Analýza: Stal se dneska z kultury v České republice luxus? Jak pro koho

Do Alšovy jihočeské galerie vede strmá cesta od novogotického kostela svatého Jana Nepomuckého. V jarní deštivý – a ještě k tomu všední – den zeje jinak turisticky vyhledávaný zámecký areál v Hluboké nad Vltavou prázdnotou. Na nedávno skončené výstavě malíře a streetartového umělce Jakuba Matušky, možná více známého pod pseudonymem Masker, jsem byla dokonce úplně sama. A to tak sama, že se mnou z místnosti do místnosti celou výstavou procházela kustodka, která přede mnou nepříliš vytápěné galerijní prostory rozsvěcela a za mnou je zase zhasínala. Spolu s pošmourným počasím to nebyl zrovna veselý výjev a sám jaksi vybízel k otázce: Je kultura v dnešní inflací zasažené době příliš velký luxus?

Drahá pětistovka

„Z návštěvy divadla se pro mě stala událost. Když stojí lístek pětistovku, tak si zkrátka rozmyslím, na co půjdu,“ říká doktorandka žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně Tereza Brázdilová, která si divadlo podle svých slov dopřeje jednou za tři až šest měsíců. „Často mě napadne, že jsme s manželem dlouho nikde nebyli, jenže když pak vidím ceny lístků, zase si to rozmyslím. Kromě inflace silně pociťuju i to, že jsem v únoru přišla o všechny studentské výhody,“ přiznává doktorandka, která právě v únoru dokončila magisterské studium.

Jednou ze studentských kulturních výhod v Brně je možnost zakoupit si půl hodiny před začátkem představení v brněnském Národním divadle lístek za padesát korun (za předpokladu, že nějaký zbude). I bez úvahy o studentské slevě pocitům Brázdilové ze zdražování vstupenek nahrává statistika vývoje ceny vstupného zveřejněná v poslední výroční zprávě Národního divadla Brno za rok 2022, kdy vstupné od roku 2018 zdražilo v průměru ze 300 na 375 korun. A zdá se, že zdražení se – samozřejmě společně s dalšími faktory, které přinesla pandemie – promítlo i do návštěvnosti. V loňském roce zavítalo do brněnského Národního divadla 188 420 diváků, což odpovídá přibližně sedmdesátiprocentní návštěvnosti. To je asi o pětinu diváků méně než před pandemií. V roce 2019 totiž zašlo na představení do ND Brno 232 635 diváků.

Národní divadlo Brno

Průměrná cena vstupenky na operu, činohru a balet se v Národním divadle Brno vyvíjela následovně: Od roku 2018 do loňského roku stoupla průměrná cena vstupného na operu z 323 korun na 434 korun, u baletu z 355 korun na 428 korun a u činohry z 263 korun na 310 korun. Vyplývá to z výroční zprávy za rok 2022.

A podíváme-li se zběžně na současný repertoár, můžeme si jednoduše spočítat, že na činoherní inscenaci Mirandolína do Reduty zajdete v průměru za 368 korun, na činohru Lhář do Mahenova divadla za 310 korun, na balet Popelka za 463 korun a na operu La bohéme do Janáčkova divadla za 608 korun.

A Národní divadlo v Praze? To citelně zvýšilo ceny vstupného od září 2022. „V případě činohry to bylo plošně asi o patnáct procent, u baletu se o stejnou sumu navýšily ceny vybraných představení,“ říká pro ČT art tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Divadlo bylo ke skokovému zdražení podle Staňka nuceno přistoupit, když za spotřebu energie zaplatilo v uplynulém roce v porovnání s rokem 2021 třikrát tolik. A k tomu od začátku letošního roku přibližně o patnáct procent zdražila v ND plošně i opera. „Další úpravu ceníku neplánujeme,“ tvrdí Staněk. Vzápětí však dodává, že chystaný vládní úsporný balíček, který navrhuje zvýšení nižší sazby DPH z deseti na dvanáct procent, ovlivní i ceny vstupenek. „Ve většině evropských zemí se opravdu rozlišuje mezi veřejnými kulturními institucemi a komerčnějšími kulturními projekty,“ povzdychne si.

