Raskolnikov

Do malé skupiny odvážných experimentů, které expresionistický styl dovedly do nejzazších důsledků, patří Raskolnikov z roku 1922 – v přehlídce expresionismus v Ponrepu tak nemůže chybět. Fragment filmu ze sbírek NFA protentokrát (a možná navždy) nechají v archívu odpočívat v archivu a kino divákům dopřeje dlouho očekávanou restaurovanou verzi filmového muzea v Mnichově, a to pouhé dva měsíce po světové premiéře.

Divák, který se do Ponrepa vypravil na Raskolnikova, když jsme ho v Ponrepu promítali naposled (v květnu před deseti lety), strávil v kině sotva padesát minut; nyní může spatřit dílo nepoměrně delší (141 minut); nesrovnatelná je ale samozřejmě i obrazová kvalita. Kalvárie jednoho filmu, na němž se nepodepsal jenom příslovečný zub času, ale – už v době premiéry – i nůžky cenzorů a necitlivé zákroky distributorů, je tedy po 101 letech u konce.

Svou svéráznou vizualizaci Dostojevského románu Zločin a trest natočil režisér Kabinetu doktora Caligariho s výlučně ruským obsazením, s herci Stanislavského souboru, z nichž se většina do porevolučního sovětského Ruska nevrátila. Hlavní „hvězdou“ filmu byl ale jeho výtvarník, Andrej Andrejev, někdejší člen tzv. Pražské skupiny ruských divadelníků v zahraničí. Nebylo recenze, která by si na Raskolnikovovi nepovšimla Andrejevovy práce, zejména jeho expresionisticky deformovaného dlouhého schodiště.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.