Starý zákon

Nová podoba klasického filmu E. A. Duponta patřila k událostem Berlinale roku 2018. „Nahradila“ první pokus o restaurování snímku z roku 1984, kdy měl historik Lothar Schwab (Německá kinematéka) k dispozici kopie ze Stockholmu, Moskvy, Bruselu, Paříže a New Yorku. K vytvoření nynější verze, kterou v České republice uvidíme poprvé, přispěly nově vřazené materiály z Národního filmového archivu a z Cinémathèque française.

Dupontův do poloviny 19. století zasazený film proti sobě staví dvě zcela odlišná prostředí: divadelní svět mondénní Vídně, jehož „chrámem“ je Burgtheater a židovský „štetl“ kdesi v Haliči, kde jsou striktně dodržovány ortodoxní příkazy tóry, Starého zákona.

Barucha, rabínova syna, žene do kosmopolitní (a antisemitské) metropole nezkrotná touha po divadle, odmítá se oženit s jemu souzenou dívkou, jeho otec ho zavrhne. Mladík se nejdřív uchytí u kočovného souboru, cesta ke slávě je dlážděná těžkostmi, později akcelerována láskou šlechtičny z nejvyšších kruhů. Láskou z pochopitelných důvodů zapovězenou.

Komponista Philippe Schoeller se nestará o povrchní ilustrativnost („klezmer“ je evokován jen na jednom místě, Johann Strauss se objeví jen jako postava na plátně), nekopíruje ani střihovou skladbu filmu, partitura nechává interpretům větší prostor pro vlastní vklad, než bývá běžné. Schoeller (nar. 1957) studoval u největších moderních skladatelů konce 20. století, Oliviera Messiaena a Pierra Bouleze, od roku 2006 píše hudbu jak k filmům současným, tak ke klasickým němým snímkům Abela Gance či Lva Kulešova.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.