Co stojí za to

„Cena lístku je pro mě rozhodující faktor. Navíc, když jdu na představení, které je pro mě nákladné, mám od něho o hodně větší očekávání. O to víc jsem pak zklamaná, když se mi nelíbí. To se zase zpětně promítá do toho, že si v budoucnu ještě o něco víc rozmyslím, na co půjdu a na co ne,“ upřesňuje svá divácká očekávání doktorandka Brázdilová. Podle ní by dostupnější lístky mohly přispět i k tomu, že by se jako divačka odvážila více experimentovat a objevovat i alternativnější divadelní kusy. „Situace divadel a kulturních institucí je ale nezáviděníhodná, rozumím tomu, že jsou nucené zdražovat,“ podotýká.

Alternativnější repertoár nabízí v Brně kupříkladu Divadlo Husa na provázku, které ke zdražení vstupného přistoupilo na začátku nynější, právě končící sezony. Na druhou stranu  pro studenty a pro seniory zvýšilo slevu ze základní ceny vstupného na padesát procent. „Takže znevýhodněné skupiny vyjde návštěva divadla dost možná levněji než před zdražením. Sami víme, kolik jsme za lístek do divadla ochotní zaplatit, a tomu jsme přizpůsobili i cenu,“ popisuje pro ČT art produkční a PR pracovnice této scény Zdeňka Kocábová. Cena lístku závisí na konkrétní inscenaci. Kupříkladu na Čas srdce stojí základní vstupné 380 korun, na Pravidla bincárny 480 a tak dále. I přes zdražení divadlo úbytek návštěvníků nepociťuje.

Přestože se cena lístku v Huse na provázku odvíjí i od „pocitově přijatelné ceny za návštěvu divadla“, při dotazování na vlastní kulturní vyžití Zdeňka Kocábová připouští, že si s tabulkovým platem zaměstnance v kultuře nemůže dovolit chodit na kulturní akce tak často, jak by si přála a jak by i vzhledem k její práci a nutnosti sledovat divadelní scénu bylo žádoucí.

Divadlo Husa na provázku

Divadlo Husa na provázku sídlí nad Zelným trhem v Petrské ulici. Jeho zřizovatelem je Centrum experimentálního divadla, což je příspěvková organizace města Brna, pod kterou spadá také tamní HaDivadlo a Terén. Platové ohodnocení zaměstnanců se zde odvíjí od platových tříd, které stanovují takzvané tabulkové platy.

Situace (hradeckých) seniorů

Ceny vstupného na kulturní akce v Česku vloni obecně vzrostly, v průměru zhruba o 16 procent, avšak absolutní suma, kterou byli lidé v roce 2022 ochotni utrácet za kulturu, je nižší než před pandemií. Zatímco v roce 2019 byla průměrná hodnota nákupu za lístky na kulturní akce 1000 korun, vloni to bylo 805 korun. Vyplývá to z dat obchodní on-line služby smsticket, která na konci loňského října zveřejnila Česká tisková kancelář. A přestože se ve zmíněných brněnských divadlech úbytek návštěvníků nezdá být dramatický, obecná statistika o situaci v ČR signalizuje neblahý trend. Data služby smsticket ukazují, že přestože se v roce 2022 uskutečnilo v porovnání s předpandemickým rokem 2019 více kulturních akcí, zájem o jejich návštěvu poklesl o třicet procent. Tento pokles zájmu se promítl i do samotné návštěvnosti akcí.

