Španělská slavnost + Žena odnikud

Projekce je s živým hudebním doprovodem.

Španělská slavnost / Germaine Dulac ú Francie 1919 / 26 min. / DCP – „Ustavičná anthithese dvou dějů, v tomto případě antithese radosti slavnosti a rozkoše i vraždy, je společnou vlastností všech Dellucových filmů.“ – Karel Teige (1924)

Germaine Dulac byla bezpochyby umělecky nejprogresivnější ženou-režisérkou první poloviny minulého století. O osm let starší než Delluc, začíná natáčet ve válečném roce 1915 a do konce války vytvoří osm filmů. Devátý, Španělská slavnost, vzniká v roce 1919 podle scénáře Louise Delluca (ten samostatně debutuje až o rok později). Oba autoři zároveň patřili k nejagilnějším publicistickým propagátorům umělecky hodnotné tvorby. Byli si vědomi toho, že filmová poezie Abela Gance, Marcela LʼHerbiera i jejich vlastní může najít stabilní divácké zázemí jen v alternativní kinodistribuci – ta se v těchto letech právě začínala utvářet, nejprve – a především – v Paříži.

Žena odnikud / Louis Delluc / Francie 1922 / 66 min. / 35 mm – „Je to čistě kinografická elegie. Nepřehání sentimentalitu a obnovuje pro moderní vkus milostnou poesii, nebo chcete-li milostné drama. Vše je zde fotogenické: thema je optické, vizuální, jednotné a vzácně něžné. Krása bez emfásí a poesie bez literatury. Je tu těžko hovořit o ději: je prostý a řeklo by se, že chudý, ale hýří psychologickými nuancemi. Je tu odkryta nová oblast moderního umění, oblast podvědomí. Je tu báseň vzpomínek a lásky, jejímž jediným thematem je ústřední osoba, Ève Francis, chvějící se bolestiplné ženství, delikátní sensibility a hluboké spirituálnosti, slitovného úsměvu a téměř pathetické nehybnosti obličeje, vnořeného do vzpomínek. Ève Francis podala tu zralé umění, které může být srovnáno s melancholickým uměním Nazimové a snivostí Chaplinovou, dostihuje jejich ekonomie gest.“ – Karel Teige (1924)

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.