž se chovají jako hovada a ztrácejí elementární soudnost, pak ho minul způsob, jak to sdělit.

Steve Carell ve filmu Mountainhead, foto: © HBO Max

Nedostává se nejen slov

Za protagonisty Mountainheadu si lze v mysli dosadit některé současné technologické moguly a představovat si, že takhle nějak možná vyhlíží jejich konání a uvažování. Jsou přesvědčeni, že stojí nad světem, který jim může políbit šos, že s obyvatelstvem i vládami těch či oněch zemí si mohou pohrávat a rozdmýchané emoce lze bez skrupulí monetizovat. Jesse Armstrong se dotýká reálných obav, i když fiktivní sociální síť Traam umí (zatím?) víc než sítě stávající, a především společenské důsledky jejího používání jsou pro potřeby příběhu apelativně vyhroceny a temně domyšleny (podobně v prolongaci stávajících rysů postupoval například britský seriál Roky a roky).

Jesse Armstrong si vylámal zuby na něčem mimořádně obtížně rozlousknutelném, na něčem pro současné roky typickém a historicky bezprecedentním. Technologický vývoj předbíhá politické a morální uvažování. Nemusíme se ani nacházet na pozici prominentního britského scenáristy a producenta, abychom si dnes a denně uvědomovali dilemata a rizika, před nimiž civilizace stojí. Docházejí nám při současné technologické akceleraci slova, nedostává se adekvátních pojmů. Armstrong několikrát vloží postavám do úst jména a výroky filozofů – nejspíš proto, aby vědomí postav nějak historicky a myšlenkově rámoval a současně tím demonstroval instrumentální rozhled Randalla, Venise, Jeffa a Soupera, kteří slovy jen účelově šermují. Ale to nemůže zastřít Armstrongovu bezradnost v tom, jak jednotlivá, aktuálně zažívaná zděšení z technologických potencialit přetavit do vyprávění, které se v zájmu uchopení oné kluzké a unikavé matérie neuchyluje ke zkratům. Mountainhead je tak setkáním s dílem, které sice nahmatává vratkost současné situace a ilustruje jeden z jejích aspektů, ale bezradně stojí před odpovědí, co umělecky s tím.