S nebývalým poklesem zájmu se potýká předseda spolku Senioři České republiky Marcel Kraus, který s krajskou organizací pořádá pro penzisty z Hradce Králové zájezdy za kulturou. „Potýkáme se s drastickým propadem zájmu, což mě mrzí,“ povzdychne si Kraus. Podle členky kulturní komise spolku Ladislavy Kamenické uspořádá organizace nyní zhruba o padesát procent méně zájezdů než před pandemií. „Před covidem jsme za rok vyjeli dvaadvacetkrát a teď máme asi deset až jedenáct zájezdů,“ upřesňuje. A dodává, že vinou rostoucích cen vstupného u divadelních představení byl spolek nucen nahradit některé zájezdy do divadel návštěvou muzeí, která jsou finančně dostupnější. „Doprava zdražila zhruba o třetinu. Autobus do Prahy vychází teď na osmnáct tisíc korun. Před covidem jsme se se vším všudy vešli za dopravu do jedenácti, dvanácti tisíc,“ vypočítává Kamenická. Právě z důvodu zdražení dopravy organizuje nyní spolek více návštěv Klicperova divadla či filharmonie sídlících přímo v Hradci Králové.

Marcel Kraus sám kulturu nevnímá jako větší luxus, než tomu bylo před covidem. „Spíš návštěvu kulturních akcí organizuji, než že bych je navštěvoval. Když už jdu na kulturu, tak většinou s vnoučaty, například do Divadla Drak,“ směje se Kraus.

Zmíněné Klicperovo divadlo zdražilo v loňském roce vstupné jen asi o deset korun. „Nechtěli jsme, aby se to příliš dotklo diváků, a tak jsme přijali různá úsporná opatření: Například dbáme na rozpočet inscenací a šetříme na výrobě,“ sděluje PR manažer divadla Martin Sedláček. Tak mírné zdražení si divadlo může dovolit mimo jiné díky tomu, že od prosince loňského roku se jeho návštěvnost vrátila na předcovidová čísla, což dle výroční zprávy z roku 2019 odpovídá číslu lehce přes 100 tisíc diváků. Kvůli nepříznivé ekonomické situaci chce ovšem „Klicperák“ v nadcházejících měsících vstupné zdražit znovu, byť opět jen v řádech desítek korun.

Klicperovo divadlo nabízí ovšem také finančně výhodnější předplatné a v souvislosti s plánovaným zdražením chce zavést i věrnostní program, aby diváci, kteří do divadla chodí pravidelně, měli možnost vstupenky nakupovat za stávající ceny. „Moje babička a děda mají do Klicperova divadla abonentku a chodí tam pořád. Město si podle mě obecně uvědomuje, že má velký podíl populace nad šedesát let, a dobře s tím pracuje,“ poznamenává obyvatelka Hradce Králové Aneta Kohoutová, která pracuje na kampani Broumov 2028 v soutěži Evropské hlavní město kultury a současně dělá doktorát z filozofie. „Nepřijde mi, že by se kultura v Hradci nějak zásadně zdražila, jako pracující to nepociťuju, ale samozřejmě, že ten, kdo musí zajistit rodinu, to asi vnímá jinak,“ uvažuje Kohoutová, která více než na zdražení naráží v krajském městě na nedostatek kulturního vyžití. „V Hradci se toho moc neděje, takže jdu na všechno. Mám však určité benefity, spolupracovala jsem s různými kulturními institucemi, takže ne vždycky platím plné vstupné,” přiznává.

V Olomouci se šetří, kde to jen jde

Zajistit rodinu musí kupříkladu historička umění a členka výboru Spolek Za krásnou Olomouc Klára Jeništová. Ačkoliv má tři děti, vidí situaci podobně jako Kohoutová. „Ceny mi přijdou přiměřené, někdy spíš i podhodnocené – vzhledem ke kvalitě některých akcí, jako je například festival Divadelní Flora. Je to spíš otázka priorit a možná i četnosti návštěv. Já patřím, i kvůli dětem, spíše k návštěvníkům občasným, tak mě to tak nepálí. Pro úplnou rodinu se třemi dětmi to je myslím v mezích toho, co si může dovolit,“ uvažuje Jeništová.

