seanaut

Na hraně mezi pevninou a podvodním světem vzniká společenstvo člověka a moře. Voda zde není kulisou, ale živým a rovnocenným partnerem, který absorbuje emoce, paměť i strach a vrací je zpět proměněné. Setrvávání na okraji, ponoření a návrat otevírají zkušenost soužití s nelidskou silou, jež nese možnost zklidnění, odolnosti a znovunalezení rovnováhy.

Můžeme pochopit hloubku, aniž bychom nejdřív setrvali na hladině hluboké vody? Gaston Bachelard (Voda a sny)

„Ráda jsem sama, v tichu, s mořem. Nebo s někým, ale v tichu. I když mě někdo doprovází, udělám si chvíli na samotu s mořem. Odcházím. Cítím, jak se mé emoce v moři nebo ve společnosti moře usazují. Uklidňují se, hledají sebe sama v celé té nesmírnosti a hustotě, nenasytnosti. Je pro ně prostor. Já jim dávám prostor před mořským horizontem. Na skalách nacházím okraj, od kterého jsem se vždycky držela ze strachu dál. Na jakékoli skále, u jakéhokoli moře nacházím místo, kam se vždycky ráda vracím, na kterém ožívají zapomenuté vzpomínky.

Vzpomínám si, jak jsem do moře upustila síť-naběračku, mediomundo. Předmět, který mě fascinoval. Musela padat rovně, rovnoměrně, aniž by se zamotala. Upustila jsem ji dolů a pak se rozptýlila. Bylo fascinující sledovat vodu vytékající z otvorů v mediomundo a vědět, že se nějakým způsobem spojuji s tím, co se tam dole děje, s tím, co není vidět. Část moře byla na pár vteřin jen moje.

Potápění se do moře je pro mě způsobem, jak se znovu vynořit, salir a flote. Moře mi ulevuje, zatřese mnou, vrátí mi vitalitu a divokého ducha. Ráda plavu v noci, ze skal skáču do hlubin a plavu zpět ke břehu. Vždycky jdu ráda až k poslednímu kamínku, na samý okraj, co nejdál to jde.

Vždycky si dám na čas, než vstoupím do moře. Pozoruji ho dobrých pár hodin. Trávím čas na břehu, pozoruji jeho vlny, proudy, víry.”

salir a flote je španělský výraz, který znamená zotavit se z krize nebo obtížné situace a jít vpřed navzdory nepřízni osudu. Často to znamená odolnost a nalezení způsobu, jak se povznést nad problémy.

Carolina Arandia je interdisciplinární umělkyně, kterou fascinuje potápění se v moři. Ve své tvorbě zkoumá různé způsoby prožívání času. Pohybuje se mezi mikro a makro sférami přírody, života a dalších méně známých sil. Vyrůstala v Buenos Aires, nyní žije v Praze a rozvíjí své řemeslo jako choreografka, tanečnice a pedagožka. Vystudovala Národní univerzitu umění v Argentině, kde se specializovala na objektové divadlo, interaktivitu a nová média. Vede mentoringový prostor pro performativní umělce s názvem „Klinika“ a pracuje jako dramaturgická konzultantka s choreografy a režiséry pražské volné scény.

The Nature of Us je projekt mezinárodní spoluprací čtyř kulturních organizací ze střední Evropy (Workshop Foundation, Maďarsko, Bazaar Festival, Česko, fondacja polka dot, Polsko a PlaST, Slovensko), která propojuje oblast umění a vědy s cílem reagovat na situaci naší krajiny a posilovat dlouhodobou přeshraniční spolupráci v kulturním i společenském kontextu. Projekt vytváří prostor pro mezioborovou spolupráci umělců a vědců prostřednictvím rezidencí, laboratorních setkání, festivalů, sympozií a vzdělávacích programů. Hlavním cílem je rozvíjet nové nástroje a metodiky, které umožní umělcům a kulturním organizacím vytvářet díla s větším společenským a vzdělávacím dopadem, a zároveň přiblížit vědecké poznatky široké veřejnosti atraktivní formou.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.