Sometimes in Winter

I. Občas v zimě

Před dvěma měsíci nikdo nečekal sněhové kalamity, které v Evropě udeřily na začátku prosince. Někteří odborníci na počasí se přikláněli k tomu, že si obyvatelé Česka letos sněhu moc neužijí “. Rozporuplné trendy v počasí. Když meteorologové riskují dlouhodobější výhled, spekulují, zůstávají v módu předpokladu, předpovídají to i ono, odvolávají se k novým trendům stejně jako ke zkušenostem. Panuje shoda, že letošní rekordně teplý podzim potvrzuje progres v klimatickém oteplování a je předzvěstí „nového normálu“. Dá se tak údajně očekávat i teplá a proměnlivá zima. Na evropské a severoamerické klima však současně začal působit fenomén El Niño, který může naopak přispět k ochlazení. Ale podle jiných zdrojů taky nemusí. Taky možná bude míň sněžit, nebo naopak? Taky se říká, že po teplejší zimě přichází prý chladnější jaro. Uvidí se. Nejdřív jaká bude zima a po ní tedy to jaro.

Předvídání budoucího v politice není o moc snazší. Na začátku výstavního cyklu Seasons se zdálo, že postcovidová únava, inflace, energetická krize a stále nekončící válka na Ukrajině jsou stresory, jež na kolektivní náladu dopadají rozhodně tíživěji než opožděné jaro i nejistota, kterou přináší dlouhodobý trend globálního oteplování. Přes veškerou skepsi analytiků jsme v předjaří letošního roku doufali, že zdlouhavá rusko-ukrajinská válka skončí. Neskončila. Přidal se šok z událostí na Blízkém východě, které nikdo nečekal. Nikdo si ani nechtěl představovat, že dlouhodobá mocenská asymetrie a bezpráví, jež politicky rozdělují celý svět, naberou tak děsivou a mstivou intenzitu a zvrhnou se v tak netolerovatelnou lidskoprávní tragédii. Těžko říct, co bude příští rok? Na životně důležité neznámé si nevsadí nikdo, jen se doufá, že skončí aktuální ozbrojená agrese, že nebudou epidemie, požáry, ani ničivé povodně a zemětřesení.

II. Nové zimní kulisy

K bukolickým půvabům evropské severské malby patřilo situovat na bílé pozadí zasněžené krajiny lovecké scény a sportovní či společenské aktivity. Jiskřivá nálada bruslařů na ledě zatím není v našich krajích vzácností, jen celkový kontext v době změny klimatu vypadá trochu jinak. Zimní radovánky a oslava hojnosti se transformovala do několika měsíců vánočního konzumu, obyvatelé privilegovaných částí zeměkoule hodně cestují za sportem do horských rezortů či do teplých krajů, zatímco tradičním etnikům na periferii globálních ekonomických zájmů se život komplikuje. Podle svědectví Laponců je severská zima ve zplundrované tajze posledních deset let krutější. Sníh střídá déšť a země i vegetace zamrzá. Pastevci musí oslabeným sobům pomáhat s potravou, sekají jim lišejníky a vodí je do garáží se zahřát. Problémy Laponska se podobají mnoha dalším marginalizovaným zónám na celé planetě, kde jde exploatace krajiny ruku v ruce s kolonizací menšinových skupin obyvatel. Nesmířili se s vlastní historií, protože se stále opakuje, taktiky kolonizace jen dostávají nové formy.

Úvahy nad těmito konstitutivními vztahy formovanými mocí zaměřenou na okamžitý zisk, která je ve fatálním konfliktu se zdravím společnosti a obecně životem na planetě, jsou v zásadě předmětem všech ekologicky orientovaných textů. Současní ekomarxisté například sledují relevanci Marxova sociálního konceptu „metabolické trhliny“, kterou aplikují v rozšířeném smyslu na současnou ekologickou krizi. Přirozené cykly nenapravitelně ztratily svou rovnováhu. Příkladem budiž metabolismus uhlíku, jehož kolaps může mít katastrofální následky: problémy v zemědělství, vyčerpanost půdy, nadprodukce nebo problém s odpadem. To je jen zlomek biosociálního organismu.

Psychologie klimatické změny představuje samostatnou kapitolu a odborné texty se začínají vršit. Dopady na tělesné zdraví biologických subjektů i na zranitelnější společnosti, které strádají například vlivem chronického sucha, toxicity, tornád či lidské destrukce, jsou očividné, počítají se lidské životy. Dlouhodobý stres či trauma z přírodních a antropogenních katastrof ale možná souvisí i s tím, že jde o širokou škálu dlouhodobých i náhlých problémů. Situace se nelepší, a právě proto zůstává otevřené, co je vlastně definováno jako extrém.

III. Splněné sny a noční můry

„Denně mezi novinovými titulky hledám i pozitivní zprávy, abych kompenzovala ty převažující špatné a vyhnula se nočním můrám. Podařila se třeba jedna dílčí věc, není to převrat, ale je to o něco lepší. Někdo jasně artikuloval problém, něco zlého pominulo, někdo našel lék a jinde se něco konečně změnilo. Existují i normální lidé. Ale pak je tu navíc skutečné štěstí, že žijeme v zemi, jejíž klima je zatím slučitelné se životem. Jedeme dál, bez základní vděčnosti není gratifikace.“

Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které je k vidění v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně mají lidé pocit, že ještě nenastal extrém? Jak bude vypadat budoucnost planety nelze předvídat, je zde ale prostor pro určitou odpovědnost. Možná je to alespoň částečná odpovědnost za vlastní psychické stavy.

V dnešní fikci, ve výtvarném umění i v běžném denním snění a sdílení je k vidění hodně temných vizí, jež jsou reflexemi současného stavu. Jsou legitimní, varovné a někdy také jen krůček od konstruktivních kroků. Projekt Seasons měl tím nejprostším a nejpřirozenějším způsobem vytvořit platformu pro volné projevy současných umělců. Jejich díla neměla odrážet stereotypní nálady jednotlivých ročních období, nýbrž vytvořit nové vztahy ve sdíleném časoprostoru společných výstav, a to aniž by tito autoři vybočili ze svého jedinečného tvůrčího zaměření. Jejich práce sledují nadčasové vztahy mezi společností a přírodou, politikou a uměním, zachycují specifickou náladu, která charakterizuje tu nejaktuálnější současnost a její citlivost.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.