Olomouc je statutární univerzitní město se sto tisíci obyvateli. Sídlí v něm Moravské divadlo Olomouc, které v reakci na nepříznivou ekonomickou situaci zdražilo vstupné o deset procent. „Zavedli jsme řadu úsporných opatření technického rázu: Šetříme na ohřevu vody, na zkouškách svítíme jen provozními světly, velkými až o generálce. To abychom nemuseli šetřit po personální stránce. Ale už nemáme kde brát. Dalším krokem by bylo nucené omezení provozu, pokud by nám v nadcházejícím období Olomoucký kraj nenavýšil rozpočet,“ konstatuje pro ČT art tisková mluvčí divadla Pavlína Dočkalová.

V Olomouci nadto existuje jedno velmi žhavé kulturní téma, rovněž spojené s penězi: totiž administrativní sloučení Moravského divadla a Moravské filharmonie. Náklady na provoz obou institucí činí ročně dohromady 200 milionů a vedení města tvrdí, že pro rozpočet jsou takové náklady nadále neudržitelné. Olomoucké zastupitelstvo v pondělí 5. června po dlouhé diskuzi – a přes nesouhlas opozice – návrh radních o sloučení obou institucí schválilo; dojít by k němu mělo od prvního ledna 2025. Ale věc zůstává do jisté míry otevřená: Radnice si nejprve nechá zpracovat analýzu záměru, a pak navrhne další postup. Město si od případného sloučení obou institucí, které dohromady zaměstnávají asi 550 lidí, slibuje zhruba sedmimilionovou roční úsporu. O nesnadné finanční situaci kultury v hanácké metropoli vypovídá i fakt, že právě kvůli nedostatku prostředků byl zrušen letošní ročník tradičního hudebního festivalu Dvořákova Olomouc.

V kulturní obci se proti sloučení Moravského divadla a Moravské filharmonie zvedl odpor. Otevřený dopis primátorovi Olomouce Miroslavu Žbánkovi (ANO) a jeho náměstkovi odpovědnému za kulturu Viktoru Tichákovi (ProOlomouc a Piráti) podepsali kupříkladu houslista Václav Hudeček, pěvkyně Dagmar Pecková, divadelník Jiří Suchý, dirigenti Tomáš Netopil, Vladimír Válek a Petr Vronský, režiséři Olga Sommerová, Václav Marhoul, Jan Hřebejk a Břetislav Rychlík nebo bývalý ministr kultury Daniel Herman.

Nerozhoduje výhradně cena

Výše vstupného není ovšem jediným faktorem ovlivňujícím současnou návštěvnost. Svou roli sehrály dlouhé covidové restrikce. „Diváci změnili svůj způsob nakupování. Daleko častěji nakupují na poslední chvíli, než bývalo zvykem. Ani nejlepší místa u exkluzivních titulů nejsou prodávána jako jedna z prvních, jak tomu bývalo. Rozhodnutí si diváci asi více racionalizují,“ konstatuje již citovaná Pavlína Dočkalová z Moravského divadla.

K podobným závěrům dospělo Národní divadlo v Praze. „Máme radost, že se domácí návštěvníci na představení vrátili. Změnilo se však chování našich diváků při obstarávání vstupenek, které nakupují s menším předstihem, a tedy i s menší předvídatelností,“ uvádí divadlo ve výroční zprávě za rok 2022. Nicméně na návštěvnosti ND se nepředvídatelné divácké chování odrazilo minimálně. „Zájem o návštěvu Národního divadla v posledních měsících stoupá. Celkově se však kultura nevrátila na čísla před covidem,“ říká mluvčí divadla Tomáš Staněk. Podle veřejně dostupných tiskových zpráv se to s návštěvností Národního divadla má následovně: Zatímco v roce 2019 byla průměrná návštěvnost představení kmenových uměleckých souborů 77,7 procent, vloni to bylo 77,3 procent.

Činoherní inscenace Bakchantky v Národním divadle v Praze: Miloslav König (Pentheus) a Bert & Friends (kapela), foto: Patrik Borecký

Na změny v chování návštěvníků po dlouhotrvajících restrikcích kvůli pandemii naráží i v úvodu zmiňovaná galerie v Hluboké nad Vltavou. „Covid nás zasáhl velmi, lidé si totiž odvykli chodit na výstavy,“ popisuje Paulina Skavová z Alšovy jihočeské galerie spadající pod správu Jihočeského kraje. Galerie tak v souvislosti se zdražením energií byla kromě úsporných opatření nucena přistoupit k omezení otevírací doby v období mimo hlavní sezonu, stejně jako ke zdražení vstupného. „Základní vstupné jsme v období mimo sezonu zdražili ze 130 korun na 150. Naopak v hlavní sezoně jsme vstupné o pět korun snížili, z 225 na 220 korun,“ popisuje změny vedoucí pokladen Lucie Zoufalá. V létě, tedy v hlavní sezoně, se totiž galerie snaží využít výhody provozu vyžadujícího menší energetickou náročnost i toho, že je zámek Hluboká nad Vltavou v letních měsících vyhledávanou turistickou destinací.

„Šetříme hlavně na tom, že výstavy děláme v dlouhodobějším horizontu,“ dodává Paulina Skavová. Její slova potvrzuje i současná mezinárodní výstava Strange Things, na níž Alšova jihočeská galerie spolupracovala s Ostravskou univerzitou a která bude v zámeckém výstavním prostoru k vidění necelých pět měsíců, od 13. května až do 7. října letošního roku.

Další roli může hrát i míra exkluzivity konkrétních kulturních akcí. V úvodu citovaná Brňanka Tereza Brázdilová zajde do galerie jen občas: „Byla jsem naposledy v Kutné Hoře na Válovkách. V Brně jsem v galerii nebyla už hodně dlouho. Cena pro mě u výstav nehraje zas tak velkou roli, když je to něco unikátního, co už třeba nebude pak nikde k vidění, ale i proto, že chodím jen na to, co chci opravdu vidět.“

Na druhou stranu na zmíněné „Válovky“, tedy výstavu sester Květy a Jitky Válových s názvem Cesta předurčena osudem, která byla donedávna k vidění v kutnohorském výstavním prostoru GASK, stálo vstupné 200 korun, což je v porovnání se vzpomenutou brněnskou divadelní scénou v průměru asi o polovinu méně. „Vstupné jsme od pandemie nezdražovali. GASK je příspěvková organizace Středočeského kraje, takže případné zdražení by podléhalo schválení,“ upřesnila vedoucí PR a marketingu galerie Petra Bartušková. „Úbytek návštěvníků nepociťujeme. Na výstavu sester Válových přišlo dohromady 35 tisíc diváků,“ dodává spokojeně Bartušková.

V současné chvíli tak možná nezbývá než doufat, že přijatá úsporná opatření kulturních institucí a ochota lidí dopřát si dražší kulturní zážitky alespoň občasně zabrání tomu, co pro ČTK popsal Oldřich Brzobohatý ze společnosti smsticket, a sice že nepříznivý vývoj tuzemské ekonomiky bude zejména pro menší kulturní akce a festivaly nakonec smrtící ranou.

Pro srovnání

Jeden zajímavý detail nabízí webová stránka zakomunistu.cz. Lze si na ní v reálných cenách – tedy ve vztahu k průměrné dobové mzdě – porovnat, kolik stály některé výdajové položky v roce 1989 a kolik v letech 2012 a 2022. Data jsou zpracována z oficiálních statistik. V reálných cenách tedy bylo v roce 2012 divadlo o 15 procent dražší než v roce 1989 a kino bylo dražší o 105 procent než v devětaosmdesátém. V roce 2022 divadlo zůstalo dražší opět o 15 procent, kino spadlo na 75 procent. A je férové dodat, že u většiny položek (je jich na stránce uvedeno několik desítek) jsou loňské reálné ceny nižší než před čtyřiatřiceti lety.